Když se ten termín blíží, vím, že se blíží léto. Těším se jak školák na prázdniny. A vím, že teď už opravdu přijdou, vždyť Folkový kvítek je první pořádný festival pod širým nebem v sezóně!
I letos jsem byl na Folkový kvítek natěšen už dlouho dopředu. A když jsem od šéfpořadatele Jirky Hoppa dostal program, bylo mi jasné, že ani letos prostě celý program neuvidím. Začínalo se totiž okolo osmé ráno na malé scéně, kde si diváci mohli užít mladé písničkářské tvorby (Martina Trchová, Jeroným Lešner, Jan Matěj Rak…). Malou scénu uváděl a svým vystoupením zakončil Pepa Štross. Tedy podle programu, já tak čilý nebyl.
Na Konopiště jsem dorazil krátce po desáté. To bylo akorát včas, abych si našel pěkné místo, odkud uvidím a kde dobře uslyším. Uvelebil jsem se akorát včas, protože na pódium vtrhli Radek Havel a Vláďa Růža – tedy průvodci celým finále Folkového Kvítku – a přivedli hned první kapelu. Tou byl Načas, kterému to v poslední době hraje velice dobře, náladu vytvořili výbornou a tak mě překvapilo, že v publiku (které se ale teprve postupně trousilo do areálu) nebyl zájem o přídavek. Nelehká úloha začínající kapely.
Dramaturgickou chybou pak podle mě bylo zařazení další kapely. Tedy ne, že by neměla na Kvítku hrát, ale po Načasu vyzněl její projev do ztracena. Jedná se o Klíč, který letos v prosinci míní ukončit svou činnost, a tak si pro konopišťské vystoupení připravil průřez svou dvacetiletou tvorbou. Škoda, že se ani při systému dvou zvukařských aparatur na pódiu nepodařilo zajistit, aby byl Klíč nazvučen již před začátkem (technicky to možné bylo), a tak hned po první kapele nastala dost dlouhá mezera… U Klíče se již moderátoři o přídavek postarali.
Třetí kapelou v řadě byl brněnský Přístav. Přiznám se, že tahle trampská kapela mou maličkost nezaujala vůbec ničím. S nostalgií jsem vzpomínal na již nehrající Magison.
A pak přišla na řadu první část soutěže – kapely.
Rovnátka přijela obhajovat loňské vítězství. Muzikanti jsou to dobří. Hudba i její provedení bylo téměř na profesionální úrovni. Ale s texty by to chtělo něco udělat a děvčatům by neškodilo pár hodin zpěvu.
Ontario – další sdružení z líhně manželů Cidlinských – mě nepřesvědčilo. A šlo zde i o pocit, který bych definoval asi slovem loutky. Že by je muzika bavila, tak ten pocit jsem rozhodně neměl. A ve srovnání s ostatními finalisty bych řekl, že zde snad ani být neměli.
Přesně opačný pocit jsem měl ze skupiny Lavina, která ještě před rokem používala název Terárium. Těm už evidentně do muziky a projevu nikdo „nekecá“ a je to znát. Jejich muzika už sice není folková, ale rozhodně je dost dobrá.
Berušky byly ve finále rozhodně lepší, než v postupovém kole, kde jsem byl porotcem a kde jsem byl přehlasován. Já bych je za jejich znuděný výkon na Konopiště nepustil, ale byl jsem v menšině. Velká scéna a davy lidí v publiku nejspíš zapůsobily, a tak Berušky sice nepředvedly žádný nadstandartní výkon, ale alespoň se snažily.
Poslední kapelou byly Amazonky. Zde je evidentní vůdčí osobností kontrabasistka a autorka Veronika Andělová. Zbytek kapely za ní trošku pokulhává. Ale vcelku se muzika Amazonek docela dobře poslouchá.
Hanka Skřivánková (Jarret)
na fotografii Jiřího George Plačka Po skončení prvního soutěžního bloku vyhlásili moderátoři desetiminutovou pauzu a na pódium se začal stěhovat liberecký Jarret. To jsou ovšem profíci, a tak právě tahle pauza byla vyhlášena zbytečně. Čertvý majitel nového alba Unikat byl nazvučen cobydup a výborně hrající Jarret se skvělou Hankou Skřivánkovou předvedl ve své půlhodince, co umí. A že toho není málo. Zde byl přídavek opravdu poctivě publikem vytleskán a myslím, že po právu.
I další seskupení předvedlo, jak bavit lidi. Kvokál dnes poprvé nastoupil s novou zpěvačkou. Jmenuje se Míša Jeřábková a nahradila Vlaďku Zavřelovou. Musím přiznat, že velice dobře. Na pódiu se s Kvokálem tentokrát ukázal i nehrající kapelník Honza Železný, a tak Kvokál zase jednou zadul do éteru sedmihlasem, což je opravdu neopakovatelný zážitek.
A po Kvokálu nastoupili k soutěži sólisté.
Magdalena Brožková mi přišla o trošku horší, než na postupovém kole. V podstatě se v mé paměti neusadila.
