Press "Enter" to skip to content

CESTY JANA HRUBÉHO

Když jsem si nové CD Jana Hrubého poprvé poslechl, byl jsem na pochybách, jestli se hodí psát o něm do folkového časopisu a má-li vůbec s folkem něco společného. Taky jsem si položil otázku, co a komu ve folku mohou CESTY přinést. No, risknul jsem to a pokusím se na ty otázky odpovědět. Ale popořádku…

Předně se patří říci, že CD obsahuje pouze instrumentální skladby. Zato je jich požehnaně, celkem osmnáct. Jan Hrubý obstarává maximum nástrojů: housle, varhany, klávesy, perkuse. Na flétnu mu vypomáhá dcera Andrea a na akordeon dlouholetý přítel Rudolf Hálek.

CD začíná pěkně zčerstva a po keltsku: Kometa je rozevlátá vlasatice a taky určitě čarodějnice, která vás hned na začátku utancuje na hudbu staré Anglie, na ráznou a monotónní melodii, je slyšet ťapkání jejích bosých nohou do rytmu a ještě po skončení toho tance vám bude znít dlouho v uších křaplavý dech Janových houslí. Vánoční Koleda vám připomene hned několik motivů, od starých barokních nápěvů až ke zlidovělým skutečným stále živým koledám, aby se zčistajasna uprostřed kompozice objevila Skoumalova hudba ze známého televizního večerníčku a opět následují flétny odcházejících koledníků. A je tu opět tanec, tedy vlastně tandrle, které se v nářečí zkomolilo na štandrle. Štandrle pod věží je dostaveníčko ve dvoudobém rytmu polky tančené možná kdesi u Vlčnova. Následuje krátký pomalý valčíček Na louce u Trhanova a než si stihneme trochu oddychnout, ocitáme se ve Španělsku, možná Portugalsku sedmnáctého století a zvolna se pohubujeme ve tříčtvrtečním rytmu starého pompézního tance La Folia od skladatele Correliho. Tóny barokních varhan začínají skladbu Zima, přidávají se housle, flétny a skladba pomalu mění styl i dobu až kamsi k romantizmu a na melancholii zimních nálad navazují ještě zádumčivější a smutnější Vzpomínky. Nálady zůstávají, mění se pouze kulisy a přenášíme se kamsi do Norska v Polední slunce nad obzorem. Už bylo dost smutnění, přichází odlehčení a stylově od jazzu k rocku ve skladbě Vosa v láhvi. A zase melancholie houslí (Léta). Předchozí čtyři kratší skladby doplňuje patrně nejzávažnější skladatelský počin desky: Dvořákova stezka. Nejde jen o reminiscenci na dílo slavného skladatele, lze tu poznat vzkaz i poznání těm, kdo se nechají zlákat, že Hrubého vážná hudba je veskrze přístupná, inspirativní i uchopitelná. Tíhu a vážnost chvíle ze sebe setřeseme v Dudáckém pozdravení, na které ve stejném duchu navazuje Ještě jednou mi zahrajte… . Pryč nás odnáší keltsky oděná Hluboká noc. A přes moře na nás v Americké mazurce dýchá hudba mnoha národů, jak se krystalizovala do americké lidové hudby. Zatmění měsíce ’97 nás vrací téměř do současnosti a to jak soudobými instrumentálními prostředky elektronické hudby, tak i sdělením. Zpět domů. Obrázek z Moravy je skvělá melodie, odletěla odněkud z vinice, tesknící housle Jana Hrubého jsou zde nejkrásnějším zážitkem celého alba. Nakonec sic starobarokní, přesto i hudebně současný Příchod Ježíše Krista je důkazem, jak se tento styl nepozorovaně přenesl do lidové hudby, přeskočil ostatní hudební vývojová stádia, aby nám zůstal bez poskvrn a újmy zachován.

A tato myšlenka se dá zobecnit na celé CD Cesty a Jan Hrubý nám ji s tímto záměrem předložil. Folku i folkařům lze vzkázat, že hudba Cest je folkem plně uchopitelná a folkovým skladatelům určitě přinese nejednu inspiraci. A všem ostatním hezký zážitek.

Hodnocení: velmi dobré

Jan Hrubý: Cesty…
Indies, 23. listopadu 2001.

1. Kometa [02:23], 2. Koleda [03:19], 3. Štandrle pod věží [02:28], 4. Na louce u Trhanova [01:51], 5. Archangelo Correli – La Folia [02:35], 6. Zima [04:30], 7. Vzpomínky [01:12], 8. Polední slunce nad obzorem (na ostrově Harstad) [01:05], 9. Vosa v láhvi [01:52], 10. Léta [02:07], 11. Dvořákova stezka [07:20], 12. Dudácké pozdravení [00:48], 13. Ještě jednou mi zahrajte… [01:07], 14. Hluboká noc [03:24], 15. Americká mazurka [04:15], 16. Zatmění měsíce ’97 [01:51], 17. Obrázek z Moravy [01:19], 18. Příchod Ježíše Krista [03:54]
Celkový čas: 47:20



Josef Vančura