Když se řekne párty, představím si velkou hlučnou společnost, taneční kapelu či reprodukovanou muziku, alkohol, chlebíčky… Na párty serveru FOLKtime bylo všechno jinak.
FOLKtime párty se konala v malém sále Domu dětí a mládeže na Karlínském náměstí. A už z programu bylo jasné, že se nebude jednat o bujarou zábavu. Výčet účinkujících totiž obsahoval dvě jména – Kvokál a Poupata. Jelikož obě zmiňované kapely mám (narozdíl od bujarého veselí) rád, zajistil jsem si vstup a půl hodinky před začátkem už jsem podupával v předsálí.
Nejdřív jsem si myslel, že jsem si spletl dobu začátku. V sále skoro prázdno a zvukař teprve nosil mikrofony a stavěl scénu. Ale kdepak, nespletl jsem se. To jen majitel objektu a pořadatel se nějak špatně domluvili a tak předchozí akce skončila půl hodiny před plánovaným začátkem akce další.
A tak jsme se podívali, jak Marek Voříšek nosí mikrofony, kabely, stojany, odposlechy a vše zprovozňuje, sledovali jsme Carmena, jak připravuje výstavku, viděli jsme kapely přicházet a nervózně podupávat v zákulisí. Prostě všechno to, co by divákoví koncertu mělo zůstat skryto.
Možná mě teď zarazíte – vždyť to nebyl koncert, ale párty. Ale párty byla jen v názvu. V podstatě se jednalo o klasický koncert dvou kapel. Jako první nastoupil Kvokál. Kdo už si zvykl na osm lidí na pódiu, byl tentokrát sestavou Kvokálu poněkud zaskočen. Chyběl kapelník Honza Železný (trémou z nadcházející svatby ochořel) a Vlaďka Zavřelová (proč chyběla ta, nám nikdo nevysvětlil…). Podle toho vypadal i program Kvokálu, který je na svých sedmi hlasech postavený. Navíc Martiny hlas mi zněl nějak přebasovaně a zvukaři ještě k tomu vypovědel službu efekt… Kvokál se snažil, ale v šestiosminovém obsazení to nebylo ono.
Po krátké pauze nastoupila Poupata. A hned jsem si připadal jak na koncertě profesionální kapely. Když jsem se zrovna nesmál narážkám a vtipům Víti Troníčka, byl jsem zatažen do jejich písniček. Těžko se popisuje něco, čím člověk proplul, aniž si uvědomil jak. Poupata hrála staré i nové kousky a prozradila, že v lednu se zavřou do studia a natočí novou desku. Pracovní název je Nechce se mi domů a už teď se na ní těším.
Tahle část večera utekla až moc rychle. Ale nezbylo, než poděkovat, rozloučit se a těšit se na další setkání. Přes naprosto amatérský přístup pořadatele to nakonec byl hezký a příjemný večer.
