Press "Enter" to skip to content

MICHAL BRAXATORIS PŘEDSTAVIL SKUPINU SABRES

Včera večer 21. 5. 2002 byl v klubu Kocour, v Praze na Proseku, velký den. V premiérovém koncertu představil Michal Braxatoris svoji novou kapelu Sabres. Po rozpadu Bafala letos v lednu to bylo původně ohlášeno až na podzim, ale Braxa asi bez kapely dlouho vydržet nedokázal. Název Sabres má připomínat pokračování Bafala, je jeho pomyslným druhým názvem podle vzoru hokejových šavliček Buffalo Sabres.

 

Michal Braxatoris v čele své nové kapely Sabres

"Najprv bych vás upozornil, že nebudem hrát s banjem a chalanom z blugrassovej asociačky vzkazujem, že to nebolo možne takto napísať a zaranžovať, že tie aranže síce boli také harmonické, melodické a tie melódie vytvárali také harmónie a bolo to také pekné dohromady, ale dosť bolo banja! … Nicméně, my vám zahrajeme skoro ty samý písničky, který jste byli zvyklý slýchávat a který jsme připravili do té voničky pro dnešní večer. A my jsme se rozhodli, že postavíme kapelu, kde o tu muziku jde až ve druhý řadě. Dneska jsme se viděli už podruhé, někteří z nás i poprvé, vlastně před deseti lety jsme se viděli poprvé. Takže si dáme písničku, je to slavná písnička: Už mě to tu nebaví."

Po prvních taktech je jasné, že srovnávat Sabres s Bafalem či Bafem je zbytečné. Předně sound kapely nepřipomíná bluegrass, ale je ukotven v rocku a blues.




"My jsme si ze své bluegrassové minulosti přinesli stupnici, jednu. Je to B dur. Ta písnička, co teď zahrajem, má mnoho zvláštností. Je zvláštní dvěma věcma. Za prvé není z mého pera, za druhé jsem ji nezpíval, za třetí jsem ji nenapsal, to už jsem říkal, za čtvrtý jsem ji nehrál. A protože my jsme si ani nemohli pořádně vzpomenout na tu melodii, jak to bylo, protože jsme to dávali dohromady dneska ve čtyři hodiny, tak z toho vznikla písnička úplně jiná, která připomíná tu starou, je to v G duru, což původně nebylo, protože my jinou tóninu jsme se nestačili naučit, ono je to taky zbytečný… čau holky, co je novýho … a jmenuje se Černý baret…
… pamětníci pochopili, že jsme si na pódiu právě napsali zbrusu nové blues. Nevadí, hlavně, že jsme to dohráli a skončili jsme všichni stejně.
"


Jarda Šantrůček u své klávesové baterie

Jarda Šantrůček, to je zkušený muzikant, hrával a hraje hlavně v bluesových a rockových kapelách (Ohnivá voda). Přinesl svými bluesovými až jazzovými klávesami nový zvuk kapely a dobře si rozuměl se Slavíkovou foukačkou a spolu s ní okamžitě navodil ranně Mayallovský bluesový sound.
Samozřejmě bicí je u Braxy novinka, a to si hned vybral rockového bubeníka Aleše Zimolku, ten začínal v bigbítu v Aréně a v Markýz John, hrál ve skupině ZOO, naposledy jste ho mohli slyšet třeba v Losvobos a premiérové Sabres doplnil o rytmus, který původní obsazení kapely sice dost tvrdilo, ale blues okořeněný rockem se bez takových bicích neobejde.
"Já teď pracuju jako zedník, dále jako expedient řidič, protože nemám řidičák, a my tam ve skladu máme takovou věc, který se říká vratky. A já jsem dnes přines čtyry kila těch vratků – zavináčů. Nebojte se. Je to v pořádku! Když půjdete do krámu, koupíte si daleko starší záležitosti a daleko zavřelejší ryby, než jsou ty, který jsem dnes přines, ale nicméně jsou na baru zdarma k dispozici."



Vláďa Švanda a jeho Fender stratocaster

Další překvapení je stratocasterový zvuk kytary Vládi Švandy (možná znáte jeho články z časopisu Muzikus). To už jakoby se se svým Fendrem přidával Eric Clapton, připomínalo to občas jeho sóla z Blid Faith spolu se Steve Winwoodem na varhany. No, to už jsme od folku ale na hony daleko. Nevadí.
Samozřejmě z minulé kapely tvrdí muziku s bezpražcovou baskytarou Petr Mašík. Připadal mi, jakoby s novými kolegy hrál odjakživa a zase si neodpustím příměr: když už se držím hudební linky Mayall – Clapton, pak Maršík to doplňuje coby John McVie, nemohu si pomoct, sedí to nejen zvukově, ale on se Johnovi dost i podobá zjevem, tedy v období působení vyjmenovaných vzorů v legendární kapele Bluesbreakers. O Karlu "Mayall" Slavíkovi a jeho foukací harmonice jsem se už zmínil, ten to má v krvi, a s Šantrůčkem vařili jedna tlapa.
Občas si na pódium skočila zazpívat druhý hlas Patina a zbývá už jen hlavní postava koncertu Michal Braxatoris. Ten ve výše citovaných přirovnáních místo nemá. Nezpívá typicky bluesovým sametovým, nebo chraptivým hlasem, jeho hrdelní a pro hlasivky jistě nebezpečný totální hlasový projev s naprosto nenapodobitelným frázováním je vlastním obohacením výše popsaného hudebního stylu. Jeho prožitek je o to větší, že je autorem i většiny textů a ty všechny jsou složitě propleteny s ním samotným.



Sečteno, podtrženo: Sabres je určitě značný posun. Sice už daleko, velmi daleko mimo folk, ale kdyby to skutečně mělo pokračovat a vyvíjet se, tak bude Sabres patřit k našim předním rock, bluesovým kapelám s exkurzem i do dalších hudebních stylů. Netřeba brečet za Bafalem. Čtvrt roku po jeho rozpadu nám Michal Braxatoris ukázal, že muzikanti odcházejí a přicházejí, ale hudba zůstává a té on věří.

A ještě něco: Na tom včerejším koncertu (21.5.) Michal Braxatoris oslavil narozeniny. InternetFOLK se připojuje ke gratulantům a přeje mu nejen do dalších hudebních výprav jen a jen vše dobré!


Sestava SABRES:
Karel Slavík – foukačka, Michal Braxatoris – zpěv, ak. kytara, Vláďa Švanda – el. kytara, Petr Maršík – basa, Jarda Šantrůček – klávesy, Aleš Zimolka – bicí, Patina – bg. vocal

Playlist koncertu:
Už mě to tu nebaví, Chci tě vzít, Dlaždičky, Černý baret, Little Jane, Bílý myšky (s mezihrou z filmu Vinnetou), Nevěra, Tělo na obtíž, Requiem pro jednoho z dvou, Dvakrát, Žena ďábel, Osamělý tyjátr (s klavírem Jardy Šantrůčka), Dr. Jackyl, Mr. Hyde (opět s klavírem), Jen do mě, Tichá, Falešnej hráč, Tučňák z Patagonie, Hrábě.

Josef Vančura