Press "Enter" to skip to content

HLEDÁNÍ V MEZIDOBÍ JANA HRUBÉHO

V krátké době je tu opět sólové album skladatele a houslisty Jana Hrubého. Tentokrát napůl zpívané a s mnoha hosty. Kromě Jana Hrubého, který je autorem všech devíti instrumentálních skladeb a složil i hudbu u dvou (anglicky) zpívaných písní, překvapivě obsáhl druhou polovinu alba autorsky, hudbou i textem publicista Josef Klíma.

Ve dvou písních hostuje zpěvačka Jana Lewitová, po jedné zpívají Michal Prokop a Vladimír Mišík, zbytek svých vlastních písní zpívá Josef Klíma.

V podstatě stejnými prostředky jako na minulém albu Cesty usiluje Jan Hrubý v instrumentálních skladbách o navozování atmosféry. Jednou v podobě sentimentálních balad, jindy smutného blues. Téměř všechny jsou neseny melodií houslí, některé barokními varhanami. Pro všechny instrumentálky na albu je společné neskrývané staromilství, které vychází z klasické vážné hudby a vstřebává prvky lidových písní bez rozdílů národních hranic. Tady je Jan Hrubý nejvíc doma, tady nám dovede přichystat nejvíc hudebních zážitků.

Album, které mělo být patrně niterně bilanční, však vzbuzuje celou řadu rozpaků. Nepodařilo se hudebně spojit balady Jana Hrubého s hudbou a texty písní Josefa Klímy. Tak jakoby slyšíme alba dvě, dva rozdílné, do sebe propletené hudební projekty, ale smíchané poněkud násilím. Jeden proud ruší ten druhý, nutí nás k novému soustředění a prožitek není plynulý. Asi z obavy, že instrumentální intermeza jsou jen pouhým pokračováním minulého Janova "vánočního" alba, snad měly zpívané písně napomoci k nové kvalitě, či novému posunu, bohužel však na úkor původní kompaktnosti.

Šest svých písní představil Josef Klíma. Čtyři z nich sám zpívá. Nejvyrovnanější z nich je Osud. Textově i hudebně, dobře se poslouchá a je i celkem slušně zpívaná. U ostatních však Josef Klíma dokazuje, že prostě zpěvákem není. Mezidobí zpívá Michal Prokop, ale píseň je pro zpěváka s jeho expresí celkem nevýrazná. Stejně tak u Vladimíra Mišíka nebylo moc co zpívat. Skladba Jednou za čas je navíc krátká a textově občas krkolomá, proto se některé její pasáže hůř zpívají. Píseň Venuše i přes bohaté smyčcové aranžmá nepřekročí hudební průměr a ani textování typu …Jupiter – opitej … nejde z patra hladce. Nejzávažnější je Ženy středních let, ale to je porce pro textaře typu Horáček či Nohavica (…pozdě na život, brzo na stáří…), jinak téma spočine v banálních textových prostředcích.

A tak k Janovým instrumentálkám logicky "patří" dvě písně zpívané Janou Lewitovou (Out in the Open, Harrison), nejen proto, že hudba je od Jana Hrubého, ale i z důvodu jejich krásného klasického zazpívání stylem písní lidových.

A tak se těšme na příští album Jana Hrubého, které snad nebude tolik uspěchané, a na kterém se třeba objeví i nějací další přizvaní hudebníci a autoři více blízcí Janovu hudebnímu naturelu, aby jeho hudbu přinesli v krystalické a pravdivé podobě. Zaslouží si to.

Jan Hrubý: MEZIDOBÍ
Hrají: Jan Hrubý – el. a ak. housle 1 – 17, klávesy 2 – 16, Pavel Půta – ak. kytara 3, 5, 8, 13, 14, 16, Andrea Hrubá – flétna 7
Zpěv: Josef Klíma – 5, 6, 13, 14, Jana Lewitová – 8, 10, Vladimír Mišík – 16, Michal Prokop – 3
Indies Records 2002
1. Pod dubem (instr. J. Hrubý), 2. Cikánský blues (instr. J. Hrubý), 3. Mezidobí (hudba i text J. Klíma), 4. Batiskaf (instr. J. Hrubý), 5. Osud (hudba i text J. Klíma), 6. Stopa v písku (hudba i text J. Klíma), 7. V zemi královny Maud (instr. J. Hrubý), 8. Out in the Open (hudba J. Hrubý, text P. Frecerová), 9. Stromovous (instr. J. Hrubý), 10. Harrison (hudba J. Hrubý, text P. Frecerová), 11. Jak Irové přežili hladomor I. (instr. J. Hrubý), 12. Jak Irové přežili hladomor II. (instr. J. Hrubý), 13. Venuše (hudba i text J. Klíma), 14. Ženy středních let (hudba i text J. Klíma), 15. Poslední parník na Mississippi (instr. J. Hrubý), 16. Jednou za čas (hudba i text J. Klíma), 17. Capriccio picolino (instr. J. Hrubý),



Josef Vančura