Dueta z oblasti folku a country se v poslední době nějak rozmohla. Osvědčená řada „Nejkrásnějších country duet" dostala nové pokračování. A vypadá to, že se sice na desku podařilo napráskat hvězdná jména, ale výsledek je mimořádně chladný a strnulý. Naznačí to už úvodní Dítě Štěstěny, kde oproti klasické verzi nahradil Zdeňka Rytíře Dan Bárta. Já vám nevím, ta původní verze začínající akustickou kytarou se mi líbila, měla tah a vnitřní stavbu – kdežto remake působí, jako by si každý ze zpěváků odezpíval svoje bez ohledu na druhého. Ani druhá položka neuchvátí, Děláme co můžem se vyznačuje poněkud falešnými houslemi a v porovnání s vysokou technickou kvalitou dalších písní neobstojí. A pak defilují zpěváci jako na orloji, co písnička, to úplně jiný svět, a bohužel uvnitř písniček se také ne vždy podaří najít jednotící výraz. Samozřejmě zpěváci jako Pavel Bobek, Robert Křesťan, Wabi Daněk a další opravdu dělají, co můžou. Přesto je to špatná deska. Nečekal jsem to.
V jistém smyslu nečekaná je i deska Žalmana&spol. Začíná zahoukáním elektrické kytary a dál je to opravdu hodně daleko ke kotlíkárně, ba i k prapůvodnímu „&spolu". Písničky jsou na první poslech docela těžké a rozhodně to není muzika na jedno použití do auta. Mírně lítostivé texty už k Žalmanovi patří, ne všechny jsou ale od něho. Mrzí mě, že v nejzpěvnější skladbě Avalon, nádherném třídobém tradicionálu s výborným textem Jana Hlaváče (to není ten hokejista, znáte ho někdo?), se Jindřiška Petráková zrovna příliš nepředvedla. Jinde jí to šlo mnohem lépe.
