Press "Enter" to skip to content

BUDYŇSKÝ POUTNÍK 2002

Vodní hrad v Budyni nad Ohří 3.8.2002
aneb
Sliby se mají plnit nejen o vánocích….

Vážení hudební přátelé,
      Když jsem se v roce 2001 po skončení festivalu v Budyni nad Ohří loučil s Pavlem Zajícem, který spolu se svým týmem připravuje shora uvedený festival, říkal mi: „Za rok se tu sejdeme a vaše kapela už určitě nebude jako nováček festival otevírat. Taky nebude vůbec pršet a lidí tu bude už od začátku festivalu jako much.“  Oba jsme se pak takto presentovanému slibu začali smát…….
    
     Přesně o rok později, tedy uplynulý víkend, se ono „úsměvné“ stalo skutkem a letošní festival country, folk a bluegrass muziky v Budyni nad Ohří nelze vyšperkovat jiným přívlastkem, než-li PARÁDNÍ.
      Byla to skutečně parádní záležitost se vším všudy a já jsem rád, že schopní pořadatelé pořád ještě existují, že nevymřeli. Odměnou za jejich pečlivou práci při přípravě a propagaci festivalu jim bylo počasí, které  letos vyšlo na jedničku s hvězdičkou, a tak se vystupující kapely, ale i diváci,  měly nač těšit.  Bylo opravdu  krásně, a proto amfiteátr vodního hradu v Budyni byl velmi slušně zaplněn již od jedné hodiny po poledni, kdy festival odstartovala skupina  JUWEL FOLK z Děčína. Kolem druhé hodiny odpolední potlesk diváků pod pódiem ještě v důsledku dalších a dalších příchozích diváků zesílel. Patřil našim starým známým – STRÁNÍKŮM (Litvínov), kteří se mi po skončení svého vystoupení svěřili, že pospíchají do Oseka u Duchcova, kde hostili KAMELOTY. Ti si z důvodu vystoupení v Oseku nezopakovali v Budyni svou loňskou účast, ale  i tak se letos v Budyni představily divákům právě ty kapely, které pořadatelé patrně zahrnují do nabité špičky české country, folk a bluegrass muziky. Naši kapelu TWO FLIES & BLUE EYES potom přirozeně těší, že jsme na tomto festivalu i letos účinkovali. Čas našeho vystoupení byl naplánován na 15.00 hodinu a  protože vše běželo jako po drátkách, stáli jsme v 15.05 hodin na podiu a dole pod námi se v letním vedru tísnilo 500 – 1000 lidí (možná i víc).  Hrát před tak krásně „našláplým“ amfiteátrem je zkrátka radost, a tak jsme si to s diváky, kteří byli skutečně báječní, krásně užili. Dle jejich ohlasu a přídavku, který jsme s ohledem na jejich bouřlivý potlesk a jekot též s radostí zahráli, usuzuji, že se jim náš český bluegrass líbil. Požadavek diváků na druhý přídavek už jim neprošel, ale i tak to byl bezva zážitek.  Z pódia jsme lezli doslova „uvaření,“ ale krásně ukojení. Pod pumpou hned za podiem jsme podstoupili ochlazující kúru a teprve potom jsme byli schopní rozdat nějaké ty podpisy divákům. Jejich počet v prostoru před pódiem neustále rostl. Místa k sezení na lavičkách již byla dávno beznadějně obsazena a tak se usazovali na přilehlých prostranstvích a mezi tím docházeli další a další…. Program bez jakéhokoliv náznaku problému v pohodě pokračoval. Divákům se dále představili CEJCH, KVOKÁL, ROHÁČI, WABI DAŇEK a MILOŠ DVOŘÁČEK, LOKÁLKA…. ta měla trochu smůlu, protože v průběhu jejich vystoupení vypadl elektrický proud. Byla to asi jediná chybička, která se vloudila. Alespoň dostali diváci možnost si na chvilku od muziky odpočinout.  Znovupřivedení proudu bylo odměněno bouřlivým potleskem a v klidu se pokračovalo dál. Zahrát přijel JINDRA KEJAK, SCHOVANKY, COP, TOMÁŠ LINKA s PŘÍMOU LINKOU a festival zavírali TAXMENI. Diváků se nakonec dle mého odhadu mohlo sejít tak 2.500 – 3.000 (možná víc). Ti, kteří přišli včas, viděli za lidové vstupné 100,- Kč patnáct kapel. Patnáct vyvolených kapel,  které pořadatelé vybrali z tří set hudebních skupin či těles ucházejících se o účast na tomto festivalu.
     Pozorný čtenář jistě už ví, že v mém dnešním článku cosi „nesedí“. Ano, správně. Ze shora uvedeného výčtu kapel logicky vyplývá, že jsem zapomněl uvést dvě kapely.  Mrzí mě to, ale má operační paměť slouží již 32 let a tak občas „vynechává.“ Samozřejmě, nejjednodušší, co bych mohl udělat je to, že bych se chybějící kapely pokusil dohledat z programu festivalu, nebo z plakátu, ale neudělám to. Chci zůstat autentický, byť tím podtrhuji částečně svou nedokonalost, ale mě to takhle přijde přirozené. Nesbírám programy festivalů, aby moje články o nich byly v tomto smyslu dokonalé.  Festivaly, to je můj sběr prožitků (toho dobrého i špatného), který mě naplňuje, nutí mě přemýšlet o muzice, o lidech, o životě. Když jsou ty prožitky natolik silné, že stojí o nich psát, potom o nich píši, tak jako v tomto případě…….




     Festival Budyňský poutník je festivalem, který u široké veřejnosti získal výtečnou pověst a rozhodně tento festival patří k české festivalové špičce. K té ho přivedla skupina vynikajících pořadatelů a všech partnerů, kteří festival podporují. My ostatní, kteří na festivalu vystupujeme jsme pouhými poutníky. Obyčejnými poutníky,  kteří se na taková místa jako je vodní hrad v Budyni nad Ohří rádi vrací. Třeba právě proto, že pořadatelé dokáží plnit své sliby. Sliby, kteří mnozí z nás dokáží plnit jen   o vánocích……..   

Jan Moucha

P.S.
V souvislosti s posledním odstavcem článku jsem si přeci jen vzpomněl na jednu z chybějících kapel. Jsou to POUTNÍCI. Opravdu nevím, jak jsem jen mohl zapomenout na skupinu, která byla naším hostem v loňském roce při prosincovém charitativním koncertu „VELKÝ COUNTRY & BLUEGRASS KONCERT s podtitulem Dárek dětem, dárek pro všechny……,“ který jsme v Ústí nad Labem pořádali, na skupinu, která nás letos pozvala na festival do Slavkova u Brna. Pánové z Poutníků, stejně tak jako muzikanti z oné mnou neidentifikované kapely, jistě prominou….

čtenářský příspěvek