Press "Enter" to skip to content

FOLKOVÁNÍ POD KOMÍNEM 2001

O nápravu jsem se pokusil v soboru 8.9.2001. Dlužno podotknout, že o pražském festivalu bych asi moc nemluvil. Alespoň mě přišly Třeboradice spíš jako vesnice kousek za Prahou – byť nejspíš už součástí Prahy jsou. Jak je mým špatným zvykem v poslední době, přijel jsem několik desítek minut po začátku festivalu. Upřímně řečeno, i sebelepší festival je pro mě v desetihodinové délce k nepřežití. A ke konci programu byli napsáni mí oblíbenci…

Zaparkoval jsem a vydal se hledat Hospodu U Tanase. Nebylo to těžké, náves je nevelká a živo bylo pouze před jedním domem. V stoupil jsem a hned mě zamrzelo, že je deštivo a akce nemohla proběhnout venku. Hospodský sál byl sice velice slušně zaplněn, leč také hospodsky zakouřen (v převážné části sálu byla stolová úprava) a ani akusticky to nebylo nejlepší. Zvukař (Pavel Jindrák) se sice asi snažil, ale ve předních řadách, kam jsme byli usazeni nejdříve, člověk pro strašný kravál vycházející z reprobeden nevydržel a v zadních to enbylo o moc lepší. Navíc některým zpívajícím nebylo rozumět… Nebudu tady spekulovat, zda to bylo sálem, či něčím jiným, ale už v polovině festivalu jsem musel nechat uši odpočinout a jít se projít. Navíc hospodské prostředí některým interpretům vysloveně uškodilo, jak popíšu dále.

Do sálu jsem se vplížil v průběhu vystoupení Hlubokého nedorozumnění. Tahle mladá pražská kapela mě nějak nezaujala, její písničky mi přišly průměrné a zbytečné. Poté se na jeviště vřítil Jeroným Lešner, v ruce třímajíc nezvyklý počet (2) kytar. Jeho vystoupení, při kterém šestku s dvanáctkou poctivě střídal, mělo grády a nedivím se divákům, že si vytleskali 3 přídavky… I když 3 – on to Jerry zaonačil šikovně a místo dalšího přídavku si pozval „doprovodnou kapelu“. Pokud jste však čekali jeho Husí kůži, byli jste překvapeni. Na prkna, co znamenají svět, se přihrnul Kvokál. Kvokálu odchází kytarista vašek Huml a právě Jeroným je jeho nástupcem. Sice prý měli zatím jednu „čtenou“ zkoušku, ale bylo vidět, že se tady Jerry neztratí.

Po Kvokálu jsem se sebral a přesídlil do zadních řad. Hluk tady byl sice o trochu menší, ale zato okolo vás pořád někdo chodil, mluvil… prostě rušil. Možná právě poto mě nezaujali Jauvajs a určitě právě proto jsem nic neměl z poetiky Ivoše Cicvárka. Ani Žofii Kabelkovou jsem neposlouchal příliš pozorně – zrovna mi na záda funěl nějaký „pivní žok“.

To Poupata si s lidmi poradila o poznání lépe. Ono také když do publika hustíte pořádný vícehlas a líbivé, zpívatelné písničky, zaujmete více lidí. A Poupata tohle umí! Trochu zklamáním pro mě tentokrát byli P.O.L. Tuhle kapelu mám rád a nevadilo mi, že zpěvačku kapely, které se před několika dny narodil syn, nahradila Hanka Skřivánková z Jarretu. Ale komorní vystoupení v hospodském sále prostě naprosto zapadlo. Budu muset zajít na jejich koncert někam do klubu, abych si je užil tak, jak je mám rád.

Naprostou bombou pro mě však byl Načas. Obohatili se o bicí a již určitě nejsou trampskou či folkovou kapelou. Řekl bych, že se vzdáleně podobají skupině Chinaski a to v tom dobrém. Ke skvělému zpěvu Michala Pravce teď máme rytmicky podpořený výkon dobře šlapající kapely a několik lidí si i tady na jejich rock´n´rolly (které tak teď opravdu znějí) zatancovalo. Pánové, poklona a jen tak dál!

Stejně skvělí byli i liberečtí Jarreti. To je kapela, kterou považuji za své kamarády a fakt, že ani tady nebylo zpěvu v podstatě rozumět, zato elektrická kytara zněla nade vším… Příjemně mě překvapil bubeník Jan Noha. Už podruhé mu kapela svěřila sólový pěvecký part a myslím, že nemusí litovat.

Na závěrečný Telegraf jsem už nevydržel. Hodinky ukazovaly jedenáct pryč a já se snažil neusnout za volantem. Takže je asi namístě festival zhodnotit. Učiním tak krátce: Program dobrý až nadprůměrný, bohužel vinou počasí v naprosto nefestivalovém prostředí. Věřím, že pod širým nebem by se i Pája Jindrák pochlapil a zvuk by byl o hodně lepší. Snad za rok.

Pavel Rada

Pavel Rada