Ten sen byl tak velký, že jsem si nechal udělat ekonomickou úvahu, kolik by takové „rozjetí“ časopisu stálo, jaké by asi byly roční náklady a kdy by takový časopis asi mohl začít vydělávat. Když jsem ta čísla viděl, zahořel jsem obdivem k Juppovi, že se do toho kdy pustil. A svůj sem jsem zařadil mezi sci-fi. Díky tomu za čas vznikl InternetFOLK.
Josef Pecl má také sny. A právě dnes jsem zjistil, že jeden sen máme společný: vydávat časopis o muzice. Díky tomu jsem dnes našel ve své schránce první „trojčíslo“ Portýra, který se z portovního zpravodaje stal měsíčníkem.
Pokud by někdo od trojčísla čekal nějaké tlustovydání, bude zklamán – tohle má pouhopouhých 12 stran novinového formátu (i papíru). Inu, nejspíš pro Portýra není tak důležitá forma, půjde zde hlavně o sdělení. Vždyť novinový tisk umožňuje být velmi aktuální, takže Portýr bude narvaný novinkami, aktualitami, děním okolo Porty! Ano, přesně takhle jsem uvažoval a zabořil svůj obrýlený nos do stránek nového periodika.
Úvodní stánka patří Wabimu Daňkovi. A to jak fotografií (barevnou), tak i začátkem rozhovoru, který pokračuje na třetí straně (jak já tohle dělení článků nenávidím!!). Na druhé straně pak objevíte povídání s vítězem Porty 2000, skupinou Manon 15.
Ale tím jakoby autorům i vydavateli (Sdružení Porta a reklamní agentura ABP center s.r.o.) došel dech. Na dalších stranách již najdeme povídání o tom, proč a nač začali autoři do Portýra psát (Vojta Kiďák Tomáško, Samson…) a proč ho pan vydavatel – šéfredaktor Pepa Tornádo Pecl – začal vydávat. K tomu pár pozvánek na festivaly, kalendář akcí (kde nenajdete ani jednu pořádanou Folk & Country, v jejichž kalendáři samozřejmě Porta a její předkola nechybí..), recenze „novinek“ Lehké nohy a Jindry Kejaka, vzpomínku Kapitána Kida, vizitky „mladých a nadějných“ Taxmenů a Pavla Dobeše….
No, asi už jste to pochopili, Portýr mě nenadchl. Od časopisu, který vydává štáb Porty, bych čekal víc. Čekal bych, že se tady dočtu o mladých kapelách, které na Portě soutěží (našel jsem dvě: Manon 15 a Bodlo), uvítal bych zprávy o chystaném ročníku Porty, nepřekvapil by mě adresář oblastních kol Porty, kde je možné se přihlásit. Takhle mi to přijde jako plácnutí do vody, ze které autoři také většinou vařili. Takový obsah jako čtenář neodpouštím.
Rád bych vám slíbil, že vývoj Portýra budu dál sledovat a dám vám zprávu. Bohužel o možnosti předplatného jsem (narozdíl od různých narážek na Folk & Country) v celých novinách nenašel ani zmínku.
Dnes už vím, že vyrobit časopis není zas tak těžké, pokud má člověk nápad a pár dobrých redaktorů. O moc těžší je ho prodat. Portýr mě k utrácení moc neláká. Přeju mu, aby z dětských nemocí a plenek velice rychle vyrostl.
