Úplně na začátku bych vás poprosil o složení, nástrojové obsazení a stručnou historii kapely.
Juwel Folk vznikl v roce 1995. Původně měl být jen písničkářské duo. Ve složení Martin Rychtařík a Jarda Novák. Poté přišla Vlaďka Skálová (dnes Štěpánková) která zpívala. Sestavu doplnil ještě Jan Bělka na baskytaru. Z té původní sestavy postupně všichni odešli takže dnes to vypadá takto:
Martin Rychtařík – kytary, klávesy, zpěv
Romana Rychtaříková – zpěv
Jan Masojídek – kytara, foukačky, zpěv
Jakub Masojídek – baskytara, vokál
Jirka Holman – bicí
Takhle hrajeme už čtvrtou sezónu.
Co stojí za názvem Juwel Folk?
Juwel – je jak známo slovo latinského původu. A pokud se nepletu, tak by mělo znamenat cosi jako klenot.
Název vzniknul tak, ze jsem říkal kamarádovi, který je zlatníkem, že bych potřeboval nějakej dobrej název pro folkovou kapelu. Jestli nezná nějaké moc pěkné latinské slovo. A on hned řekl JUWEL. Tak jsem se ho zeptal, co to znamená, on mi to řekl a dál už jsme nehledali nic. Záležitost na jednu minutu a sedm let.
První část rozhovoru se bude točit kolem Kapky folku Chomutov. Co byste řekli na konkurenci v soutěži Kapky?
Konkurence byla více než dobrá. Nejvíc mi vítr naháněla Kvinta a Strašlivá podívaná. O kvalitách Jeronýma Lešnera nelze pochybovat. Dle mého názoru je natolik zajímavý a svůj, že po instrumentální stránce by mohl v budoucnu nahradit Vladimíra Mertu. Lidee noire udělali velký kus práce a hodně se už „otloukli“. Takže konkurence byla kvalitní.
Jak v této souvislosti hodnotíte své umístění?
Á……… to jsem přesně věděl. Určitě narážíš na můj e-mail, ve kterém jsem ti tvrdil, abys už nikoho nezval, že stejně vyhrajeme my. Přesto druhé místo berem. Ani jme nepočítali, že si nějakou cenu odvezem.
Kapka byla festivalem autorské hudby. Proto – jak velkou část repertoáru tvoří autorská tvorba?
Kromě jediné písně Our House vlastně celý. Mám pocit, že ve folku by měla být vlastní tvorba dominantní u všech kapel. Přehrávat písně cizích autorů, myslím tím ve větší míře, je k ničemu. Pokud to zrovna není nějaká ta hudba starých Keltů, Irů a jiných, ale to už míchám folk a folklór.
Pokud přebíráte nějakou píseň, chcete, aby byla poznat na první poslech, nebo ji berete a aranžujete po svém, alternativně?
Jak už jsem říkal. My toho moc nepřebíráme. Myslím si o tom ale toto: když už se někdo na ten tenký led pustí, měl by se snažit to udělat trochu jinak. Nejlépe když ta píseň je původně z jiného žánru. V tom bývávali specialisté Poutníci. Mám na mysli Telehgraph Road od Dire Straits i jiná dílka. Skvělý počin bylo jejich pojetí Skočné. Dobré je pokud se povede dobrý text na původní cizojazyčnou verzi. Za machra uvedu P. Kalandru. Pokud to ale má být jen tak, nedej Bože když kapela nemá svoje vlastní písně, radši do toho nejít.
Má v rozhodování o repertoáru a aranžích někdo rozhodující slovo, nebo panuje demokracie typu “Pojďme se pohádat, a uvidíme, co z toho vyleze“ ?
O repertoáru Juwel Folku rozhoduje jak jinak než celý Juwel Folk. Co se týče aranží, tak dříve jsme je dělávali dohromady a vlastně jsme je celý vymejšleli na zkouškách. To je strašně časově náročný a taky hrozná nuda. Pak jsem se je snažil dělat já sám. V posledním roce je dělám vlastně celý sám. Změnilo se jenom to, že už je nenosím v hlavě a netestuju na nebohých členech kapely. Teď je jednoduše nástroj po nástroji natáčím doma na čtyřstopýho Tascama dokud tam nejsou všechny nástroje a nenabydu dojmu, že tak nějak by to mělo znít. Potom s Romčou nazpíváme do tý nahrávky i zpěvy a pak to pustím klukům na zkoušce. Aby nevznikl dojem, že hraju na všechno, tak basu simuluju kytarou a bicí musím manuálně zahrát na Rolanda, což je vždycky legrace, protože mi to nejde. Když se to klukům líbí, tak to secvičíme. Když ne, tak už to upravíme. Většinou se jim to ale líbí, protože jsem nejsilnější z celý kapely.
A ještě jedna. Je to, co hrajete teď, to, čím jste začínali? Změnil se váš vlastní pohled na vaši hudbu, na výraz?
No, to je taky dobrá otázečka. Původní sestava hrála takový ten folk-tremp – Kamelot – brajgl. Hodně jsme se přibližovali spíš k trempské muzice. Příchodem bratří Masojídků a Romany jsme se věnovali spíš ryze akustickému folku. Teď jsme přibrali bicí, využíváme víc piána a už je možné vidět i elektrickou kytaru, takže tak pozvolna přeplouváme do folk-rocku.
A malý výlet do soukromí kapely. Jak vůbec probíhají zkoušky? Pilná tvrdá práce nebo povídání a příležitostné hraní? Jak často zkoušíte?
Vynikající otázka. Teď jsme zrovna asi tak dva měsíce nezkoušeli. Ale když už se do toho dáme, tak makáme.
