V minulých dílech jsme si ukázali několik cest, jak melodii opatřit vícehlasem. Celou dobu jsme používali písničku Žádnej neví, co jsou Domažlice. Za ten čas se nám dost ohrála, takže vytáhneme další: bude to lidová píseň Ten chlumecký zámek. Ukážeme si na ní oba základní způsoby vícehlasé úpravy: souběžné vedení hlasů a držené tóny.
Jak už jsem psal, klíčem k vícehlasé úpravě je stanovení harmonie (čili akordů, které mají k melodii znít). Zpracujeme písničku nejdřív poměrně jednoduše:
C Dmi G C
Ten chlumecký zámek je za lesem,
C F
ten chlumecký zámek je za lesem,
Dmi G
vzali mě na vojnu, nevěděl jsem,
C Dmi G C
vzali mě na vojnu, nevěděl jsem.
Připomínám základní zásady souběžného vedení hlasů – na začátcích taktů stavíme hlasy pokud možno do akordu, který je v harmonii, druhý a třetí hlas sledují první ve stálé vzdálenosti, která se však občas změní (např. zadržením některého hlasu na stejném tónu při pohybu v prvním hlase), bas zpívá základní tóny akordů, případně občas je prostřídá s jiným tónem z akordu (nejčastěji kvintou).
Můžete si to vyzkoušet sami a porovnat své úsilí s následující možnou úpravou. Podotýkám, že není rozhodně ani „jediná možná", ani „nejsprávnější".
Za povšimnutí stojí vedení hlasů u druhého výskytu slov „je za lesem". První a druhý hlas kráčejí spolu v tercii shora dolů, zatímco třetí hlas zazpívá vždy dva tóny stejně a pak skočí o větší kus. A druhá zajímavost je vedení basu u slov „nevěděl jsem": bas jde po tónech nahoru v protipohybu k melodii. Protipohyb je obecně velmi důležitá a zajímavá možnost, jak ozvláštnit vícehlas, bude o něm řeč jindy.
Jinou metodou úpravy, jak známo, jsou držené tóny. Ty se v naší písničce dají také dobře využít – sólista bude zpívat text a ostatní si zvolí vhodnou slabiku nebo samohlásku na držený tón. Pojďme si to zkusit.
Jak je vidět, u držených tónů se setkáme s problémem, zda kopírovat melodii prvního hlasu, nebo zda ho radši sledovat zpovzdálí. Protože se melodie občas pohybuje zejména nahoru velmi rychle, je dobré tento pohyb naznačit i v ostatních hlasech – ale ne ho kopírovat. Je to pěkně vidět u slov „zámek" a „vojnu", kde se ostatní hlasy pozvednou jen o kousek, zatímco sólista vykrouží oblouk nahoru a zase se vrací dolů.
Souběžné vedení a držené tóny se dají uplatnit v různých slokách, tím vznikne hezký a zajímavý kontrast mezi nimi.
Barvitější a složitější vícehlasé úpravy vyžadují dobrou přípravu harmonie. V ní se fantazii meze nekladou, i když bývá dobré nedělat vyložené schválnosti. Pojďme si dát aspoň malý příklad, jak se může promyšlená harmonie projevit v zajímavém vícehlase:
(C Dmi G C)
Ten chlumecký zámek je za lesem,
C G6 F#Ø Emi7 C7 F F6
ten chlumecký zá - mek je za lesem,
G7 Ami4 Dmi Dmi/C G Ami G7
vzali mě na voj - nu, nevěděl jsem,
C C/H Ami A7 Bo Dmi G4 G7 C
vzali mě na voj - nu, nevě - děl jsem.
Tato harmonická úprava (vymyšlená pouze s kytarou, tj. ještě bez konkrétní úpravy vícehlasu) se dá do hlasů převést například takto:
Zatím vstřebávejte poslední příklad, příště si ho projdeme a některá místa objasníme.
