Po loňském, deštěm zmítaném a nepřízní diváků šlehaném ročníku se snášel nad budoucností jednoho z našich nejpopulárnějších folkových festivalů otazník. Nakonec se Pavlu Aligátorovi Nenkovskému podařilo 28. ročník zdárně zorganizovat. Počasí bylo tentokrát o mnoho příznivější (až na dlouhý výpadek proudu v noci ze soboty na neděli a na poměrně intenzivní déšť během nedělní bohoslužby). Ovšem nejen kvůli počasí se letošní Dostavník vyvedl.
Na zahajovacím koncertě na hradě Bouzově (hrály skupiny Ginevra a Klíč) jsem nebyl, tudíž nemohu referovat. Jen z doslechu vím, že především Klíč, který se na Dostavníku loučil se svým publikem, měl obrovský úspěch.
Hlavní program začal v pátek 30. srpna v Městských sadech v Mohelnici tradičně trampskou hymnou, Vlajkou. „Té trampské symboliky je tady trochu moc,“ zaslechl jsem později v zákulisí hlavní scény a sám ten pocit mám také. Na druhou stranu dokladem čím dál větší otevřenosti festivalu byl program sobotní galapřehlídky i osazenstvo soutěže amatérských kapel. Soutěžilo se v pátek odpoledne. Představily se skupiny bluegrassové (např. Taverna, Two Flies & Blue Eyes), trampské (Pupkáči), swingující (Tah), folkové (Vespol), folkrockové (Jocara) i širokospektrové (Poloband Petra Pololáníka). Diváky si nejvíce získaly Kaluže z podkrkonošského Pilníkova (dostaly cenu jako nejlepší skupina, dále za nejlepší píseň a titul Mohelnický chechták – za humornou Koledu). Odborná porota ocenila hlavní cenou Petra Pololáníka a jeho Poloband.
Stranou hlavního festivalového dění, v kostele svatého Tomáše Becketa v Mohelnici, se v pátek večer konal Večer s křesťanskou písní. Od 19.30 h až do desáté hodiny večerní pro poměrně početné publikum hrály a zpívaly skupiny Paprsky a Jocara. Pro Jocaru z Ružomberka, která vůbec poprvé vystupovala v naší republice, to byl – podle reakce kapelníka Rasťa Galana – velmi silný zážitek. „Proglas dělá divy,“ reagoval Rasťo na skutečnost, že některé posluchačky v publiku si s Jocarou prozpěvovaly písně, které u nás dosud mohly znát právě jenom z vysílání Radia Proglas.
V sobotu 31. srpna ráno pokračoval Dostavník programem Dostavník městu na náměstí Svobody v Mohelnici a také recitály na Duhové i Hlavní scéně. Na hlavním pódiu měl svůj program spřátelený Festival Slunce pod taktovkou Pavla Kopřivy (hrály zde mj. soubory Folk Team a Bílý Vřešťál v čele se Zdeňkem Vřešťálem a Jiřím Bílým). V odpolední Galapřehlídce hostů vystoupili například Samson a jeho parta (s hostujícím Karlem Macálkou, který zaskakoval za nepřítomnou zpěvačku), Žalman & spol., Barel Rock (představil nové CD Muzikanti co děláte? – polévalo se kravskou močí, jak se sluší na kapelu veterinářů), Zrcadla (představila nové album Zem motýlů), Paleček & Janík, Klíč (poslední festivalové vystoupení před ohlášeným koncem koncertní činnosti) nebo Javory. K večernímu programu Mohelnického dostavníku patřil samozřejmě ohňostroj (bez kterého bych si program klidně dovedl představit), country bál nebo zpívání u táborového ohně (letos s trampskou osadou Trampota a skupinou Carramba).
Dostavnická neděle začíná vždy polní katolickou mší pro účastníky festivalu. Písněmi ze slovenských mládežnických zpěvníků bohoslužbu doprovodila už zmíněná Jocara. Nedělní program na hlavním pódiu patřil tentokrát (po zrušení Druhé scény) Scéně Radia Proglas. Přehlídku kapel, které Proglas hraje a které se mně osobně líbí, jsem uváděl spolu s Jirkou moravským Brabcem. Posluchačům se představila Ginevra (loňský vítěz klání o krtečky ze Zahrady), už zmiňovaná Jocara (hrála bez bicích, s vypůjčenými perkusemi, a znělo to velmi dobře – podle nezávislého hodnocení asi pěti lidí, kteří za mnou do zákulisí přišli, to bylo lepší než při páteční soutěži s bicími), Poupata (na pódiu se oslavovalo vydání výborného alba Mezi černou a bílou) a zatím nedoceněný Pepa Lábus & spol. (taktéž s výtečnou novinkou Bezčasá a nehnutá). Publikum bouřlivě přijalo nejen známá Poupata, ale i Jocaru a Pepu Lábuse, kteří byli pro mnohé neznámými tvářemi. Úplnou tečku za dostavníkem udělala skupina Fleret s Jarmilou Šulákovou.
Domů do Brna jsem si z Mohelnice odvážel ty nejlepší pocity. Už se těším na 29. dostavník, který se bude konat příští rok, opět o posledním prázdninovém víkendu.
