Vypadá to, že programové schéma České televize nás vypeče a Aport bude opět začínat až po půlnoci. Tudíž až 2. dubna – můžete to však brát jako poslední vtípek aprílového vydání, které je zasvěceno písničkám humorným, absurdním, veselým, vtipným, ujetým, uhozeným, trapným, nesnesitelným, nemožným, příšerným… Každý, ať si vybere přívlastek dle své nálady a naturelu.
Veselý díl a já začnu trochu smutně! Co v Aportu neuslyšíte? Neuslyšíte v něm Jaroslava Urbánka a jeho Prenatálka, kterým rozechvíval bránice posluchačů na poslední Zahradě, neuslyšíte jej, protože v Duchcově měli jarní prázdniny a Jaroslav byl pryč. Neuslyšíte v něm Ivo Jahelku, protože jsem si na něj ani nevzpomněl (nebo jsem se ho rozhodl diskriminovat kvůli stejnému křestnímu jménu). Neuslyšíte Petra Sedláčka, ačkoliv už měl Mandarinku málem v Aportu oloupanou. A neuslyšíte Karla Plíhala, protože neměl čas (ale slíbil, že přijede jindy), ani skupinu Kaluže, neboť jich je mnoho a museli jsme šetřit :). A ani Žamboši k nám nepřijeli a důvod Vám schválně neřeknu. A tak dále, a tak dále. Prostě toho víc neuslyšíte, než uslyšíte.
Přesto se nám podařilo do 37 minut doslova narvat 5 různých uskupení a písničkářů, jejichž tvorba alespoň z nějakého úhlu může vyhlížet vtipně. 3 mini-klipy speciálně pro Aport natočil v Praze Michal Knébl, písničkář ze sdružení Krychle, jemuž je vlastní umění miniatury. Do konečného sestřihu se nám sice nevešel jeho Sex v Čechách ve všední den ráno (píseň, která dokládá, že i na housle se dá hrát pornograficky), ale zaujmout by Vás mohly slovní hříčky v kratičkých skladbách Kiwy, Stáří a Cirkulárka.
Při jméně Jiří Konvrzek se někomu zježí hrůzou všechny chlupy na těle, jinému se objeví na tváři výraz radostného očekávání. Ostatně i kritikové se nad jeho deskou Pod Řípem nedohodli. Někteří ji považovali za naprostý propadák, jiní za nadprůměrné, originální dílo. Živý Konvrzkův koncert je bezpochyby nezapomenutelný a snad i televize dokáže zachytit něco z jeho osobního kouzla. Písničkář nás nejprve seznámí se svými stravovacími návyky (píseň Zabili jsme radiátor), aby pak v opusu Zima zhodnotil svůj a potažmo i náš život zvoláním: „…vždyť život je krásnej, vždyť stojí za to…“ Technicky se štáb Aportu pustil na neprozkoumanou půdu digitální technologie – nejprve byl živě natočen interpret, ale potom se záběry upravovaly v počítači tak, aby umělec vyhlížel jako při zpěvu na playback. Trikové oddělení ČT Brno si s tím opravdu vyhrálo a výsledek je přesvědčivý!
Pro velký obrázek klikni Původně divadelní sdružení Šprušle se v posledních letech prosadilo nejen u nás, ale i v zahraničí novým hudebním směrem nazvaným etno-gastro-folk. Jejich vystoupení bych neváhal označit jako velmi chutné, ani nevím, proč jsem u natáčení jejich písniček chvílemi slintal.
Celkem intenzivně jsem pátral po muzice, která by byla načichlá trampským potem, vůní jehličí a neumytých ešusů. Dopředu přiznávám, že jsem hanebně zklamal – a budu jen rád, když mě někdo v diskusi pod článkem upozorní na něco vtipného, zároveň trampského – a alespoň trochu současného. Obsazením by těmto požadavkům mohla vyhovovat sestava
Pro velký obrázek klikni Radka Rettegyho a Los Brňos, kde na kytaru hraje i Pavel Číča Jelínek, známý z trampské skupiny Karabina. Texty čerpají z brněnského hantecu (ještěže jsme minule v Aportu měli i Blaf, aby nás někdo neobvinil z lokálního patriotismu), hudba se pohybuje mezi swingem, dixielandem, kavárenskou muzikou – a to vše jsou koneckonců mj. hudební zdroje některých období trampské písně. Pro někoho budou Los Brňos možná příjemným hudebním překvapením: na jejich desce z roku 2000 se podílela řada špičkových jazzových hráčů.
A na konec jedna rarita. Když se před lety objevila imitace Karla Gotta, chytal jsem se za hlavu a říkal si, tak tohle se naštěstí ve folku stát nemůže. Může. Ctirad Obršlík je jméno povědomé zatím nevelkému okruhu severomoravských posluchačů. Nepíše vlastní písničky – soustřeďuje se na co nejvěrnější imitaci songů Pavla Dobeše. Tento nápad dostal už před několika lety, je totiž Dobešovi relativně podobný. Skalní Dobešův fanoušek by pravděpodobně poznal rozdíly – Obršlík je vyšší o 10 cm než Dobeš a paradoxně hraje lépe na kytaru než originál. Fascinující na něm však je hlasová podobnost. Při natáčení jsme se přesvědčili, že přirozený Obršlíkův hlas zní podstatně jinak než Dobešův, jakmile se však soustředí na svoji herecko – písničkářskou kreaci, je neobyčejně věrohodný, intonuje a dodržuje i drobné vady Dobešovy výslovnosti. V Aportu vystoupil skutečně jen jako rarita, osobně si myslím, že tudy se hlavní folkový proud bude ubírat jen těžko.
Zbývá položit závěrečnou otázku: co Váš pohled na humor a folk. Je zde někdo nový vtipný a poetický jako Karel Plíhal, vtipný a inteligentní jako Marek Eben, vtipný a satirický jako…? Nebo Vám humorné písničky, které se objevily v posledních letech, připomínají vyždímaný hadr?
