Jablkoň se svoje nejnovější CD Hovada boží rozhodl pokřtít v pražské Malostranské besedě, ale zřejmě by si na takovou slávu zasloužil velkorysejší prostory. U beznadějně vyprodané pokladny jsem zastihla zoufalé příznivce, kteří již dvě hodiny před začátkem koncertu přišli s nadějí, že vybojují nějaký vrácený lístek. Husarským kouskem se mi podařilo obsadit půlmetr čtvereční parapetu, později příchozí šťastlivci se už museli spokojit s hlavou strčenou mezi dveřmi.
Ačkoliv ještě nenastala doba adventní, v souladu se současnými obchodními trendy vytvořila kapela hned v úvodu hřejivou vánoční atmosféru. A aby ne, vždyť zmíněný adept křtu je napěchovaný vánočními písničkami. Jde ovšem o koledování poněkud jiné, než jaké jsme zvyklí slýchat v předvánočním shonu v hypermarketech. Jak Michal Němec v průvodním slově připustil, není cédéčko vždy úplně šťastné a veselé. Rekviem pro kapra, balada o bramborovém salátu nezněla zprvu příliš povzbudivě, ale znáte Jablkoň…
Křtění se samozřejmě neobešlo bez šumění šampaňského. Špunty přišli odbouchnout zástupci nakladatelství Indies a někteří z hostů, již se na desce podíleli. Sestry Steinovy a Ondřej Konrád hned v následujících kouscích předvedli, jakou roli jim Jablkoň na CD přidělil. Kmotr oslavence, režisér Zdeněk Týc, pronesl slavnostní projev, tématicky lehce mimo, zato vtipem přesně zapadající do obrazu Jablkoně, jakožto skupiny, která se nebere příliš vážně a u níž křest cédéčka není prvním a doufejme, že ne ani posledním. Přestávkou se oslava přesunula z pódia do lidových mas. Mezi davem se začali prodírat hostesky a hostesáci s koštýři, kam zavítali, tam víno červené i bílé nalévali.
Druhá půlka křtu už působila jako standardní koncert, což v překladu znamená, že došlo i na starší písničky a po oficiálním zakončení neodešla kapela bez přídavků. Tak křest by byl šťastně za námi. Vánoce se blíží, že ještě nemáte nakoupené dárky? Měla bych jeden tip…
Magda Hučínová
