Press "Enter" to skip to content

EMANUEL MÍŠEK: DEMO 2002

  Demonahrávka (3 skladby) Rok nahrávní: 2002 Žánr: folkrock Celkové hodnocení: vynikající

S Emanem Míškem jsem se seznámil skrze kazetu, kterou v roce 1996 poslal k nám do rádia. Co se týče interpretace – písničkář jako spousta jiných. Co mě však zaujalo na (opravdu) první poslech, byla zvláštní poetika textů. Ten člověk nejen ctil rytmus a uměl rýmovat a klást dobře přízvuky. Především se mu v hlavě rodily tak zajímavá spojení obyčejných i nevšedních slov, že by mu je mohl leckterý básník závidět. Nabídli jsme tehdy Emanovi možnost nahrát několik písniček ve studiu Radia Proglas. Přijel – s kapelou, kterou pro ten účel sestavil a kterou nazval Mezopotámie. Ta potom krátkou dobu fungovala, vystoupila například na Mohelnickém dostavníku, ale s Emanovým stěhováním (z Velkého Meziříčí nejprve do Náměšti nad Oslavou a posléze do Třebíče) se rozpadla. Eman poté natočil sólové demo pro Zahradu písničkářů a na nějaký čas se odmlčel. Mezi tím vším učil na prvním stupni základní školy, poté pracoval v Radiu Proglas na celý úvazek (jako vedoucí moderátorů, šéf dětské redakce a částečně jako pomocný hudební redaktor, tedy můj podřízený), pojišťoval (i se mnou uzavřel životní pojistku). V rádiu nakonec zůstal jen jako externí moderátor, na řadu měsíců se odmlčel úplně, ale nyní jej opět můžete o víkendech za mikrofonem slýchat.

Co je však důležitější – Eman Míšek napsal nové písničky a oblékl je tentokrát do profesionálního hudebního šatu. Ke spolupráci si přizval povolané muzikanty, vesměs absolventy JAMU a podobně školené lidi se zkušenostmi z různých žánrů. Novou demonahrávku aranžoval Josef Fojta (Střípky, Anima Una, Hradišťan, Talant), který si zde zahrál na klávesy. Na flétny hraje jeho žena Jana Fojtová, na saxofony Antonín Mühlhansl (čerstvý absolvent JAMU, jinak člen skupiny Quakvarteto, spoluhráč Javorů z alba Koločava atd.), na kytary Jakub Říčan, na bicí Ctibor Bártek (Dama Dama) a v jedné písni zpívá Kateřina Jakubcová, herečka a nyní také externí moderátorka Radia Proglas.

Nahrávka obsahuje pouze tři skladby. A tak si pojďme o každé z nich říci pár slov.

Dýmka: Bluesovou atmosféru vykreslují především Fojtovy retro klávesy, postupně se přidá velmi příjemná, jazzově znějící elektrická kytara a citlivě hrané bicí. Přiznám se, že ani po několikerém poslechu nevím, o čem všem je Emanův text. Ale právě tím mě okouzluje. Je tak plný nevšedních obrazů, že se v mé hlavě při poslechu písně rodí stále nové a nové asociace. Posuďte sami: „Nahoře spíš, slyším jak dýcháš / netopýrům předčítám midraš.“ „Vařím si čaj do kalamáře.“ „Andromeda tichou nocí rozlitá.“

Slunovrat: V tomto případě je téma jasnější. Krásnou milostnou baladu Eman Míšek jakožto autor svěřil už zmíněné Kateřině Jakubcové. Sám se stáhl do pozadí a v písni vlastně vůbec neúčinkuje. Z této skladby je ještě více patrné, jak mistrně Míšek pracuje s všedními tématy: „Buclatý hrnek z Oravy / se stopou zaschlých vlnek od kávy.“ Pokouší se i o makarónský rým, i když v tomto případě je výslovnost francouzštiny (pro francouzštináře) na hranici srozumitelnosti: „Padala hvězda, salut Dieu / Lucie temné noci neupije.“ Klíčový je však verš, který parafrázuje křesťanský pohled na manželství jako na nerozlučný svazek muže a ženy a současně poeticky popisuje vrcholný okamžik lásky: „Až do rána nést dobré i zlé… Až do smrti.“

Nad Oslavou: Ze všech tří skladeb je tato nejhitovější, za což mohou hlavně bicí a saxofon. Text je opět plný odvážných obrazů, tematicky autor krouží kolem vánočního příběhu, avšak konfrontuje jej s novodobými reáliemi. Tak například: „Ještě mihotavá hvězda na obloze / kupčí s jistotama liška ve výloze.“ Nebo: „Noc je víc než krátká startka v pisoáru.“ Či: „Tepe tichý kovář, ne ten z Lešetína.“ A do třetice: „Dítě v jeslích leží, v nohách kříž i myrhu.“

Na naší folkové scéně je spousta talentovaných písničkářů. Mnohé dokážu poslouchat se zatajeným dechem, u jedněch obdivuji smysl pro poetiku, u jiných umění vytvořit poutavý příběh, u dalších cit pro humor. Žádný z nich mě však v posledních několika letech nezaujal tak jako Eman Míšek. Považuji ho za charismatického tvůrce, kterému nemohu neodpustit občasné češtinářské neobratnosti, které se v jeho písních objeví („po kometě chvostu“). Když k tomu přičtu profesionalitu, s jakou je nahrávka pořízena, musím říci jediné: škoda. Škoda, že je Eman tak málo dravý a že jej tedy drtivá většina posluchačů zatím nezná. Ovšem pokud by vás jeho tvorba zajímala, zkuste mu napsat na misek@wo.cz.

Milan Tesař