Malá odbočka. Mám přátele, s nimiž jezdívám každý rok na víkend na chatu do hor (do Malých Svatoňovic). Znáte to – útulná chajda, pivo ze džbánku a pokaždé fajn zábava. Žádná televize, žádné počítače, žádné CD. Jen starý gramofon a pár dvacetiletých desek. Kdo se ráno první vykope ze spacáku, má jedinečnou možnost vzbudit ostatní titulní písní z LP Porta 82, Vlajka vzhůru letí. Každý rok se na to těším…
Zdá se to být jen sentiment. Prozatím řekněme, že ano. Co nám vlastně na deskách vadilo, že s nástupem kompaktního disku musely odejít, zatímco kazety zůstaly?
Kazeta byla menší, přenosnější, a nechalo se na ni nahrávat. Dobrá. Postupem času tedy LP deskám nezbylo nic jiného, než se přestěhovat do antikvariátů. A zlevnit. To je podstatná věc, tohle je totiž opět začíná činit zajímavými. Mám si koupit tři CD Nerezu za 1.000,- Kč nebo tři LP Nerezu za 150,- Kč? Jsme přece národ kutilů a pro novodobé Přemky Podlahy dnes není problémem zpracovat LP nahrávku na svém počítači a vypálit ji na CD. Necítíte-li se na to povolaní, není nic snazšího, než najít nějakou firmu (třeba na Internetu), která se tím zabývá. Ceny takové práce začínají někde okolo stovky a pokud si lehce připlatíte, dočkáte se i akustického vylepšení záznamu. Sakumprásk vás to bude víc času, ale rozhodně míň peněz. O tom, že je celá věc v souladu se zákonem, mě před časem ujistil i Michal Jupp Konečný, děláte si kopii pro vlastní potřebu, což zákonu nevadí.
Nezapomínejme také, že existují LP desky, které nikdy na CD ani nevyšly. Když jsem začal shánět Porty, netušil jsem, že je skoro všechny dám dohromady přibližně za čtvrt roku. Chcete-li nějaké Minnesengery, Daňka nebo Rangers, není nic jednoduššího, antikvariáty jsou toho plné a stojí to pár korun. A nemusíte si to nutně pálit na CD, můžete se uspokojit kopií na kazetu, třeba do walkmana.
Je pravda, že oficiální reedice jsou chlebíčkem studiových profesionálů a výsledná kvalita jejich práce bude pravděpodobně vyšší, než ta vaše. Posouzení rozdílů těchto úrovní je však subjektivní, například jeden můj známý poslouchá radši Jarka Nohavicu z „předpotopních“ samizdatových nahrávek z let totality, než jeho poslední CD Moje smutné srdce. Každý má svůj vlastní metr.
V neposlední řadě se sbírání LP desek může stát zajímavým hobby. Například Český rozhlas vysílá (doufám, že ještě, dneska je to všude samá stávka) každé úterý večer autorský pořad Gabriela Gösslera, kde autor uvádí unikátní gramofonové nahrávky z dob začátků gramofonového a fonografického průmyslu vůbec.
Zkrátka a dobře, kdo vyházel desky do popelnice, prohloupil. Když nic jiného, mohl je alespoň prodat. Tak třebas já kupuji i několik desek měsíčně, a že nejsem sám, se přesvědčuji, když musím ve svém oblíbeném krámku stát na desky frontu.
