Press "Enter" to skip to content

COUNTRY DÁMÁM TO SKUTEČNĚ LADÍ

Dneska už je situace jiná, na country scéně je jistý standard, jak má vypadat dívčí kapela, dán léty existence hned několika skupin. Když je tak poslouchám, možná mi trošičku vadí, že je ten model až příliš podobný – ne špatný, ale v repertoáru dvou náhodně vybraných dívčích kapel bychom našli více společných písniček, než mezi dvěma obdobně vybranými „normálními“ kapelami.

Country Ladies píší v průvodním slově, že hrají již přes dvacet let a že hrají prakticky všude. Je to na nich v dobrém slova smyslu znát. Nemají problémy s nástroji, instrumentací, zpěvem a koneckonců ani s texty. Na své desce mají převážně převzatou klasiku, ale nevyhýbají se ani několika autorským věcem z vlastní dílny. Nevím proč však zpívají anglicky – zájezdová deska to není, na to je tam očividně málo anglických textů, a bohužel zpívají typickou „Gottovskou“ angličtinou. Myslím, že by jim rozuměli Němci, Švédové i Pákistánci, ale Angličané a Američané asi nikoliv. Víte jistě, jak zpíval Martin Tankwey česky, že.

Ale to je zřejmě jediný nepodstatný detail. Dámy mají vlastní pohled i na klasické věci a nebojí se jej promítnout do chronicky známých záležitostí jako je Dům u vycházejícího slunce nebo Swing low… Snad jen Rocky top je pro ně příliš malá plocha na realizaci a Don Diego je příliš velký cajdák na to, aby se jej podařilo udělat ještě někomu lépe než Chrpě. Ve vlastní nebo původní tvorbě pro ně jsou ještě jistější – je to také tím, že není s čím srovnávat, a tak nemusejí svou verzi nijak „obhajovat“. Brouk v hlavě nebo Líbej mě mezi takové skladby rozhodně patří. Asi nejzajímavější je Svou lásku mi dej. Jen by mohly dámy na obalu uvádět původní názvy, doteď jsem si nevzpomněl, jak se to jmenuje v originále (aut. Kahn Gus, Chaplin Saul). Na desce si troufly i na instrumentálky – nezbytné ukázky houslových a jiných exhibicí. Jen si snad mohly na desku vybrat něco méně obehraného, než je Tanec duchů B. Berlina, ale zase je fakt, že ze srovnání s ostatními verzemi vychází ta jejich velmi dobře. Celkově jsou Country Ladies přesnější v rychlejších skladbách.

Na obalu desky je vyjmenováno celkem 12 jmen, což je skoro jako harém, a tak zmíním jen ta jména, co se vyskytují nejčastěji: Jitka Maroušková je manažerkou kapely, hraje na mandolínu, klávesy, zpívá, je autorkou jedné písně a desku aranžovala a napsala k ní sleevenote. Markéta Kallmünzerová hraje na kytaru a na desce docela dost zpívá, Nora Romanovská exceluje na housle. Ostatní dámy at se na mě nezlobí, že je nejmenuji každou zvlášť – v kolektivu je síla.

Je tu deska na pomezí moderního a standardního přístupu k country, ale rozhodně deska dělaná s láskou a chutí, ne proto, že by se muselo. A věřte, i když to nedokážu definovat, čím to je, na té desce se to pozná.

Miloš Keller

Country Ladies, vyd. Morava 2001, cca 42 min.,
Rocky Top, Já tě svádím dál, Líbej mě, Dům u vycházejícího slunce, Swing low, sweet chariot, Brouk v hlavě, Svou lásku mi dej, To know him, That ´ll be that day, Tanec duchů, For you, Don Diego.

Miloš Keller