Pro českou folkovou a trampskou hudbu je typický vícehlasý zpěv. Že o to mají zájem i posluchači, dosvědčují úspěchy skupin zpívajících ve vícehlase, ne-li dokonce a cappella. Proto se mnoho začínajících skupin pokouší už na počátku své kariéry přidávat k sólistovi aspoň jeden hlas navíc. Seriál o vícehlasém zpěvu by měl jim, ale nejen jim, přinést pár informací, návodů, postřehů a inspirací pro cestu ke krásně znějícím sborům. V seriálu ovšem nebudeme řešit techniku zpěvu, tu se musíte naučit jinde.
Abychom si mohli porozumět, je potřeba znalost not a intervalů mezi tóny. Jestli vám c-d-e-f-g-a-h-c nic neříká, podívejte se třeba do seriálu o harmonii.
Poznej svůj hlas
Hlas každého člověka je svébytným hudebním nástrojem. Zatímco rozdíl mezi dvěma kvalitními kytarami různých značek postřehne jen odborník, hlasy dvou různých lidí mezi sebou spolehlivě rozliší i laik. Každý člověk má totiž jinou barvu a sílu hlasu a přirozeně i jiný rozsah. Má-li spolu zpívat víc lidí, musíme nejdřív zjistit, jaký materiál je k dispozici.
Potenciál dosud neškoleného hlasu může být mnohem větší, než by se zdálo. Při běžné mluvě člověk pohybuje hlasem jen v malém tónovém rozmezí a občasný krátký popěvek mu hlasivky také nijak významně neprotáhne. Přitom zdravý lidský hlas má rozsah v základním rejstříku průměrně oktávu a půl, přidá-li se k tomu falzet (někdo říká fistule), může se dostat i hodně přes dvě oktávy. Proto je nezbytné poznat své hlasové možnosti, především polohu hlasu, tónový rozsah a znělost v krajních polohách.
Rozsah hlasu se přirozeně nejlépe zjistí tak, že si zpěvák zkusí zazpívat stupnici dolů a nahoru. Má-li po ruce hudební nástroj, například kytaru nebo klávesy (a zná-li, kde je který tón), ihned ví, jaké hranice má jeho hlas. Předtím je ale dobré hlas rozezpívat na několika písničkách. Roli hraje i to, zda je zvyklý zpívat v krajních polohách, anebo ne – v druhém případě se cvičením dá rozsah ještě o něco zvětšit.
Následující tabulka uvádí, jak se označují typické hlasové rozsahy.
Název Charakteristika Od Do Pomůcka bas hluboký mužský velké F c1 pomůcka pro bas tenor vysoký mužský malé c g1 pomůcka pro tenor alt hluboký ženský malé g d2 pomůcka pro alt soprán vysoký ženský c1 f2 (g2) pomůcka pro soprán
Pro rychlou orientaci může sloužit to, že bas by měl pohodlně zvládnout zazpívat aspoň tóny prostředních čtyři tónů na kytaře, tenor tóny vrchních čtyř. Rozsah „něco mezi basem a tenorem” se označuje jako baryton, mezi altem a sopránem zpívá mezzosoprán.
Zda má člověk opravdu bas nebo tenor (alt nebo soprán), záleží ovšem kromě rozsahu na barvě hlasu, například i na tom, jak moc používá falzet (fistuli). To je ovšem téma pro příští díl.
