Press "Enter" to skip to content

POLOČAS JERONÝMA LEŠNERA

Jeronýme, letošní folkově-hudební sezóna je v druhé půli. Co podle tebe nového, nebo zajímavého pro folk přinesla?
Toto je další ze sezón, kdy dostávají čím dál víc prostoru mladší amatérské kapely a to je dobře. Myslím, že folk asi tak před dvěma lety nastoupil jakoby novou vlnu a právě letošní rok potvrzuje rostoucí kvalitu tohoto žánru.

A co tato sezóna přináší pro Jeronýma Lešnera?
Pro mě zatím vždycky platilo, že stávající rok byl lepší než ty předchozí a vývoj v letošním roce je pro mě zatím nejstrmější. Jsem velmi spokojen, asi jsem získal maximum. Víc, než co jsem chtěl.

Spokojen za Jeronýma Lešnera nebo i za tvoji skupinu Husí kůže?
Zatím se víc daří Jeronýmovi, což je pochopitelné, protože Jeroným už hraje šest let a Husí kůže zatím třičtvrtě roku. V počátcích se mně samotnému taky tolik nedařilo. Za šest let už to možná bude srovnatelné.

Když jsi začínal na Folkovém Kvítku v roce 1997, tak jsi měl image instrumentálně již velmi zdatného muzikanta, nadšeného do hudby, do písniček, zapáleného pro věc. Jak od té doby svůj dosavadní vývoj hodnotíš ty sám?
Já jsem naštěstí od Folkového kvítku dost přerodil repertoár a to mi velmi pomohlo. V době Folkového kvítku jsem se snažil psát více symbolické texty, měl jsem rád třeba Roberta Křesťana, texty byly podřízené hudbě, sice poetické, ale velmi abstraktní. Pak jsem ale začal psát písničky blíž konkrétnímu životu a prožitkům, také poetické, ale srozumitelnější.

Já jsem tvé texty i hudbu doposud vnímal, jako že jsi spíš smluvený s ďáblem. Jak je to s tvým spojenectvím s Bohem.
S Bohem a ďáblem je to u mě a mých písních tak, že pro mě Bůh znamená především čisté svědomí a ďábel představuje, nebo i vyvolává to špatné…

Ale posluchači tě mohli vnímat jako ďábelsky rafinovaného muzikanta, který z kytary vyšlape všechno co se dá, jako Paganini na housle, lidi si to ani nesvedou sami zazpívat, natož zahrát …
Já od toho ustupuji, protože to je kytarový exhibicionismus. Nemyslím, že jsem nějaký kytarový přeborník, ale dřív v mých písních bylo textů spíš málo, takže jsem tam dával víc sóla, která jsem tehdy považoval za vrchol všeho. Těch sól je teď už míň. Také jsem se postupně zbavil přílišné intelektualizace a považuji to za logický vývoj, protože jak člověk stárne …
… počkej, je ti 21 let …
… dobře, tedy jak postupně sbírám zkušenosti.


Když už jsme u toho stárnutí. Ty jsi teď v polovině studia stavební geologie, takže vlastně bys měl být založením spíš přírodní člověk až technokrat. Jak to s tebou tedy je?
Já jsem nejryzejší materialista, protože geologie je ten nejtvrdší materialismus, ještě tvrdší než fyzika, neboť geologie je základ veškeré vědy, to ví každý! No, a ten materialismus se u mě odráží v tom, že moje písničky jsou striktně rytmické, to si myslím že je u mě věc až matematická.

A teď ještě do budoucna: jsi ve spárech nějakého hudebního vydavatelství?
Oslovil mě Jirka Mašek (podílel se např. na natáčení CD E. Henychové nebo CD skupiny Sekvoj – pozn. J.V.), a že by byl rád, kdybychom mohli spolupracovat a už jsme začali. Chtěl bych, aby to pokračovalo, protože je to fantastický člověk. Takže uvidíme.

A kdy můžeme očekávat první CD?
Ono je cédečko a cédéčko. Můžu ho natočit dneska odpoledne, nebo to budu dělat pořádně a točit ho dva roky. Ale doufám, že do příští sezóny budu mít takové CD, že se ho nebudu stydět za těch 40 korun prodávat…
… no snad přidáš nulu? …
… dnes je vydávání CD takový mýtus. Je to jako popsat disketu. CD se dá sice vydat hned, ale jestli toho nebudu po půl roce litovat.


A Husí kůže tam bude taky, nebo jenom ty sám?
To CD, které bych chtěl teď uspořádat, by bylo vysloveně jenom Já, protože si myslím, že sám za sebe mám v těch písničkách trochu jasno, je to usazenější, zatímco Husí kůže se teprve průběžně tvaruje. Něco se ubere, něco přidá. Takže to CD bude sólové, protože zdokumentuje to období, kdy jsem zpíval sám.

S některými písněmi vystupuješ jak s Husí kůží, tak sám, např. píseň Džbány, je tam flétna, perkuse, ale zdá se mi, že v sólovém podání je třeba tato píseň mnohem působivější, expresivnější.
Je to tak. Sám tam můžu dát víc výrazu a než se výraz nacvičí s kapelou, aby byl umocněný počtem muzikantů, chvíli to trvá. Sám si můžu dovolit udělat třeba pětidobý takt, pak se podívat po divácích, jestli si toho všimli a jestli se smějí. A když zjistím, že si toho nikdo nepovšiml, tak už to tam příště nedám. V tom případě je to samoúčelné, je to jenom práce pro mě, já se s tím musím počítat a nikdo se tomu nezasměje. Kdežto s Husí kůží musím dávat pozor, abych kvůli těmto vtípkům nevyhodil z rytmu zbytek kapely. Až se s Husí kůží naučíme ještě víc dýchat dohromady, abychom všichni věděli, že třeba teď uděláme pětidobý takt a budeme všichni sledovat, jak diváci reagují, pak teprve postupně dospějeme k větší expresivitě.

Jaké máš plány ještě pro zbytek tohoto roku?
Nejprve si chci dát pohov, nechám doma kytaru a pojedu na rockový festival do Trutnova (17. – 18.8.), abych zažil něco hudebně úplně jiného, člověk si musí permanentně rozšiřovat obzor. A taky tam budu oslavovat narozeniny. Tak, to je příští víkend. Pak přijde festival „Konopiště“, Folkování pod komínem, Třeboradice. A pak bych rád pozval posluchače 11. září večer na Písničkářský dýchánek v Trojické. Vystoupí Jan Matěj Rak, Sestry Steinovy, Martina Trchová a já. Večerem bude provázet Milan Jablonský.

Děkuji za rozhovor a přeji jen všechno dobré.

Josef Vančura

Josef Vančura