Ti zpěváci musejí být asi dobře trénovaní v náročných podmínkách, říkal jsem si, když jsem usedl v sálku pražské Malostranské besedy ke stolu. Všude kolem celkem bezostyšně blikaly plaménky zapalovačů a hroty cigaret pomáhaly dotvořit správnou světelnou kombinaci. K tomu koncert začínal ještě v obvyklé prázdninové hodině 21.30 (přes rok se v Besedě hraje už od půl deváté). Hned na začátku musím prozradit, že právě kvůli kuřákům a noční hodině jsem pobyl jenom první hodinu, déle jsem nevydržel.
Dobrý večer quintet je jednou z osvědčených značek, pod nimiž je podepsán Edward Tomas. Tento zpěvák, bavič, herec, ba i pedagog zpěvu dal DVQ (jak se soubor zkráceně nazývá) dohromady pro Vokalízu 1986 a v průběhu doby neváhal neustále obměňovat obsazení. To současné je už páté a vedle E. T. (jak se zmíněný pán zkráceně nazývá) v něm účinkují svěží mladé tváře: Šárka Frančová, Jana Kozlíková, Jaromír Holub a Richard Horký. Skupina pana učitele a jeho čtyř žáků? Nevím, ale je to určitě šťastná volba, jak se dočtete níže. Snad se šestého obsazení DVQ hned tak nedočkáme.
Vizuálně vypadala skupina trochu nesourodě: mladší chlapci s dlouhými vlasy do culíku, tenorista Jaromír s přiléhavými kalhotami a vizáží bodyguarda (nebo teroristy, jak poznamenal Richard), dívky v odění jak na párty či raut – zejména Šárka neodolala pokušení zdůraznit své dívčí přednosti. Naštěstí to rozhodující jsou ladění a barevná skladba hlasů a obojí má kvintet vynikající. Každý jednotlivý hlas je zajímavý: pohodový a hravý bas Richarda, výrazný a podle potřeby ostrý či hladký baryton Edwarda, jasný a vícehlas spojující tenor Jaromíra, nenápadný a spolehlivý alt Jany a zvonivý, leč neuječený soprán Šárky. Natož ve sborovém spojení, kdy mě fascinoval zejména mužský trojhlas, ať zazněl v dlouhém drženém akordu, v rychlejší pasáži nebo v harmonických přechodech. A že sbory držely pohromadě i rytmicky, to bylo jasné při pohledu na E. T., který stíhal vedle vlastního výkonu ještě ukazovat nástupy i konce a řídil i tempo, když se začalo trhat z řetězu. Inu, profesionalita jako řemen, podpořená navíc výborným zvukařem a pohotovým osvětlovačem.
Co v Besedě zaznělo? Řada písní G. Gershwina, osvědčené kousky od tria Ježek+Voskovec+Werich, Michelle od Beatles, ba i několik spirituálů. Je těžké některou skladbu zdůraznit, protože všechny byly provedeny s přehledem a každá mě něčím zaujala, ať už to byla třeba česká verze Mood Indigo v působivém světelném a jevištním provedení, nebo složitý a s velkou invencí zaranžovaný spirituál Humble. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že řadu z písniček jsem už znal z předchozích (i dost starých alb) DVQ – na začátku šestnácté sezóny bych čekal přece jen víc novinek. A snad i altistka mohla dostat víc sólového prostoru.
Večer byl neobvyklý nejen tím, že na pódiu nebyly k vidění žádné kytary, saxofony, bicí a klávesy, ale i složením publika. Nejméně polovinu sálu evidentně obsadili rodinní příslušníci, přátelé a kamarádi účinkujících, kteří se chovali dost nenuceně, mezi písněmi na kapelu pokřikovali a komentovali průvodní slovo nadprůměrně řečného E. T. Ten si musel někdy připadat jako na podnikovém večírku, nicméně na komunikaci s diváky převážně středního věku přistoupil, nenechal se ničím rozhodit a nakonec prosadil svou variantu programu, kterou pár dívek od vedlejšího stolu doprovodil občasnými, ovšem zdařilými tanečními kreacemi na parketu pod pódiem.
Domů jsem si kromě vynikajícího kulturního zážitku odnesl i program Malostranské besedy na září. To už se začíná dřív a hraje se prakticky denně, mimo jiné jsem si všiml Devítky s Žofií Kabelkovou, Žalmanova Brnkání na duši a Zuzany Navarové. Doufejme, že folkové publikum má nižší spotřebu cigaret při koncertech.
