Press "Enter" to skip to content

JAN VANČURA: ZLATÉ HITY. VÍTÁM VÁS…

Mám rád křehkou hudbu dua Tara Fuki, expresivní Ivu Bittovou se skupinou Čikori, básnické miniatury Cymbelínu i folklórní hrátky Tomáše Kočka. Každý z těchto interpretů mi svou hudbou rozšiřuje obzory, já při poslechu objevuji neobjevené, nacházím stále nové souvislosti. Jenže nikomu nesvědčí, když stále poslouchá jen pár oblíbených interpretů. A tak občas – třeba jen tak pro legraci – sáhnu i po albu, které bych si sám domů nepořídil. Mimochodem jsem za to v rádiu placený, že poslouchám všechno, co se mi dostane pod ruku.

Zlaté hity Jana Vančury vyšly jako součást dlouhodobého projektu vydavatelství Popron – jde o to, že (druhdy) známý interpret znovu navštíví studio, natočí své největší hity, přidá třeba něco nového a komerční úspěch je (snad) zaručen. Jan Vančura, muž vysoké postavy i hlasu, se proslavil ve skupině Rangers/Plavci. A právě hity ze zlaté éry Rangers tvoří podstatnou část výběrového alba. Ale nepředbíhejme. Než se začnu probírat jednotlivými skladbami, chci popsat svůj pocit z prvního poslechu desky. Čekal jsem více méně syntetické variace na evergreeny, které mě už nemohou ničím překvapit. Měl jsem strach, že album Zlaté hity bude propadák, který se nebude dát srovnávat s originálními nahrávkami Plavců (které sice také nedosahují bůhvíjaké kvality, ale jako oldies se dobře poslouchají). Při prvních poslechu jsem byl mile překvapen. Vančura a tým kolem něho přistupovali k úkolu s vkusem, a výsledek se tudíž vstřebává velmi příjemně.

Ve srovnání s interprety, které jsem zmínil v úvodu, tato deska opravdu nepřináší nic nového, experimentálního, překvapivého. Jenže občas neškodí poslechnout si cosi, čemu se nedá říct jinak než PÍSNIČKY. Pokud se vám Trpasličí svatba zdá jako moc velký úlet, klidně ji přeskočte (nebo při jejím poslechu „nostalgicky“ zavzpomínejte na normalizační pop, v jehož kontextu tato skladba pánů Uhlíře a Svěráka patří k tomu lepšímu). Následují Pole s bavlnou, skladba Huddieho Ledbettera (zde nesprávně uvedená jako tradicionál), kterou měli v repertoáru i kalifornští rockeři Creedence Clearwater Revival. Gramatický rým „v luiziéně/v texarkéně“ Milanu Dufkovi promíjím, vždyť tato píseň opravdu patří ke klasické české country hudby. Mezi evergreeny dále řadím Modrý měsíc, Vítám vás (zde s příjemnými perkusními nástroji Pavla Krejči) a samozřejmě Zvedněte kotvy, kterou poznáte už podle prvního taktu.

Vrchol alba však pro mne představuje Drak od Bílé skály, úprava hitu tria Peter, Paul & Mary (Puff The Magic Dragon). Je mi sice jasné, že Luděk Nekuda při psaní svého „dětského“ textu hrál na city, avšak i v koutku recenzentova srdce trošku citu zbývá. Ačkoli tedy nejde o žádný básnický supervýtvor, text Draka by Vančurovi (a vlastně hlavně triu PP&M) mohla závidět řada dnešních folkových kapel. Zavřete oči, zaposlouchejte se a představujte si, že se na chvíli vracíte do dětských let…

Zatímco nostalgické vzpomínky a připomínky jsem tedy Vančurovi „zbaštil“, chladným mě nechávají všechny tři duety s Bárou Štěpánovou (Jestli se chceš stát mou ženou, Kamarád a především Krčma blues, asi nejzbytečnější píseň alba). Nevím, jestli vydavatel (či Vančura) vsadil na mediálně známé jméno, díky němuž se o jeho desce mohlo psát (a psalo) i ve společenských rubrikách časopisů. Mně však tyto pokusy o nové umělecké spojení do kontextu vzpomínkového alba jaksi nezapadají. Podobně trochu vybočuje anglická verze House Of The Raising Sun (s překvapivým zvukem elektrické kytary).

Album hitů Jana Vančury si asi nebudu pouštět tak často jako hravý Cymbelín, náročnou Ivu Bittovou nebo vynikající Tara Fuki. Kdykoli se však k němu vrátím, ocitnu se na chvíli v jakémsi bezproblémovém světě, plném pohody. Ve světě, který sice není skutečný, ale po kterém – právě pro jeho jednoduchost – chvílemi touží každý z nás.

Vydavatel: Popron Music Rok vydání: 2001 Žánr: folkpop Celkové hodnocení: dobré

Milan Tesař