Press "Enter" to skip to content

Jaké to je se probudit nedostatečně oblečený ve volné přírodě do sychravého rána.

Sychravý ráno má sice modrý obal s otevřeným oknem, ale to bude mýlka. Na první pohled přednost – 17 písní průměrné délky se v průběhu poslechu mění v zápor. Zdeněk Vidlák je autorem 16 písní, a je to, jak kdyby byl autorem jediné. Všechny ve stejném tempu, ve stejné, pochmurné náladě, a to i když se pokouší o humor. Skoro na všech Zdeněk Vidlák podivným způsobem polozpívá, polodeklamuje, samozřejmě že při tom neintonuje a o přízvucích ani nemluvě. Minimální obsazení doprovodné kapely nedovoluje moc experimentovat, ale oni ještě zvýrazní ponurou stránku pomalých skladeb a popisných textů bez fantazie těmi hlubšími tóny nástrojů. Ostatně texty – humor je spíš křečovitý, na otřepaná témata a snad ani autor se tomu nesmál ani napoprvé, když ho to napadlo – příklad: Zuby boogie (mimochodem, boogie se hraje asi 3x rychleji, toto je spíše Zubní funebrmarš po nezdařilém zákroku). Popisný zůstává i při pokusech o filosofování – Příběh o jablku. Je to asi jako kdybyste zpívali novinové zprávy a ani si nedali práci s rýmováním, a ponechali tam všechna ta slova, co se píší jen kvůli zarovnání sloupce. No a kde došla slova, doplní se : typtydydy (Aprílový úsměv) – jenže v pomalé písni to zní nepřirozeně, protože takhle by si pomalou melodii nikdo nenotoval. Ostatně zpěv je nepřirozeně vysazený dopředu – je to sice album sólisty s doprovodnou kapelou, ale možná by vyznělo lépe, kdyby se doprovázel sám na kytaru. Méně by bylo více a byl by to obyčejný depresivní písničkář, kterých jsou tucty.

Autor a interpret si je asi vědom toho co vytvořil – na vnitřní straně obalu se nepřetržitě omlouvá děkováním všem co s ním měli trpělivost – ve skutečnosti jim měl vynadat, že mu neřekli, jak to působí a nechali ho to natočit a vydat. Věřím, že vybíral své nejlepší písničky podle svého nejlepšího svědomí, že se do nich snažil dát srdce nebo aspoň pocit, že každou chtěl něco říct a že mnohá má pro něj nebo pro někoho , komu jí věnoval, význam – ale nevybíral je podle zásad sestavování cédéčka, které má oslovit i nezasvěceného posluchače a poskytnout mu obrázek o interpretovi. Chce se mi věřit, že Zdeněk Vidlák není takový, jaký se mi jeví po poslechu alba, ale nemůžu si pomoct, jeho CD je jediná zpráva, kterou o něm mám. Možná kdyby se stavil čtyřpísňový singl, že bych řekl – buďte trochu pestřejší v tvorbě – ale na 17 písních je jasné, že je to nevyléčitelné. Škoda, tohle CD není dělané pro peníze, asi spíš jeho finanční bilance bude záporná, ale neprospívá muzice stejně jako kasovní projekty.

Zdeněk Vidlák: Sychravý ráno 49:50 Vlastním nákladem
Aprílový úsměv-Rada pro štěstí-Večerní přelud-Podivná svatba-Příběh o jablku-Tři piva-Pivot-Zapomenutý slib-Sychravý ráno-Barevná noc-Zuby boogie-Náhodná zpověď-Operetka-Pletky-Noční můra-Půlnoční blues-Mizení léta.

Miloš Keller

Miloš Keller