Sobota 26. května, Kuřim, Zahrada písničkářů 2001. Souboj posledních šestnácti (na začátku jich bylo přes padesát) o volňásky na pódium v Náměšti na Hané. Bezmračná obloha a rozesmáté slunce. Jsa spíše meteorologickým pesimistou, předpokládám, že se po teplém a slunném pracovním týdnu počasí na víkend pokazí. Nic takového se ale nekoná. Paráda.
S Juppem přemítáme nad tím, kolik z dnes účinkujících písničkářů současně vlastní kapelu či má alespoň nějakou adoptovanou. S mírnou nadsázkou konstatujeme, že skoro všichni. A proč ne? Ke své smůle si ještě stihnu u stánku koupit nedobrou klobásu a po nesoutěžním předskoku v podobě tří písní od Tomáše Zena Václavíka se začíná první osmička sólistů střídat na pódiu.
Pavel Žemla sedá za klávesy a Šárka Kytnerová si připravuje mikrofon, aby na nás poslali pár „pocitovek“. Stran Šárky hezky zazpívané, Pavel koordinaci zpěvu a doprovodu zvládá hůře, což se v dnešním nadupaném odpoledni nevyplatí. Mě osobně nezaujala ani textová složka – duo středoškolského učitele a jeho maturující žákyně zkrátka vypadává ze hry.
To Jeroným Lešner na textech pracuje, však si o tom složil i píseň (spoustu textů už jsem zavrh´/ vyhodit či nedopsat / píšu málo mám však navrch / nad tím co chci sdělovat) . A jelikož si i s kytarou rozumí jako málokdo jiný z kuřimských, je zcela jasným postupujícím.
Po Jerrym se na židličce před mikrofonem objevuje opět pedagog, Michal Rádl z Českého Krumlova. Předvádí ne zcela vyrovnané písně a bojuje s trémou, nicméně nakonec postupuje. Určitě i dík uzemňující písni Hacker odnaproti, kterou demonstruje, že úplně obyčejný a nejjednodušší možný doprovod písni bohatě stačí, má-li trefný text.
Energický David Vysloužil přivlaje na plac s písní Z pohody do pohody, což ho i docela hezky vystihuje. Z úsměvem od ucha k uchu dává pár popíkových rychlovek a ve stejném tempu bude moci pokračovat i v Náměšti, neb za své písničky si David vysloužil postup.
Kytary se chápe první žena, Jana Bauerová, jinak také zpěvačka čáslavského Jitrocele. Přiznám se zcela subjektivně, že některé její skladby bych více ocenil v hávu aranžmá výše zmíněné kapely, ale co bych jí do toho kecal, že? Ani Jana si neodpustí rýpnutí do Internetu a technokratů všeobecně, což jí nemůžu mít za zlé, i když jsem si na dnešek vzal tričko s nápisem Internet v Teči. Verdikt porotce? Beru.
Po dlouhé době přichází někdo, kdo pro změnu mezi elitu elity nepostoupí. Tím mužem je Pavel Lutner. Svými písněmi s křesťanským podtextem nezaujímá tolik, aby zůstal nějaký drápek zaseknutý v podvědomí. Asi i proto, že svou muziku dělá takovým hodným a neagresivním způsobem věřících, který žádné ostré háčky snad ani nemá.
Pro někoho objev roku, pro někoho velká neznámá a nebo naopak stará známá, mladičká Žofie Kabelková si ve svém bloku poměrně suverénním způsobem říká o Zahradu. Výborně zazpívá a k poslední písni si přizve Ivo Cicvárka s Marcelem Křížem, aby jí vypomohli. Tahle trojice je natolik zajímavá, že jim Jupp nabízí dvouhodinový prostor na Folkové růži v Jindřichově Hradci, což oni samozřejmě s nadšením berou. Já z toho mám radost taky, protože to bude v pátek a já o to tedy nepřijdu.
Ivo Cicvárek na pódiu zůstává a doplnit ho přichází flétnistka Petra Klementová. Oba jsou výbornými hudebníky, Ivoš je i výtečným skladatelem, zkrátka další naprosto jasný postup a opravdu žhavý kandidát na cenu nejvyšší. Těší mě, že Ivo nehraje pouze písničky ze své loňské desky Vidět víc, ale že zařazuje i zbrusu nové kousky.
Poločas. Na nepřívětivou klobásu s pivem si už netroufám, spokojím se s třemi párky ve třech rohlících a točenou kofolou. Zvučí se Čechomor, hraje Čechomor, přidává Čechomor, balí se Čechomor. Druhá půlka.
