Legendou tohoto týdne bude zpěvák, který proslavil písničku Merle Travise Sixteen tons tak, že pak zůstala ve zlatém fondu country už natrvalo. A nebyl to jeho jediný úspěch: natočil za svou mimořádně dlouhou kariéru více jak 100 alb – jmenuje se T. E. Ford.
T. E. Ford pochází z Bristolu ve státě Tennessee a svou hudební kariéru začal jako rozhlasový diskžokej. Zpíval ve školním sboru a dokonce v druhé polovině třicátých let i studoval hlasovou techniku na konzervatoři v Cincinnatti. Ostatně jeho znělý baryton mu k tomu dával plné oprávnění. V letech 1939-41 pracoval opět jako rozhlasový moderátor v Atlantě a Knoxvillu. Během druhé světové války sloužil u US Air Force a po skončení války se vrátil k práci rozhlasového diskžokeje. Poprvé použil jméno Tennessee Ernie.
Po nějakém čase T. E. Ford přesídlil do San Bernardina v Kalifornii a pak do Pasadeny, vždy do dalších rádií – a přitom okouzlil barvou svého hlasu producenta Gliffieho Stonea a ten zkusil, zdali by Ford zvládl i zpívat – samozřejmě že to zvládl a první kontrakt byl v roce 1948 pro Capitol Rec. na světě.
Hned po podpisu kontraktu v roce 1949 vydává T. E. Ford během jednoho roku 5 singlů, mimo jiné i s písněmi Tennessee border nebo Smokey Mountain Boogie, a také první svůj hit č. 1: Mule train. Písničky byly westernově laděné, prosvítal z nich ale i rock and roll a z mimohudebních aspektů se uplatňovala i jistá, řekněme, sexuální podmanivost Fordova hlasu a zjevu. Další jeho hit č. 1 – Shotgun boogie strávil na nejvyšším místě americké hitparády plných 14 týdnů. A v roce 1955 přišlo oněch už zmiňovaných 16 tun.
Po roce 1953 se začala popularita T. E. Forda zúročovat i do podoby natáčení alb, televizních vystoupení a vlastních televizních pořadů. Tak tomu bylo po následujících skoro 20 let, i když poslední vstup do hitparády měl v roce 1965, což plynulo spíše z celkové změny orientace publika a nových směrů i v country – Ford zůstával věrný velkokapelovým aranžím, kde vynikal i jeho hlas.
V padesátých letech pro Forda přicházela i ocenění - jeho první gospelové album se stalo v roce 1956 zlatou deskou a za druhé dostal Grammy. Různých televizních cen bylo nepočítaně - T. E. Ford se totiž v televizi věnoval nejen klasickým estrádám, ale i různým soutěžním a znalostním pořadům o hudbě. Kromě řady hudebních ocenění dostal i medaili Svobody. Do dvorany slávy vstoupil až v roce 1990, rok po své smrti na selhání jater.
