Press "Enter" to skip to content

JAN BURIAN – ZRCADLO

Někdy je skutečně velmi těžké přistupovat k dílu bez předsudků, zvláště u osobnosti, která dělá vše proto, aby byla výrazná, známá a originální pokud možno za každou cenu (kopírování podporuje hudbu) a na co největším množství polí. Mnohé z exhibicí Jana Buriana mi přijdou jako zbytečné školometské poučování Pana Univerzálního Chytrého (všechny ty jeho televizní ozdravovny apod.), dávání najevo, že čím stádnější názor, tím je méněcenější, apod. Nabubřele působí už anglické překlady názvů písní na obalu CD, i když je zřejmé, v jakémkoliv prostředí, kde není autor předem důkladně znám, nemá deska šanci.
A to s J. B. nejsem seznámen ještě jako se spisovatelem, stačí mi J. B. jako publicista… 

Ale nejvíce jej znám jako skladatele, textaře a interpreta. Po jeho osamostatnění mi začalo být více jasné, kdo jaký podíl na čem měl v dvojici Burian + Dědeček. Před poslechem nového CD jsem si osvěžil i několik předchozích Burianových CD, abych si na tomto potvrdil dojem o hudební monotónnosti jeho skladeb. Vesměs v pomalém tempu, bez vodící linky, nápěvu či melodie, se stále stejnou instrumentací. Ukázkově bezradný je začátek Poezie nebo Soukromých záležitostí. Spíše z toho vycházejí melodramata, zhudebněné básně či deklamativní voice-bandy pro jednu osobu, v lepším případě pocitová hudba s texty. Vesměs ovšem hudba ruší, až prudí dlouhými pasážemi, kde se nic neděje. To plyne z toho, že si Jan Burian dělá vše sám. Ani ze zpěvu nemá posluchač o moc pestřejší zážitek – stále jakýsi podtón nedoceněnosti či náběhu na plačtivost se ve zpěvu ozývá, nehledě na stále stejnou deklamaci, která slévá písně do jednoho celku.

Pokud tohle vše ale překonáme, dostaneme se k jádru – a tím je v případě písničkáře (jak jinak) text. A dlužno konstatovat, že Burianovy texty jsou nejsilnější stránkou jeho díla, převyšují ostatní složky o třídu a celkem by mohly existovat samostatně bez jakékoliv újmy, což považuji za zkoušku ohněm pro každý text. Zajímavý a originální nápad je už v úvodní Dovolené – ano, to by mohlo být vysvětlení pro všechno dění na světě, že Pán Bůh je na dovolené. Jakto, že to nikoho předtím nenapadlo. Mravenci jsou zajímavá paralela se životem lidí. Marie a Kompromisy jakoby na sebe navazovaly a Burian snad paroduje odvážná rozhodnutí, k jejichž realizaci nemáme sílu. Jaké to je má kouzlo nechtěné autobiografie, gólu do vlastní branky – mimoděk potvrzuje má úvodní slova, v textu se říká: „ myslet si, že jsem mucholapka, na niž sedá moudrost“. Kámasútra  je mírně erotická, ale jen tak, aby naznačila – a zbytek je na posluchači. Poezie má přesně tu atmosféru noci, kdy jste sami jen se svým počítačem a přesto spojeni s tisíci či miliony lidí. I studený elektronický svět má svou poezii a lidský rozměr. Slova „a potom přišel kocour, kterého jsem neviděl 30 let“ jsou zosobněním určité absurdity takových okamžiků. Žiju má atmosféru janouškovské Imaginární hospody, po úvodní skladbě asi nejsilnější i z hlediska muziky. Naopak hned následující Strašidla jsou opravdovými strašidly vkusu, takový inspirační odpočinek či duševní dovolená při vzniku. Naštěstí hned další Fantazie dojem napraví – opravdový techno-obraz, ani „tuc-tuc muzika“ by něco takového nedokázala, další silná skladba. Jen ten laciný rým – „… s pásy/armáda spásy“. Přestávka je zajímavým návodem, jak se dostat do pozice Jana Buriana, aniž bychom si to uvědomili. Trošku nás od toho osvobodí předposlední, titulní píseň – pokud si to ale neohlídáme sami, nebude nám to nic platné. Závěrečná Nanečisto je výrazem pokory a viny, smíření a odpouštění, snad i chápání – poprvé (a naposledy) se i hlas trochu projasnil a posluchač Burianovi odpouští, pokud ho někdy v průběhu předchozích 50 minut zprudil. A to určitě aspoň jednou ano. Naštěstí to měl i čím vynahradit.

Celkově deska přináší hodně osobitých myšlenek a pohledů na svět, které posluchače přinejmenším vyprovokují k dalšímu uvažování o na CD obsažených tématech. Bude se k ní vracet, když se bude potřebovat poradit, ujistit se o něčem ve chvílích tápání. Asi si ji nebude pouštět, když bude bezstarostný, šťastný a veselý.

Jan Burian: Zrcadlo, 53:23, Indies
Na dovolené, Mravenci, Marie, Kompromisy, Jaké to je, Kámásútra, Poezie, Žiju, Strašidla, Fantazie, Soukromé záležitosti, Přestávka, Zrcadlo, Nanečisto


Miloš Keller