Press "Enter" to skip to content

NIC NEŘEŠÍCÍ TLACHÁNÍ O HELFŠTÝNĚ, SVOJŠICÍCH a DALŠÍCH FESTIVALECH.

Nezmínil jsem jeho jméno v reportáži z Vánočních prázdnin v Telči. Takže to teď napravuji: Jeroným Lešner zahrál jako host několik písní mezi Poupaty a Cimbal classicem. To vše se odehrálo 31. 12. 2000, tedy posledního dne minulého roku i krásného zimního festivalu v Telči. Při jeho vystoupení jsem nespal, jak mě Jeroným obvinil , jen jsem normálně zapomněl. Dokonce jsem byl i střízlivý, přísahám na telčské hospody, do kterých se nedalo dostat.

Je tedy nad slunce jasné, že nastal nejvyšší čas napsat něco milého. Chtělo by to nějaké zcela nezávazné plácání o něčem, co pokud možno již dlouho neexistuje. A tak jsem se rozhodl zavzpomínat si na festivaly, které už nejsou mezi námi a chybí mi. Nepopírám, napadlo mě to v souvislosti s probíhající diskusí o přesunu Slunovratu do Pardubic. Jenže to je jiný případ, tento festival nekončí. A i když chápu lidi, mající citový vztah k amfiteátru ve Svojšicích, stokrát musím dát za pravdu Juppovi, tento festival opravdu potřeboval změnu. Přesunout akci podobného rozměru do míst, kde si jí radní budou vážit, je přímo povinnost…

Správce hradu Helfštýn se prý podobně macešsky choval ke zdejšímu festivalu Folky-nefolky. Jistě si mnozí ze čtenářů vzpomenou, že tato akce probíhala vždy dvakrát za rok. Začátkem července a na přelomu srpna a září.
Se Slunovratem měl Helfštýn jednu věc společnou. Neustále pršelo. Občas se muselo hraní přesunout do sálu v Lipníku nad Bečvou a občas byla taková zima, že jsem chodil po hradě v zimní bundě. Ale krásné vzpomínky převažují. Dvě scény na romantické hradní zřícenině, přičemž ta menší komornější bývala osvětlena pochodněmi. A v jejich světle hrál Jarek Nohavica písničky zesnulého Karla Kryla. Bylo to magicky krásné a smutné zároveň. I další nezapomenutelný zážitek z tohoto hradu je spojen s Jarkem Nohavicou. Jeho legendární devítihodinový recitál, v jehož rámci přezpíval své písně od A až do Ž. Specialitou podniku byly i koncerty nazvané Písničkáři sobě. Ptákoviny a improvizace, jichž se dopouštěli přední písničkáři. Na první realizaci tohoto nápadu s pány Rímským, Janouškem, Streichlem a jak jinak Nohavicou, nezapomenu. Ještě dlouho diváky od smíchu bolelo břicho.

Svou poetiku měly i výtvory uměleckých kovářů rozmístěné po celém hradě, nebo třeba usínání u Trojského koně a obří repliky středověkého praku na tábořišti před branami. Stýská se mi po muzice na tomto hradě ….

Druhým a posledním neexistujícím festivalem, který chci připomenout, je Folkové léto, roky pořádané na zámku v Hradci nad Moravicí (nedaleko Opavy). Že je to zámek, nebo spíš dva, červený a bílý, pohádkově krásný, jsem na Internetfolku již jednou napsal v souvislosti s koncertem zde již tolikrát zmiňovaného písničkáře. Zdejší festival byl dlouhou dobu úspěšný. Blízká Opava roky dodávala dostatek diváků. (Lístky bylo lépe zakoupit v předprodeji.) Až se jednou změnil pořadatel. Tradiční srpnový termín přesunul na půli července a pozval ve dvou dnech celkem slušné množství známých jmen.
Na Janouška, Cop a Evu Henychovou přišlo platících diváků šest. Další den plakátovaní Daněk, Irish dew, Bokomara a České srdce přilákali jen o několik diváků více. Celou akci nepříliš úspěšně moderoval Pavel Foltán.

Skončilo to největším trapasem, jaký jsem kdy na festivalech zažil. Některé kapely hrály, některé hned odjely. Trápení ukončil Wabi Daněk, který si koupil na nádvoří medovinu a také odjel. To už bylo na diváky moc. Skandovali: „My chceme Daňka“ a ani moderátor, ani hlavní pořadatel neměli odvahu vylézt na pódium a neúspěch vysvětlit. Po delší době byl na scénu vystrčen zvukař, který řekl lidem, že už dva dny zvučí zadarmo a má toho taky dost. Nakonec se nebohému zvukaři podařilo dostat na pódium i hlavního pořadatele, jenž slíbil divákům v nejbližší době navrácení vstupného. Tak skončil festival v překrásném prostředí, s možností stanování na louce u řeky pod zámkem a dobrou dostupností z relativně velkého města. Když vystoupí Wabi Daněk v Opavě, není vstupné o mnoho nižší, než bylo na této nepovedené akci, a sál bývá zaplněn. Kdo ví, co bylo příčinou neúspěchu. Nepřející počasí v pátek, pověst pořadatelů, chyby v propagaci, nebo třeba něco úplně jiného… Přesto věřím, že se naše muzika na hradecký zámek vrátí. Tak ideální místo přece nemůže zůstat ladem. Když se navíc široko daleko nekoná žádný jiný festival.

A abych nezapomněl, Slunovratu přeji v novém působišti mnoho štěstí a ač jsem poslední roky již do Svojšic nejezdil, do Pardubic se určitě přijedu podívat.

Václav Müller

Václav Müller