Byla jsem mile překvapena, kolik diváků do Malé scény přišlo. Poslední dobou mám totiž „štěstí“ na nezaplněné sály a pak se v průběhu večera zaobírám myšlenkami, jak se asi muzikantům hraje pro prázdné hlediště. A ten divný pocit pak zanechá na dojmu z jinak skvělého koncertu rozpačitou kaňku. Pohled za sebe do sálu mne tedy nanejvýš potěšil; pohled na mladé lidi, kteří přišli kvůli Tiché wodě, i na generaci jejich rodičů, kteří vyrazili spíš na Slávka Janouška, jednoho ze dvou kmotrů cédéčka. Vcelku nezvykle mu byla vyhrazena celá první polovina koncertu. Nejprve se nám dostalo písní letitých (o Škodě 1000 MB apod.), které měly u Slávkova kdysi domácího publika velký ohlas. Potom písničkář potěšil i moji dušičku, zamilovanou do alba Tancuj a zpívej. Při Neopouštěj mě mi jako obvykle naskočila husí kůže – říkám si, kolik je písní, které dojmou i při stém poslechu??? Následující dvě nové skladby mne trochu překvapily. Vrací se k jednoduchosti (v dobrém slova smyslu) a místo komorního Cimbal Classicu, který hostoval na CD Tancuj a zpívej, jako by si říkaly o řízný doprovod bigbítové kapely. Osobně mám sice raději Janouškovy písničky přemýšlivé, či rozverně si pohrávající s jazykem, ale proti gustu žádný dišputát. Od svého oblíbence s nadšením snesu všechno. Na konec zazněla Imaginární hospoda, a o tom, že „lampa svítí, svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí“ si broukal snad celý sál. Vybavila se mi nedávná reportáž Vaška Müllera z krnovského koncertu J. Nohavici, kde hrál „svým krajanům“. Ústeckoorlická nálada v tu chvíli byla dost podobná.
Vlastní křest CD, kvůli kterému se celá akce konala, byl legrační záležitostí. A postaral se o to zcela překvapivě farář. Totiž lanškrounský farář Zbigniew Czendlik, zachránce kostelů, organizátor rockových půlnočních, člověk, který se čas od času mihne v médiích (třeba jako přítel Lucie Bílé) a svou upřímností a civilností strhává křesťanským knězům podvědomou nálepku odtažitých dogmatiků. Lepšího kmotra si Tichá woda vybrat nemohla – z obvykle trapného okamžiku křtu a přání muzikantům se vyklubala díky slovům pana faráře kraťounká milá show. Však se podívejte na videoukázku (2min, 6MB) …
Zanedlouho vyjde na InternetFOLKu recenze pokřtěného CD, takže o tom, jaká je muzika Tiché wody, se moc rozepisovat nebudu. Lehká tréma z plných ochozů si vybrala daň hned v úvodu první písně a pak už dala oběma protagonistům pokoj. Kytarista a osobitý zpěvák David Chládek s klávesistou Vaškem Šmerdou přehráli všechny písničky z alba, přidali jednu instrumentálku a jako bonus Vodu, čo ma drží nad vodou. Davidův přednes (i Vaškova flašinetově klávesová úprava) byl fantastický, jeden se musel smát, ať chtěl nebo nechtěl. Tak jsem si jen říkala, že je škoda, že David píše texty (byť hodně hodně zajímavé) jen na stupnici píseň smutná – melancholická – mírně depresivní – těžce depresivní – na sebevraždu… Rážova hitovka ukázala, že umí být i komik, tak si myslím, že by do budoucna pár optimističtějších kousků v repertoáru rozhodně nebylo na škodu. A pokud bude mít křest dalšího CD, které by se podle kmotra Czendlika mohlo jmenovat Narození, alespoň z poloviny takovou atmosféru, jako křest Početí, už teď se na něj nezřízeně těším.
