Jednou ze soutěží, které na iFOLku v průběhu podzimu 2004 proběhly, byla i ta o CD skupiny Eagles & Horses. A jelikož jsme toho o téhle kapele zas tak moc nenapsali, myslím, že přijde vhod rozhovor, který pro čtenáře iFOLKu připravil sám vydavatel Vláďa Casey Růža. Zpovídanými byli (každý zvlášť – všimněte si občas protichůdných odpovědí) Andrea Troníčková (AT) a Radek Novák (RN).
Od svých prvních muzikantských kroků v roce 1992 jste většinou vystupovali jen ve folkové sestavě. Když máte za zády Eagles & Horses, je zpívání s kapelou snadnější nebo naopak?
AT: Pokud se v mém případě dá hovořit o muzikantských krocích, máš pravdu, že šly doposud zatím jen folkem, konkrétně pouze folkovými Poupaty. Zpívání s Eagles je pro mě v něčem jednodušší a v něčem naopak těžší. Vzhledem k tomu že kapela Eagles byla sestavena, podle mého názoru ze spousty dobrých muzikantů a ta muzika je velice bohatá, na podiu se pořád něco děje a pozornost posluchače je rozptýlena na spoustu podnětů, tím je pro mě hraní v Eagles pohodovější a klidnější. Nechci tím říct, že se za to schovám, ale jsi jedním z mnoha a pokud táhnete za jeden provaz, je to příjemný pocit být „jen" součástí. Těžší byl začátek v Eagles pro mě v tom, že je výrazný rozdíl v pódiovém hraní s bicími a bez nich. Člověk se musí naučit se v tom randálu najít a umět poslouchat co potřebuje, aby zazpívalJ Promiň Honzo…
RN: Tak zpočátku je to nezvyk, ale adaptovali jsme se poměrně rychle. I když s původní sestavou to byl pro mě trošku boj v současném seskupení je to už pohoda. S výbornými muzikanty je radost hrát…
Za ta léta co se pohybujete po festivalech, koncertech a klubových večerech jste určitě měli možnost si zazpívat se spoustou známých osobností. S kým to bylo poprvé a jaké jste měli při tom pocity?
AT: Pokud si dobře vzpomínám, byla to poprvé Růže s Nezmary a ten pocit se dá jen těžko dát do slov. Stejný jsem pak ale měla i při společném Wayfaring strangers s Druhou trávou, společným zpíváním s Žalmanovým spolem i při prvním vystupování s Tomášem Linkou či Petrem Kocmanem. Dnes, protože se mi stává častěji, že zpívám s nějakou známou osobností, už ty pocity nejsou tak silné (už se tak neklepu, už to tak nešimrá – holt poprvé je poprvéJ) ale je to pořád fajn. Jsou to fajn lidi….
RN: Hráli jsme se spoustou známých osobností a vždycky je to událost a taky škola a nové zkušenosti. S Poutama v poslední době se občas potkáváme společně se Žalmanem a spol. To bývají příjemná setkání. Akorát s Honzou Nedvědem jsme se dosud nějak minuli. Škoda.
S Eagles & Horses občas hostuje Tomáš Linka. Jakou píseň jste v jeho podání slyšeli poprvé?
AT: Nepamatuji si, která byla první, ale rozhodně si nejvíc pamatuji jeho Paní má se má…. a duet Lojzy a Lízy v podání s Michalem Tučným….
RN: Tomáše si jsem poprvé slyšel zpívat ve Fešácích spolu s Michalem Tučný písničku Lojza a Líza. To zná snad každej. Z Denverových písniček které zpívá to byla určitě Paní má se má. To zná taky určitě každej.
Během podzimu se v kapele vyměnila téměř polovina sestavy. Byl to z vašeho pohledu velký problém?
AT: Z mého pohledu to problém nebyl. Noví členové jsou šikovní a pohodoví muzikanti, takže jejich začlenění do kapely po muzikantské i lidské stránce proběhlo naprosto hladce. Naopak z mého pohledu se těmito změnami z původního hudebního projektu EH stala kapela EH.
RN: Problém to byl z toho důvodu že změny přicházely postupně a zpravidla neočekávaně. Každopádně myslím že všechny změny proběhly v pořádku, podle mého určitě k lepšímu. Současná sestava je už usazená, stabilní a mě se hraje a zpívá mnohem lépe a pohodověji než dříve.
Kapelníkem je Petr Havrda, nevelký vzrůstem. Nevyskakuje si na vás?
AT: To víš, že ano, a na mě nejvíc, protože mu to dá vzhledem k mému vzrůstu nejmenší práci…
RN: Nevyskakuje. A i kdyby k tomu docházelo, známe 100% recept na jeho uzemnění – Bohemia sekt Brut. V současné době aplikujeme preventivně.
Za pár dnů se přelomí rok a začne nová sezóna. Chystají Eagles & Horses nějaké novinky v repertoáru? Nebo jsou už Orlice a Hřebci unavení a na cestě do důchodu?
AT: Unavení doufám nejsme. V současné době nám Luboš Hrdlička píše české texty na několik Denverových písní. Oslovili jsme i P.L. Žalmana a Honzu Brože o český text a máme hned v plánu je samozřejmě co nejrychleji zařadit do repertoáru. Pokud se to podaří, některé z nich už by mohly zaznít na výročním koncertě 19.12. v Divadle v Hradci Králové.
RN: Díky Lubošovi Hrdličkovi, který začal pomalu psát české texty na některé věcí z repertoáru Eagles & Horses, se ze spousty Denverových anglicky zpívaných písní k poslechu stávají české písničky ke zpívání pro kohokoli. Původně časově omezený projekt John Denver Tribute tím dostává nový rozměr. O důchodu tedy zatím není řeč. Ostatně není v téhle republice „důchod" spíše cizí slovo z oblasti sci-fi…?
Dost značnou část vašeho hraní v Poupatech, Poutech a Eagles& Horses provází spolupráce s mistrem zvuku Mirkem Hronem. Často na vás burácí jak hrom?
AT: Nedá se říct, že by na nás nikdy jako hrom neburácel a nedá se říct ani, že to dělá často. Mirek Hron je mistr zvuku a je velice pečlivý a zodpovědný ke své práci, toto vyžaduje i od ostatních a ne vždy muzikanti takoví jsou. Před velkým koncertem, kdy je každý v napětí, aby vše klapalo a dopadlo tak jak má se pak někdy zablýská a hrom zaburácí….Je to všechno ale v souvislosti s profesionálními nikoli osobními záležitostmi a v podstatě ku prospěchu věci…myslím
RN: Neznám u nás jiného zvukaře který by kapelu nejen špičkově ozvučil ale v podstatě s ní prostřednictvím celé té techniky hrál. Dokáže přesně vystihnout jakou tvář a atmosféru si jaká písnička zaslouží a navíc ví kterým čudlíkem toho dosáhnout. Mirek Hron a manželé Toupalovy jsou v tuhle chvíli určitě nejkvalitnější a nejlépe fungující zvukový tým se kterým jsem měl možnost spolupracovat. Přirozeně občas dojde atmosféra při práci k bodu varu, ale při Mirkově maximálním pracovním nasazením by v takovém případě občasný ležérní přístup muzikantů rozlítil každého. Navíc Míra Hron je už taky starší pán a má svoje mouchy…
