10:30 Zámek
Pomalu procházím chodbou plnou fotografií z minulých Zahrad. Jižní křídlo zámku vypadá poněkud vybydleně – tak tady se za pár hodin setkají písničkáři z celé republiky. Prostředí vskutku písničkářské – osekaná omítka do výše jednoho metru – tady se mi bude dobře hrát (a odhaduji, že i Marcel Kříž se tu bude cítit jako doma).
11:15 Kaplička před Zámkem
Krademe z ní židle, aby si měli lidé kam sednout. Stejně o moc víc než 40 šílenců, kteří by se chtěli nechat ubít písničkářskými vizemi současného světa, nepřijde…
12:45
Kam jdou ty davy? Snad ne do našeho kutlochu? Je neuvěřitelné kolik lidí se dokáže směstnat do prostoru pár desítek metrů čtverečních. Ještěže jsme otevřeli okna – pokud by v místnosti došlo k přetlaku, mohou krajní utlačenci přepadávat přes parapety ven. Pro bezpečnost bylo zkrátka uděláno vše! Těšte se, Tlačenky, začínáme!
13:00
Střídáme se s kolegou Jeronýmem Lešnerem v konferování. Nevím, nevím, jestli si Jupp (co se mé osobě týče) vybral dobře – mám permanentní strach, že řeknu nějakou kravinu. A taky že ano. Lidé se však kupodivu smějí, což mě uklidňuje. Dnes a tady se smí téměř vše, atmosféra je klubová, intimní, pozorná. Před sálem kdosi hlasitě dělá: „Pšššt,“ na poměrně tiše hovořící dvojici. Za okny místnosti není vidět obloha – jenom obličeje naslouchajících, kteří se už nedostali dovnitř.
??:00
Potlesky – jsou dlouhé jako vodní kruhy, když hodíš do vody cihlu. Na hladinu tváří dopadají tóny a slova – radost, smutek, deprese, hravost, hledání, humor, svět. A hladina se stále čeří, časový skluz vzniklý přídavky nás naštěstí neděsí.
18:50
Končíme právě včas. Místnost už se přeci jen méně podobá lisu na lidská těla – až do konce však zůstává plná. Krátký průzkum – asi 20 jedinců vydrželo celou tu „antishow“ od začátku až do konce. Necelých 6 hodin písničkářské nadílky bez přerušení – neuvěřitelné. Cítím se unavený, ale radost z nádherné muziky, kterou můžu svým kamarádům a kamarádkám písničkářům třeba i závidět, zůstává…
Alespoň trocha skrovných informací – kdo na Zámku vlastně hrál: Michal Rádl, Jana Bauerová, Peter Lachký, Jana Kúdelová, Marcel Kříž, Ivo Cicvárek (a OKO), Žofie Kabelková (a její doprovodná minikapela), Jan-Matěj Rak a Šárka Burešová, Jeroným Lešner (a Husí kůže), Martina Trchová, Jaroslav Urbánek (s lehkou výpomocí kolegů z kapely Lidumil) a Sestry Steinovy.
A jak kdo hrál? Udělejte si čas a běžte se někdy na kohokoliv z nich podívat – každý má někde v sobě kus sklíčka, která dohromady tvoří kaleidoskop naší doby…
