Na začátku můžu říci jedno jistě. Patří-li tento divadelník z Ypsilonky mezi vaše herecké oblíbence, určitě se stane i vaším oblíbeným písničkářem. Je samorostem, který o sobě tvrdí, že hraje bigbít, z kterého vyšel. Není žádným zvláštním kytaristou, přesto má svou vlastní tvář a jeho časté klasické postupy na tři akordy od tóniky k subdominantě jsou na první poslech poznat. Textuje někdy poeticky, jindy humorně a cynicky (ba i morbidně) zároveň.
Je-li Schmitzer na pódiu, může si, dík svému charismatu (i když to není úplně přesně to správné slovo), s divákem dělat takřka co chce. I jeho první projekt Recitál byl koneckonců „jen“ živák. Na druhé desce už má situaci značně ztíženou, přesto se posluchači nepodbízí a zůstává za studiovým mikrofonem sám, bez pomoci hostů. Jeho písně jsou stejně syrové jako na koncertech, a tak i doma z přehrávače po vás bude Schmitzer bude svým neučesaným způsobem projevu vyžadovat pozornost. A nedostane-li se mu jí, hrozí, že se jeho hudba na pozadí stane rušivým elementem.
Oproštěny od kudrlinek mají písničky na CD přibližně dvouminutovou stopáž, a tudíž, aby se naplnila norma, jich musí být hodně. Přestože mi některé přišly trochu jako plácnutí do vody (Přání, Zelená, Ubohý), jsem deskou velice potěšen. V záplavě textů je radno dobře poslouchat, nejen proto, že mnoho písní je výtečně vypointovaných (Otázka, Nedivte se, Nádobí, Tuleň). Dočkáte se specifických Schmitzerových úletů (Prd, Bledý jsem, Ty kolíku), ale též roztomilých a hloubavých (Zrcátko, Dámy, Spánek, Tvář) či naopak schovaných tragických míst (Zámek, Otázka, Říkali). Písně se zdají být zprvu docela podobné, ale soustředěné ucho každým dalším poslechem ostřeji rozliší zdánlivě drobné nuance doprovodu.
V pátém odstavci mám nejvyšší čas recenzi ukončit, nicméně musím se dopustit novinářského prohřešku a pokračovat dál. Záměrně jsem totiž až dosud tajil, že CD Šílenec má dvě části, dva disky. Na tom druhém se nachází dalších 24 písniček, jež vznikly během Večerů na přidanou Studia Ypsilon. Základním kamenem těchto písní je vždy deset slov, které vymyslí publikum (např. Růžička, Turbína, Sípat, Ironizovat, Herbalife, Pejsek, Aproximovat, Čistič, Tekutý, Power play). Musím říci, že Schmitzer je velice rychlým autorem, v dobrém slova smyslu. Opravdu se nejedná pouze o zábavu, ale i o dobrou muziku.
Podtrženo, sečteno, Jiří Schmitzer nám nabízí velmi slušné menu. Oceňuji poctivost, s jakou nese svou kůži na trh – případů populárních osobností, kteří pro ještě větší slávu fušují do muziky, je dost, avšak Schmitzer mezi tuhle „smetánku“ rozhodně nepatří.
Jiří Schmitzer: Šílenec, BMG Ariola ČR 2000
CD1: Zrcátko – Prd – Přání – Konec – Nebesa – Zámek – Otázka – Bledý jsem – Nedivte se – Ženu mám – Dámy – Rodina – Nádobí – Spánek – Říkali – Zelená – Ty kolíku – Ubohý – Tuleň – Sluníčko – Tvář – Nejsem nic – Panáček; celkový čas 51:29
CD2: Průtrž a mlha – I když se blíží jaro – Vím jak boule – Drink – Šlapat – Vypil jsem flaštičku – Je jaro – Klimakterium – Moje stará zlomenina – Telecom – Chytil jsem – Co ví Jágra manželka – Power play – Jsou slova – Spacák – Analytika – Horror – Kochat se – Co napsat na řádku – Kosmonaut – Srdce je jen pouhý sval – Klonovat můžeš zajíce – Zlomenina srdce – Zeman; celkový čas 50:39