Roman Špilínek dělá dojem hospodského štamgasta, vagabunda a starého kořaly. Jestli jím opravdu je, to nevím, ale na mikrofon to působí prvoplánově a lacině. A asi to není jen můj pocit, protože na dramaturgově listině vyvolených Zahradníků se Roman neocitá.
Dle člověka, který má celý tento podnik na svědomí coby organizátor a konferenciér, Jirky moravského Brabce, přichází jediný zástupce undergroundu (neboli pracovník pražského Metra) Zbyněk Zeman. Propadá té potvoře trémě, která s ním pěkně mává, přesto je po zajímavé písni Karneval odměněn docela slušným potleskem. Vystoupení stylizuje do kramářského způsobu vyjadřování, ale ani to k postupu nestačí.
Prvním postupujícím z druhé půlky se tedy stává až třetí účinkující Martina Trchová, folkový Kvítek 2001. Když člověk ve vhodnou chvíli zavře oči a trošku popustí uzdu fantazii, není velký problém představit si na pódiu Žofku Kabelkovou. Martina sice není tak ostřílená a jistá, ale svou hrou i zpěvem si děvčata jsou trochu podobná. Přišla konkurence…
A nyní velké překvapení, Jarda Urbánek z Duchcova. Ten člověk si přijde před lidi s děsně pokorným výrazem pinčla a posmutnělým hláskem prozradí, že první píseň bude o lásce, o lásce z nekrásnějších, o lásce manželské. A všechnu tuhle suchařinu dělá jen proto, aby diváky zmátl a pak je kompletně všechny dostal. Naprosto nečekaně totiž přijde recese, nadhled a krásné slovní hříčky. Ještě při třetí písničce o lásce, o lásce k rodičům, mám otevřenou pusu. I poslední písnička je o lásce, o lásce ke zvířatům (naše zraky bloudí po krajině / tam kde kvičí opuštěná svině) a Jarda Urbánek se už těší na Zahradu.
Je to čím dál tím lepší, protože nastává čas Marcela Kříže, doprovázeného kým jiným, než matadorem kuřimských Ivošem Cicvárkem. Absolutní bomba, dlouho už mě takhle nikdo nenadchnul. Bluesman (mezi ostatními písničkáři důvěrně přezdívaný jako Šílený Marcel) sice ve svých textech vypráví o smyšlených lidech a smyšlených místech, ale mně přijde, že je znám, že to není L.A. ale Česká Lípa, zkrátka se s tím ukrutně ztotožňuji. Pro pořádek – Marcel taky postupuje dál.
Přichází zklidnění v podobě Jana-Matěje Raka a Šárky Burešové. Na téhle dvojici je zvláštní, že i když Matěj zahraje staré fláky (a on se za svou písničkářskou lenost nestydí, on se k ní naopak otevřeně hlásí), a i když Šárce každou chvíli ujíždí hlas, je jasné, že postoupí. Jejich písně jsou totiž natolik křehké, osobité a zajímavé, že výše zmíněné nedostatky člověk velkomyslně přehlíží, protože to jsou opravdu jen detaily.
Pomalu se začíná šeřit a předposlední účinkující jsou v akci. Sestry Steinovy, nekonformní kytaristky a zpěvačky se svým pohledem „na věc“. Vypadají trošku jako čarodějky, ostatně dozvíte se od nich třeba, že … nemám ani deko masti na tvůj vřed. Tohle vám žádná jiná písničkářka neřekne. Není divu, že se o ně zajímají u Indies. Uvidíme se v Náměšti.
A kdopak je posledníček? Folklórní Duo M+U z Luhačovic, které nemá nic společného s Evou Henychovou, tamtéž bydlící, to pro pořádek. Housličky, akordeon, jeden hlas a muzika, jak se říká, pěkně od Přemka. Mimochodem, je to jejich první vystoupení na pódiu. Moc je prý překvapilo, že se sem vůbec dostali. Hmm. Tak to je škoda, že jsem si nevšiml jejich reakce, když Jupp vyhlásil, že jedou na Zahradu…
Zazvonil konec a pohádce byl konec. Pohádce jo, ale festiválku ještě ne. Nastoupilo Svítání a poté Benedikta a bylo moc moc hodin, když jsme dojeli domů. Máme všechny pozdravovat od tří srnek, co nám přecházely silnici mimo přechod a příště se přijeďte do Kuřimi podívat sami. Z té letošní si totiž ještě můžete stáhnout video ukázku (6.4MB, 2:20min, Sestry Steinovy, Michal Rádl a Marcel Kříž s Ivo Cicvárkem), ale za rok už třebas nebudu mít kameru.
