Press "Enter" to skip to content

NAPODRUHÉ TO V PARDUBICÍCH VYŠLO

Na koncert Poupat s Vojtou Tomáškem a Ríšou Melicharem jsme se nejprve vydali – podle informace v internetovém kalendáři – 01.10. Trochu mi sice vrtalo hlavou, proč se pravidelný čtvrteční folkový večer koná v pondělí, nicméně zkusili jsme to. Místo muziky byly v sále pingpongové stoly a tak jsme cestou domů mohli bručet na toho, kdo při zadávání dat spletl měsíc.

Představení se totiž konalo prvního, ale listopadu. Tak jsme minulý čtvrtek jeli do Pardubic opět, tentokrát najisto. Při prvním pohledu do sálu mě překvapilo, jak velká část publika je ve věku rodičů obvyklých návštěvníků klubu. Svitlo mi, až když se hostující Vojta Kiďák Tomáško a jeho parťák Ríša Melichar začali s diváky – bývalými členy už neexistujících místních kapel – jmenovitě zdravit. Písničky zazněly na koncertě různé, od Chaloupek, které jsou jen o rok mladší než já, přes zatím nezletilou Sílu žít až po ty nejnovější z desky Hvězdopad. Trochu mne mrzelo, že Kiďák vsadil na přímočaře žertovné písně, které rozesmějí hlavně při prvním poslechu, byla jich z celkového počtu asi třetina. Jak se vyjádřil dobrácky usměvavý Ríša Melichar: „On ty hezký písničky si uvádí sám – a ty blbý nechává na mně“. Humorné písně uváděl právě Ríša…

Lidé v sále se však smáli, tak asi vybral dobře. Já jsem spíš doufala, že zahraje víc z těch, které se hrávají mezi lidmi. Nemyslím zrovna zlidovělého Toulavého nebo Jedeme za sluncem, ale písničky jako Dobrá zpráva, Jen tak dál, Napiš mi panenko, Sobotní blues, Dneska ráno, Své Rocky Mountains… A při náhlé změně počasí, která nás postihla právě v ten den, by se báječně hodila tahle: „Venku je pátek a leje jako z konve, z novinových článků táhne chlad…“. Až na to, že byl čtvrtek, to sedělo skvěle.

Po dvou přídavcích a kratší přestávce se na pódiu samozřejmě uvelebila domácí Poupata. Poslední dobou mají plné ruce práce s přípravou desky k deseti letům společného hraní, proto jak o říjnovém koncertu (hostem bylo Pět oříšků pro Popelku), tak o tom listopadovém nebyla o legrační situace nouze. Nicméně, jak Víťa Troníček rád opakuje: tady máme takové domácí publikum, tady můžeme zkoušet cokoli. Tak občas zazní nové, leckdy ještě nedocvičené písničky, co jako publikum na to. Budou se líbit – nebudou? V Deltě bývá skvěle a koncerty možná právě pro tu uvolněnou atmosféru, kdy se kapela neváhá zasmát vlastním přehmatům či vyrukovat s věcí, která ještě není stoprocentní, bývají neskonale příjemné. Mezi písněmi všichni Troníčkovic (nejčastěji samozřejmě Víťa) vyprávějí nové a nové historky, leckteří jiní muzikanti by se svými x let omílanými vtípky mohli závidět. Poslední hitovkou silnějšího kalibru je prohlášení kapelníka, že když Šárka Nováková ohrne nad nabídnutou písní nos, nejsou jí vidět ani vlasy… A zbytek kapely mu jeho drzé řeči rád vrací – třeba tím, že mu schová slide a nechá ho zápasit s lahví od limonády.

Koncert Poupat, host: Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar
Folkový klub v DDM Delta, Pardubice, 01.11.2001

Lucka Jirků