Minulá sedmipísničková nahrávka byla po hudební i textové stránce velmi pestrá. Slovo o pluku Igorově (se 14 písněmi) je ještě pestřejší: Stále bych sice kapelu řadil především do škatulky folk (která je ostatně dnes tak široká, že se do ní vejde cokoli), ovšem velmi zřetelné jsou prvky rocku jakoby z 60. let a jazzu. Ona šedesátá léta evokují zvonivé rejstříky kláves (Lucie), jemná hra elektrické kytary v pozadí, i jakoby lo-fi zahrané bicí (předpokládám však, že kdyby měla kapela možnost nahrávat v dobrém studiu, činely by nezněly tak hrozně plechově). Bůhví samozřejmě nejsou první českou kapelou, která se inspiruje 60. léty a současně jazzem, a tak vám některé skladby (Osmitělá, Měl by…) asi připomenou o něco slavnější Vltavu. Dalším inspiračním zdrojem kapely je současná móda funky (přesvědčila mě o tom například basa v Měl by…).
Podle předchozího odstavce se můžete domnívat, že Bůhví čerpají ze všech možných zdrojů a že výsledkem musí být jakási nesourodá směs. Není tomu tak. Slovo o pluku Igorově je sice kolekce velmi rozdílných skladeb s velmi rozdílnými melodiemi, avšak jako celek je album poměrně kompaktní. V první řadě na vás z něho dýchne melancholie: hudební (Zimní noc zní jako klavírní šansony Jiřího Bulise) i textová („Dokud’s tu byla, mrak měl vodu / teď splask, skro nevrhá stín“ – Lucie; „Slunce je dnes smutné jako ty / má jako ty vzhled seveřanky“ – Druhé zrození).
Pokud bych vám měl doporučit, od které písně album poslouchat, neradil bych jedničku (Překrásný den), ale spíše titulní Slovo o pluku Igorově (číslo 8). Začíná ruským odpočítáváním „odin, dva, tri…“, na které navazuje sólo na balalajku. Dále se v písni vyskytnou typicky neruská citoslovce („Baila, baila, bai“), kníže Igor se strýcem Kostějem a vtipně vyfrázované slovo „Goli-áše“. To je směska, co?
Bůhví jsou pro mě jedním z největších objevů letošní sezóny: pro svůj odvážný eklekticismus, pro nápadité původní texty (na albu jsou vedle nich dvě zhudebněné básně Borise Pasternaka), pro odvahu jít s kůží na trh, i když ne vše je zde dokonalé. Právě proto jejich album hodnotím jako „velmi dobré“, i když by se na něm spousta much našla. Ty však Bůhví postupně jistě vychytají a připlácnou balalajkou na obal některé své další nahrávky.
Demo-CD (14 písní)
Rok nahrání: 2001
Žánr: folk
Celkové hodnocení: velmi dobré
Milan Tesař
Autor je redaktorem Radia Proglas a článek je uveřejněn s jeho souhlasem.