Kde zkoušíte?
Zkoušíme většinou u nás doma v paneláku. Zkoušíme jenom akusticky. Bicí chodíme zkoušet k Ogimu (Jirkovi Holmanovi). Chtěli bysme zbudovat zkušebnu. Honza má v domečku takovou pěknou suterénní místnůstku, jenže pořád nejsou lidi, který by se sebrali, navozili dvě tři kolečka betonu a srovnali podlahu. Snad po sezóně.
Většina kapel má své posluchačské zázemí, skupinku lidí, která jim fandí. Máte podobnou klaku i vy?
Začínáme registrovat, že se některé tváře vídáme v publiku častěji. Nebo se jenom navzájem podobají….?
A ještě o žánru. Jak vidíte pozici mladých kapel v žánru?
Kde leží ta hranice mezi mladou a starou kapelou? Ale ty se asi ptáš tak trochu za ty kapely, co jsou někde úplně na začátku. Tak těm vzkazuju, ať se v žádném případě nenechají odradit. Cesta k prvním malým úspěchům je trnitá a dlouhá, a to si ještě sám nejsem jistej, jestli jsme už nějakých dosáhli.
Na folkové konferenci se v poslední době hodně diskutovalo o zájmu či nezájmu publika o mladou scénu. Jak to vidíte vy?
Pokud je mladá kapela, která přijde s něčím trošku jinačím, má velkou šanci. Největší průšvih je, když do Brna na předkolo jakéhokoliv festivalu přijede patnáct kapel, který všechny hrajou styl á la Kamelot. To je průšvih! To otráví každýho. Pokud ta kapela má nějaký ten svůj vlastní styl nebo image, je to vždycky lepší. Těm bych přál ať to dotáhnou daleko, protože i v zájmu našich dětí by bylo tuším dobré, kdyby nám tu nezbyli jen Příbuzní a Post Kamelot bandy.
Angažujete se nějak jako pořadatelé?
Angažujeme se. Například jsme udělali ve spolupráci s Porta klubem v Děčíně benefiční koncert, na kterej přišlo 30 lidí (do 500 místného sálu). Tam se ovšem platilo vstupné. Pokud jsme dělali festival Babí léto na nábřeží řeky Labe, tam bylo lidí dost. To bylo ovšem zadarmo. Také tam hrál se skupinou Náhodná Sešlost jakýsi Ivan Varga. Kampak se asi poděl? Snad mi tu legrácku odpustí, pokud to bude číst…. Když je čas, pomáháme Jardovi Tichýmu s organizací Bezmezné Mezné. No a s Honzou Mirovským ze skupiny Vomiště pytlikujem dohromady pravidelné folkové večery v Děčínském Palermu. Na víc už opravdu není čas.
A na závěr. Jak často v měsíci hrajete?
Jak kdy. Za celý rok by vyšel průměr něco mezi dvěma spíš třemi vystoupeními.
Dá se mluvit o tom, že by se vám hraní rentovalo? (S ohledem na cestovné, nástrojové vybavení atd.)
No už pomalu po sedmi letech přestáváme dotovat benzín. Jinak radši nemluvit….!
Vaše nejbližší koncerty?
16.6. Zvíkovecká kytička Zvíkovec u Rokycan
20.6. Palermo Děčín (pokud se nepletu, tak o tom něco víš)
23.6. Hašmar Country Lovosice
23.6. Toulavá písnička Rumburk
6.7. Porta Plzeň
14.7. Droužkovice u Chomutova (festival Jindry Kejaka)
18.8. Chlumecký Guláš Chlumec u Ústí nad Labem
(snad jsem nic nezmotal…)
Na kterých větších přehlídkách vás mohou lidé vidět a slyšet?
Tak ke slyšení jsme byli jednou na Zahradě, jednou v Telči na folkovém létě, jednou na Folkové Růži v Jindřichově Hradci, dvakrát na finále Trampské Porty, dvakrát v semifinále téže Porty, a teď jedeme popáté na finále Porty v Plzni. Jinak pravidelně býváme k vidění na Bezmezné Mezné, Chlumeckém guláši, v Chomutově hráváme vždy tam, kam nás pozve Martin Šíl (měl bys ho znát), občas zajedeme do Liberce do Experimentálního studia a pravidelně jezdíme do Brna na Folkový oříšek do divadla Barka. To jsou tak ty pravidelné akce, jinak je toho pochopitelně mnohem víc.
A nakonec ještě jedna obligátní otázka. Máte za sebou kus práce a před sebou slibně začínající pověst. Co takhle nějaký hudební nosič, nerýsuje se?
No. Myslím že už můžeme vykecat, že se na cédéčko skutečně chystáme. Předběžně jsme domluvení s Jirkou Maškem z Prahy, mimo jiné zvučí i točí např. Žalmana, že bysme měli začít točit asi tak v březnu příštího roku. Vzhledem k tomu, že Jirka dělá desku komplet, tj. i kopie, krabičky a třeba i grafika, tak počítám, že příští léto by měly být cédéčka k mání na festivalech, kde je budeme vozit s sebou. Můžu ještě prozradit, že chystáme spolupráci i se zajímavými hosty. Například je docela možné, že uslyšíte nástroje, kterými nedisponujeme v sestavě, třeba živé smyčce nebo saxofon.
Celý tento projekt financujeme ze svých vlastních kapes, takže otázka je, zda se nám podaří nashromáždit dostatek prostředků. Vypadá to ale, že ano.
S kapelníkem skupiny Juwel Folk Martinem Rychtaříkem si povídal Martin Šíl.
