Press "Enter" to skip to content

ALTERNATIVA V NEJLEPŠÍM SVĚTLEIndies Records se představuje – pátek 6.7.2001 – scéna Radnice

V tropickém vedru otevíral koncert Chesed a i když různá etnická hudba není zrovna mým koníčkem, tleskal jsem jako ostatně všichni ze všech sil. Jen nevím, proč je mlčenlivý moderátor Karel Prokeš nenechal přidat. Následoval Karel Vepřek. Zalitoval, že nemá svého spoluhráče na bicí a flétnistu, který prý je věčně v opici a hned o nich zahrál první píseň. Ani on se přídavku nedočkal.

Poté si na pódiu rozestavěl nástroje Michal Hromek se svými spoluhráči. Hudba je to krásná a je velká škoda, že kytaristu, který je prý velmi úspěšný v Kanadě, dramaturgové folkových festivalů opomíjejí. Sestry Steinovy jsem bohužel propásl, neboť mě stáhl jeden nejmenovaný redaktor InternetFOLKu (D.J.) na pivo.

Následoval v programu neavizovaný Cymbelín.

Ivo Cicvárek je písničkář, který často hostuje i v mém domácím přehrávači a i dnes byl se svou skupinou OKO velmi příjemným bodem programu. Novinkou v instrumentáři této kapely byla (tedy alespoň z mého pohledu) hadice od vysavače.

Písničkářka Radúza, kterou prý kdysi objevila na Karlově mostě Zuzana Navarová, byla pro mnoho lidí asi zjevením. Hrála pouze na „garmošku“, zpívala písně, které bych já, „nepražák“, označil jako písně pražské periférie a k ní náležících menšin. Přidávala hned dvakrát. Jeden divák popsal svému pozdě příchozímu sousedovi její vystoupení takto: „Teďka hrála nějaká baba s harmonikou a byla děsně dobrá“ . Nezbývá než souhlasit.

Co tak napsat k zjevení jménem Jiří Konvrzek. Zkusím třeba ve zkratce popsat text jeho úvodní písně: zabili jsme radiátor, byl z něj dobrý ovar, poté byla zavolána policie, vyčinila nám za brutální násilí, ale nakonec se příslušníci také dali do té velké žranice. A z nebohého radiátoru nezbylo nic než růžice. A na co Jiří Konvrzek hraje? Těžko říct. Je to jakýsi nástroj mající dva krky, z nichž jeden bude snad elektrická kytara a druhý mandolína. K tomu nohou obsluhuje buben. Dokáže tak udělat docela slušný bigbít. Poslední píseň odehrál na tahací harmoniku a u úst měl jakýsi tlampač. Píseň popisovala hasičský zásah. (rozbalte hadice, nejde to, schovejte hadice, už to jen doutná). Hlediště se bavilo a smálo.

Asi největším tahákem tohoto programu byly pro mne Majerovy brzdové tabulky. I je bych velmi rád vídal na festivalech častěji. Jak zní ten slogan z jejich plakátů? Křišťálově čistá hudba? Myslím, že proti této definici nelze mít námitek.

Skupina s „undergrandovým“ názvem zahrála i píseň Pochod snů z repertoáru dávno neexistující skupiny Čp.8 Jaroslava Ježka, čímž předznamenali následný křest dvojalba této legendární skupiny nedávno vyšlého u Indies records.

Program ještě zdaleka nebyl u konce, ale následující Zuzanu Navarovou a Jablkoň jsem již oželel a odešel napsat tuto reportáž.

Jiří Schmitzer, Poupata a další večerní účinkující jsou totiž také velkým lákadlem.

Vašek Müller

Václav Müller