Press "Enter" to skip to content

MICHAL PROKOP: ODNĚKUD NĚKAM

První disk kompletu jinak shrnuje vše podstatné z Prokopových občasných návratů z politiky k hudbě. Více než polovinu disku představují skladby z alba Černý ovce, to znamená melodie Jana Hrubého s texty Petra Skoumala. Jde o velmi příjemné folkrockové písničky, při jejichž poslechu nevíte, zda se dříve soustředit na neodolatelné Hrubého housle, nebo na Prokopův zpěv, řvavý a civilní zároveň. Způsob přednesu zvláště ve skladbě Ke dnu vám možná připomene největší Prokopovy pecky: Kolej Yesterday, Bitvu o Karlův most a další. Doporučuji však odpoutat se od houslí i zpěvu a sledovat ve zmíněné písni chvíli pochodové bicí Jiřího Zelenky, případně uklidňující kytaru Petra Pokorného. Pokud jste však už čtyři roky majiteli alba Černý ovce, nic nového vám neříkám. A právě proto obsahuje první disk kompletu Odněkud někam i další skladby.

Nejstarší jsou dva duety se zpěvačkou Helenou Arnetovou, které vyšly v roce 1989 na jejím sólovém albu. Na obou se autorsky opět podílel Petr Skoumal, přičemž z někdejšího hitu Zvolna jeho rukopis přímo čiší. Skladba o tom, jak se zvolna bortí atomy, byla v roce 1989 mimořádně aktuální. Přesto na naléhavosti nepozbyla ani více než deset let po převratu, který právě Michala Prokopa vynesl až do politických výšin. Druhý duet, Odněkud někam, dal název celému dvojalbu, ačkoli právě v této skladbě zpívá Arnetová zřetelně první hlas a Prokop jí pouze sekunduje. Jako by autoři výběru chtěli dát najevo, že Michal Prokop byl v 90. letech především hostem jiných interpretů, nikoli samostatnou pěveckou individualitou.

Hostem je Prokop i v dalších dvou skladbách: Esther pochází z alba Ahoj, Tvůj Petr – Vzpomínka na Petra Nováka (1997) a jde samozřejmě o úpravu písně z repertoáru předčasně zesnulého zpěváka. Dneska je naposled je ukázka z už zmíněného Muzikálu Hamlet, tedy dílo Janka Ledeckého. Právě v těchto dvou skladbách Prokop nejvíce odbočuje od svého obvyklého písničkářského rocku: na straně jedné zní syrově a tvrdě, v druhém případě sklouzává ke střednímu proudu s módními latinskoamerickými rytmy. I tato muzikálová latina mu však překvapivě sluší. Jedinou skutečně novou nahrávkou na první části alba je singlová Miss July, ve které Prokopa na housle doprovází opět Jan Hrubý a na kytary Luboš Andršt.

Stranou jsem zatím nechal druhý disk. Zatímco první část kompletu působila civilně a uhlazeně, druhá polovina (oba disky jsou prakticky stejně dlouhé) vás rozpohybuje svou živelností. Představuje současné koncertní aktivity Michala Prokopa, který si rád zavzpomíná na své muzikantské začátky a vrací se do pomyslné kolébky, která mu kdysi vtiskla lásku k soulu, blues a dalším černošských žánrům. Nesmrtelnou melodii Raye Charlese I Believe To My Soul, Morganfieldovu I Got My Mojo Working nebo evergreen Nobody Knows You When You`re Down And Out natočil Prokop už v roce 1968 se svou skupinou Framus Five (album Blues In Soul). V březnu 2000 tyto skladby oprášil, přidal několik náladově podobných a bezvadně je zazpíval v pražském Lucerna Music Baru během Cenění Karla Velebného 1999. Skupinu Friends, která ho doprovází, tvoří zkušení jazzoví muzikanti v čele s klávesistou Janem Hálou (známý mj. ze skupiny Hot Line). Vystoupení je zde zachyceno včetně potlesků a krátkých průvodních řečí, což v tomto případě není na škodu.

Odněkud někam je tedy souborem dvou odlišně koncipovaných celků: kompilačního písničkového alba a koncertní nahrávky ryzího blues. Každý z disků budete pravděpodobně poslouchat při jiné příležitosti, při jiné náladě. Ani jeden však milovníka dobré hudby nezklame.

Uvidíme, čím nás překvapí Michal Prokop na začátku třetího tisíciletí. Měl jsem vždy rád obě tváře jeho repertoáru: písničkově-rockovou i bluesovou. A tak se těším, že nám majitel jednoho z nejkrásnějších hlasů české rockové hudby v příštích letech nabídne trošku víc materiálu k poslouchání, než pouhé jedno (i když pěkné) dvojalbum.

Milan Tesař
Autor je redaktorem Radia Proglas a článek je uveřejněn s jeho souhlasem.


Milan Tesař