Jan Cidlinský hraje na housle a po vzoru svého staršího bratra, který takto jednou Folkový kvítek vyhrál, si s sebou přivezl kapelu nahranou. Na pódiu neřekl jediné slovo, na half playback odehrál tři skladby pro mírně pokročilé houslisty a odešel. Nuda a šeď.
Lucie Faltýnková zahrála dvě „depky“ a jednu „pakárnu“ a slíbila, že až bude bohatá, bude Kvítek sponzorovat. Jinak lepší průměr.
Alena Mrhalová působí sympaticky, ale chce to cvičit a cvičit.
Jáchym Kořenský, tak to je úlet. Na kytaru nehraje špatně (pokud se k tomu ve svých skladbách odhodlá, mnohem častěji jen tak mlátí do strun), ale texty jsou strašné, i když si odmyslím názory, které v nich prezentuje a na které má samozřejmě právo. U mě a i v diváckém hlasování propadák, u poroty však zabodoval.
Mně se zato dost líbil projev Veroniky Savincové. Hraje na klávesy a slušně zpívá. V jejích textech je znát veliký posun, pokud si porovnáme její starší písničku (Mňau) s tou nejnovější. Myslím, že Veronika by mohla být velice dobrá.
Kapelnice Berušek Alena Vítová je coby sólistka daleko jistější v projevu i v tvorbě. Myslím, že jí sólová dráha sluší daleko víc, než kapelní.
A to byl závěr soutěžního klání. Porota se šla radit a my přivítali Hop trop, na který si moderátoři s publikem připravili první žertík. Samson, Huberťák a Šroub odehráli svou část koncertu (a nutno dodat, že lid divácký si s nimi už zpívá i novější věci, než jsou Tři kříže a Podběl) a začali se uklánět v očekávání potlesku a přání přídavků. Potlesk se skutečně ozval, ale do něj se ozývalo ještě skandované TANČIT, TANČIT… Samson však prohlásil, že toho bohdá nebude a Hoptropáci zbaběle vyklidili jeviště. A tak jsme si nakonec vytleskali alespoň ty přídavky.
A po Hop tropu se začali na pódiu houfovat Děda Mládek Illegal band. I na ně si vypečené moderátorské duo připravilo pěkný špek. Samozřejmě také ve spolupráci s diváky. Dědové odehráli první písničku a odezva od publika téměř žádná. Ve tvářích jim bylo možné číst, že na folkovou akci už nepáchnou, tohle teda odehrajou, když maj tu podepsanou smlouvu a pryč! Začali hrát další písničku z pera Ivana Mládka a v tom se z reproduktorů místo jejich výkonu začal linou PRAVÝ Ivan Mládek s Banjo bandem. V tu chvíli navedené diváctvo začalo bouřlivě tleskat… No, sranda veliká, zvlášť, když se Illegálníci snažili tohoto nečekaného playbacku chytit. Ale bylo znát, jak se jim ulevilo, když zjistili, že šlo o žert, zahráli onoho playbackového Křečka ve své úpravě a lidi zpívali s nimi. Tady se musím přiznat, že alba DMIB se mi moc nelíbí, ale coby kapela na živou zábavu – to beru.
V tom si však počasí začalo dělat žerty z nás. Obloha se otevřela, na nás se vylilo několik Slapských přehrad a naše chatrné oblečení nevydrželo. Zde byl deštník málo. A tak jsem musel oželet nasledující části programu: FLERET a Jarmila Šuláková, NADORAZ, JABLKOŇ, ŽALMAN a spol., Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, KAMELOT, NEZMAŘI, Michal Prokop & FRIENDS, Robert Křesťan a MALINA BAND.
Cesta domů vypůjčeným Favoritem pouze ve spodním prádle proběhla bez problémů, šaty i boty už jsou usušeny, a tak jsem vám mohl přiblížit alespoň část Folkového kvítku 2002. A ještě přidám oficiální výsledkovou listinu:
Kategorie skupin:
1. místo „LAVINA“ z Hradce Králové
2. místo „ROVNÁTKA“ z Břeclavi
3. místo „BERUŠKY“ z Dobré Vody u Jablonce
Kategorie sólistů:
1. místo Jáchym Kořenský z Jablonce nad Nisou
2. místo Lucie Faltýnková z Brna
3. místo Magdalena Brožková z Turnova
Divácké hlasování:
kategorie skupin:
1. místo „BERUŠKY“ z Dobré Vody u Jablonce (344 hlasů)
2. místo „ROVNÁTKA“ z Břeclavi (258 hlasů)
3. místo „LAVINA“ z Hradce Králové (251 hlasů)
kategorie sólistů:
1. místo Alena Vítová z Dobré Vody u Jablonce (276 hlasů)
2. místo Veronika Savincová (235 hlasů)
3. místo Lucie Faltýnková z Brna (204 hlasů)
Celkem hlasovalo 832 diváků.
Neoficiálním, v pořadí již druhým „RYTÍŘEM ČESKÉHO FOLKU“ byl pasován Wabi Daněk.
(prvním v pořadí v roce 2001 byl pasován Zdeněk Hrachový z Fleretu).
