Press "Enter" to skip to content

PLZEŇSKÁ LOKÁLKA nová akce ve světě FCT hudby

Když duchovní otec soutěže nazvané „Plzeňská lokálka“, Přemek Kubišta spolu s dalšími spolupachateli uváděl svůj nápad v život, asi netušil, jaký zájem to vyvolá. V současné době je, pokud vím, přihlášeno hrubě přes 40 kapel nejen ze západních Čech, ale dokonce až z Moravy. Ale v podstatě se není co divit, protože hlavní cena snad nemůže být pro muzikanty lákavější – vítěz totiž získá zdarma 5 nahrávacích dnů ve studiu Avik.

Ještě než se budu dále věnovat soutěži jako takové, chci zahovořit o místu, kde se koná. Tím místem je totiž útulná sluj ve sklepení jednoho z historických domů na hlavním plzeňském náměstí, známá pod názvem HiFi klub. Ten, kdo někdy v hlubokém středověku zakládal tyto sklepní prostory, jistě netušil, že se v nich budou rozléhat tóny různých nástrojů a že u dobrého moku se tu budou scházet příznivci hudby, jakou by si tehdy ve 13. nebo 14. století nedovedl nikdo představit ani v nejbláznivějších snech. Nicméně ani HiFi klub nebyl původně klubem hudebním. Za minulého režimu se v něm scházeli lidé zajímající se o elektronky, kondenzátory, odpory a podobné věci potřebné k vyrábějí nejrůznějších přístrojů. Zvláštní sektou těchto lidiček byli příznivci prvních počítačů již dnes zapomenutých značek jako Atari, Sharp, Commodore či Sinclair ZX Spectrum.
Jakýmsi řízením osudu se občasné hudební produkce staly pravidelnými a dnes je tento klub jedním z velmi mála míst v Plzni, kde je v možno slyšet amatérské hudební skupiny FCT zaměření. Občas se promítají diapozitivy ze zajímavých cest, dokonce mám pocit, že se tu již hrálo i divadlo.
Prostory „Hifáče“ pojmou pohodlně asi tak 70 sedících posluchačů, početnější návštěvy se už musí trochu tísnit. Nicméně, a to je výhoda, už dvacítka návštěvníků dokáže vytvořit iluzi zaplněného hlediště a kapela může být v pohodě.

Nuže zpět k soutěži Plzeňská Lokálka. Máme za sebou dubnovou část, v jejíchž prvních kolech se představilo třikrát po třech interpretech – vždy dvě kapely a jeden písničkář. První dvě kola jsem bohužel nemohl navštívit, takže jen stručně. GrassCocktailu znemožnila zasáhnout do bojů nemoc, takže síly změřil písničkář Vojta Kouba a rotavská Ulice. Vzdálení účastníci jsou poněkud v nevýhodě, protože regule dávají v prvním kole absolutní moc přítomným divákům, takže kdo si přivede početnější grupu příznivců, má větší šanci. Chvilku jsem se zamýšlel o spravedlivosti tohoto systému, ale pak jsem si řekl, že jednak toto pravidlo bylo dáno předem a všichni, kdo jsme se přihlásili, jsme museli počítat s jeho vlastnostmi. A kromě toho, žádný způsob posuzování jakéhokoli lidského konání, které nelze přesně změřit a zvážit, nemůže být absolutně spravedlivý.
V kole druhém se pak utkali Tydlidum, Marná snaha – obě z Plzně, a Josef Neubauer ze Stříbra. Protože Marná snaha je početná dětská skupina, měla oporu v hojném příbuzenstvu a přátelích, kteří ji poslali do dalšího kola. Přiznávám, že jsem na jejich postup pohlížel trochu s despektem, protože Tydlidum znám z jiného vystoupení a hodně se mi líbilo, ale později jsem si musel názor opravit – a rád.
Nuže a třetího kola jsme již byli se Strašlivou podívanou účastni spolu s Ariadnou z Horní Břízy a písničkářem Jirkou Fiřtem. I Ariadna je kapela mladá a navíc velmi krátce existující. Jejich silně historizující folk je ale hodně zajímavý, plný perkusí a pěkných flétniček a určitě, pokud vydrží, můžou ledacos dokázat. Písničkář Jirka Fiřt mne docela pobavil a zaujal první poměrně vtipnou písničkou, ale další kousky už se jí nevyrovnaly. Každý měsíc se vítězové prvních kol utkají v semifinále. To dubnové bylo tedy záležitostí Marné snahy, Vojty Kouby a Strašlivé podívané. Jak už jsem před chvílí naznačil, Marná snaha mne příjemně překvapila. Zvláště jejich „peruánské“ písně se poslouchají hezky. Kromě kapelníka jsou všichni členové ve věku okolo 14 – 16 let. Jedině jejich počet (9) jim někdy může komplikovat život. Vystoupení Vojty Kouby jsem, přiznávám kajícně, promeškal přípravou na vlastní produkci. Hodnocení toho, jak hrála Strašlivá podívaná, se z pochopitelných důvodů zdržím, jsa jejím členem.

Ve druhém kole již jsou regule jiné. Diváci mají jeden hlas a dalšími dvěma vládnou porotci – Jirka Sláma z firmy Avik (hlavní sponzor) a Ondřej Laně z rádia Karolína. U diváků výrazně vyhrála Strašlivá podívaná a protože získala i jeden ze dvou porotcovských hlasů, postupuje do finále, ve kterém se na podzim utká pět vítězů z každého měsíce o pocty (a ceny) nejvyšší.
Nuže to je asi vše. Pokusím se průběžně sledovat další vývoj soutěže, jak mi čas dovolí. Určitě se v ní objeví řada zajímavých kapel, které se zatím skrývaly v anonymitě, a to je určitě dobře. Plzeňská Lokálka, ať už bude jejím vítězem kdokoli, je podle mne báječný nápad, který posluchačům každý týden předvede tři zajímavé muzikantské objekty, promíchá jejich příznivce … Takže díky Přemkovi „Svejkovi“ Kubištovi, Aviku, Limanovi a prostě všem, kteří tuto akci uvedli v život.

Petr Merxbauer

čtenářský příspěvek