Proč zrovna Lilie polní? Mnohem víc se asi do podvědomí posluchačů vryje „Řeko mojí duše“.
Pravda je, že o Řece jsme taky uvažovaly, ale přišlo nám to poněkud velkohubé, jen si to představte – „debutové album Řeko mojí duše“. Navíc ta Lilie je písnička, kterou považujeme za formulaci něčeho hodně důležitého, takže je dobře, že se ta deska podle ní jmenuje. A taky se to Tereze dobře malovalo na obal. A taky to hezky zní.
Album vám vydalo prestižní vydavatelství Indies records – to si hned tak někoho do své „stáje“ nepřibere. Berete to jako poctu?
No, myslíme si, že je pro Indies velká pocta, že vydáváme zrovna u nich. Bylo to hodně náročný si mezi těmi padesáti nabídkami vybrat. Vlastně rozhodla taková naše nostalgie – vzpomněly jsme si, který muzikanty jsme poslouchaly kdysi, když jsme byly mladý holky. Topol, Bittová, Už jsme doma, Burian. A dneska všichni vydávají u Indies, takže jsme k tomu s těžkým srdcem svolily taky.
Na koncertech vystupujete ve dvojici, ale na albu je spousta nástrojů. Nahrály jste si všechno samy, nebo jste přizvaly hosty? Pokud ano, tak koho a proč?
Zas taková spousta jich tam není. Lucie nahrála kromě kytary bonga, piáno a někde baskytaru, jinde je basa Tomáše Fröhlicha z Těch Syčáků. Dechy nám do dvou písniček nahrál Broňa Šmid ze Sleďů. Asi polovina písniček zůstala tak, jak je hrajeme na koncertech, zbytek je něčím „přibarvenej“, ale rozhodně to není tak, že by nám tam hrála nějaká kapela, to jsme ani nechtěly. Je to naše první deska a chtěly jsme, aby dokumentovala to, co děláme, a ne co dokážou ve studiu všichni naši kamarádi a jejich kamarádi.
Když se na vašich internetových stránkách podívám na kalendář koncertů, vidím, že hrajete dva až tři koncerty měsíčně. Stačí vám to? A jak se vůbec díváte na možnosti mladých kapel zahrát si – je jich dost a stačí jen hledat, nebo je jich setsakra málo?
Teď v listopadu budeme mít šest koncertů, což skoro považujeme za svoje maximum – není naší touhou trávit půlku života na cestách, máme i jiné radosti. Jinak možností si zahrát je myslím dost, ale člověk se musí snažit a mít to jako prioritu. My se do toho zatím moc nehrneme, těch pár koncertů měsíčně je tak akorát.
Hrály jste určitě v klubech pro pár diváků, ale i na velekoncertech, jakým jistě byl Velehrad, kde vás poslouchalo okolo dvaceti tisíc lidí. Jaké to bylo a kde se vám hraje lépe a radostněji?
Velehrad byl perfektní, přes naše obavy, jestli to nebude moc komerční akce. Bylo to výborně zorganizovaný, všechno fungovalo, nikdo nehysterčil, vládl tam takovej klid, jakej bysme si fakt nedokázaly představit na koncertě, kterej na místě poslouchá dvacet tisíc lidí a přenáší televize a Radiožurnál. Když jsme na závěr zpívali všichni Svatováclavský chorál, draly se nám slzy do očí, jak to bylo silný. A taky nás dostal večerní raut, kde nás postupně přišlo pochválit několik biskupů, že tu muziku děláme dobře (včetně toho „kašlu vám na žehlení“). Ale jinak – nedá se říct, kde se hraje lépe, jestli na komorních, nebo velkých koncertech. Někde Vám ta atmosféra sedne, a někde ne, bez ohledu na počet lidí v publiku.
Slyšel jsem názor, že vaše hudba je feministická. Co vy na to?
To je optický klam, vznikající nejspíš z toho, že si v textech nebereme servítky a nazýváme věci pravými jmény. Jak se přitrouble neusmíváte, hned jste feministka. Ve skutečnosti jsme velmi tradicionalistické bytosti, milujeme vaření, vyšívání, květiny, děti, psy a koně (kurnik, čemu se smějete?)
A jak byste svou hudbu charakterizovaly vy?
Nijak, to přece není možné, sám sebe charakterizovat.
Tento rozhovor vzniká, aniž bychom se viděli. Já sedím na jednom konci internetového připojení, vy dvě (a kdo ví, jestli obě) zase na svém konci u svého počítače. A tak mě napadá – jaký je váš názor na papírový a internetový „tisk“? Mají šanci žít vedle sebe, nebo jednomu z nich časem odzvoní? A kterou verzi máte radši vy?
Obě. Sedět v křesle pod lampou a číst si je skvělý a nenahraditelný – ale internet je požehnání, zvlášt když třeba bydlíte na venkově – venkov a internet je dokonalá kombinace. Není žádný důvod, proč by se měla tato média navzájem převálcovat – každé má svoje výhody.
Tak a poslední otázku nechám na vás. Chcete se něčím pochlubit, něco vzkázat čtenářům? Sem s tím:
Všem čtenářům Internetfolku přejeme krásný podzim.
A na závěr mi nezbývá než poděkovat za odpovědi, popřát hodně tvůrčích nápadů a zdravé hlasivky!
