Jak se odhalují falešné vstupenky? Co dělat s nalezeným kojencem? Vyženou „bolševici“ Muziku z Hrádku? Na štábu se krade? Kam všude se podepisoval Janek Ledecký? Kdo se stal majitelem ohryzku Ivana Mládka? Mnohem víc najdete v povídání o jedenácté Muzice v Hrádku u Rokycan.
První srpnový víkend je vyhrazen festivalu Muzika, konaném v nádherném lesním přírodním divadle v Hrádku u Rokycan. Tradičně kvalitní zastoupení stylově velmi různorodých interpretů za posledních deset ročníků vybudovalo akci velmi dobrou pověst a přestože ceny vstupenek nejsou nejnižší, bohatě vše divák obdrží zpět v kvalitním programu. Muzika má v místě skvělé zázemí především díky osvícenému starostovi. Organizačně patří, zásluhou Jardy Samsona Lenka, který si tuhle akci vymyslel a vede ji, k těm špičkovým.
Pojďme se tedy podívat na štáb:
Kromě přípravy celého areálu je třeba aktuálně dotvořit a vytisknout podrobný časový program akce pro štáb, zvukaře, konferenciéry, inspici,… To se dělá tak, že otevřete v Samsonově počítači patřičný soubor. Jen naiva by program akce hledal pod souborem označeným Muzika 2002…Ani s názvy kapel to není právě jednoduché. V seznamu objevíte třeba název Bubáci a strašáci, což samozřejmě nikomu nic neříká, zato Strašlivá podívaná se diví, že se v seznamu nenachází. Asi už je vám vše jasné. Pro názornost uvedu několik příkladových dvojic z posledních ročníků – Agripína = Messalina, Ti tři = Tři tílka, Lodičky = Fregata, Ta holka = Žofka Kabelková…
Vrátí se neprodané vstupenky z předprodeje a představte si, že najdete dvě vstupenky se stejným pořadovým číslem. Při bližším ohledání kopii poznáte. Kolik takových vstupenek je? Dvacet, sto, pět set? Zjistí se patřičná série a pak při vstupu probíhá kontrola. Na štábu padají slova jako je trestní oznámení, jenže neutáhnete-li potom takovou akci finančně, co vám to pomůže? Pokud by vás zajímal závěr – katastrofická varianta se naštěstí nepotvrdila.
Že by taková lumpárna mohla ohrozit budoucnost akce jistě není pochyb. Muzice hrozí ovšem i další problém. Nad krachem se potácející místní největší zaměstnavatelé a podzimní volby starosty, což spolu souvisí. Zvítězí-li komunisti, co bude? Šéf Muziky má názor jednoznačný: „S komunistama se domlouvat nechci a nebudu, toho jsem si už užil dost, to se raději budeme stěhovat…“
Na štábu naleznete odložené leccos – batohy, tašky, nástroje, mobilní telefony, oblečení… Páteční večer se opřu o stůl vedle ležícího proutěného koše. Najednou se v něm něco pohne. Vyplašeně zírám na měsíčního kojence a kolem sebe. Všichni poslouchají Ivana Mládka. Naštěstí se vše vysvětlí a zpěvačka z kapely Ivana Mládka si synka nakonec odveze.
Vzadu za pódiem vždycky dobře poznáte, kdo je kdo. Nemyslím, že by se muzikanti měli trvale úspěšně a spokojeně usmívat, třepat si se všemi rukama, ahojovat se kamarádi a podobně. Ono stačí, když se chovají normálně lidsky slušně. Jak už pár roků tohle hemžení pozoruji, zjišťuji, že vůbec neplatí „čím větší hvězda, tím horší chování“. Nakonec to letos v tom dobrém potvrdili Ivan Mládek i Janek Ledecký.
Doktorskou dvojici první pomoci na Muzice objevíte obvykle v maskáčích v hledišti. Po minuloletých hysterických záchvatech i jiném kolabování, se „vykotlaný zub“ mohl zdát jako maličkost. Návrh na radikální řešení filmově osvědčeným způsobem, tedy vyražení bruslí, ztroskotal na neuvěřitelné banalitě – překvapivě si nikdo s sebou brusle nebral. Nemluvě o tom, že nám to nakonec doktor ani nedoporučil.
Jedné ze soutěžních kapel Open scény se ztratí na štábu peněženka s docela slušnou sumou peněz. Vychází z toho, že krade někdo z muzikantů nebo z těch několika málo organizátorů, kteří mají na štáb přístup. Nepříjemné zjištění, ale peněženka prostě není.
Kdybyste hledali odpověď na úvodní otázky, týkající se ohryzku Ivana Mládka či místa podpisu Janka Ledeckého, vezměte do ruky nějaký bulvární časopis, třeba v něm odpověď naleznete.
Chybí-li vám podrobný výčet interpretů hlavní i Open scény, kritik jednotlivých kapel a další statistické podrobnosti, hledejte jinde, toto povídání vám chtělo přiblížit alespoň v několika obrazech dění za oponou.
Něco optimistického na závěr? Ztracená peněženka ležela na štábu zapadlá za gaučem. I s penězi.
A tak se už teď každý z té spousty lidiček, bez kterých by to určitě nešlo, těší na červenec příštího roku. Ze schránky totiž vyloví koresponďák psaný Samsonovou rukou: „Lidi pomóóóc! Blíží se Muzika, dejte vědět jestli přijedete ať tam nezůstanu sám…“. Přijeďte taky, nebudete litovat.
