A tak jsem se trochu bál, když jsem dostal do ruky nahrávky skupiny Prsten. Kdybych měl jen poslouchat, těšil bych se, ale psát… No a vidíte, poslouchám nahrávky už po několikáté a písmena a slova mi sama skákají do stroje. Prsten si přeci jen na poměrně úzkém prostoru našel své místo, a to si pečlivě kultivuje. Možná na tom má zásluhu Petr Hubacz, který je autorem většiny písní, ale i ostatní autoři se drží v intencích P.H., což je v tomto případě ku prospěchu věci. Základem je bluegrassový zvuk i nástrojové obsazení, ale v melodiích je Prsten přeci jen nápaditější, nebojí se pomalejších, skoro baladických písní (Dlouhá cesta k vrcholům) a v textech je znát důraz na obsah, i za cenu ztráty obvyklého bluegrassového schématu. Rozhodně neobracejí přízvuky nebo naopak nelpí na přízvucích i za cenu významových nesmyslů. Titulní Hance je upřímná, až trošku mrazí – ale příjemně. Chtěl bych tohle někomu takhle zazpívat… Instrumentální Siesta je prostorem pro kolektivní prezentaci zvuku kapely, nejsou tam výrazná sóla, ale nechybějí tam – jsou nahrazena sevřeným tvarem kompozice. O tobě to není je překvapivě působivá a její nápěv si posluchač zapamatuje, i když si jej asi notovat nebude – tak jednoduchý zase není. Samozřejmě, že i slabší, oddechová místa se na desce objeví – V pavučinách se Prsten trochu zamotal při pokusu o méně tradiční přístup a v písni Jedinej klad poněkud „spadl řemen“. Chleba se solí jsem už někde slyšel…
Z písniček je zejména slyšet (v dobrém) banjo Slávka Mladějovského a zaujme i zpěv Petra Hubacze – je bez v žánru obvyklých manýr, civilní, trochu jakoby ostýchavý, ale o to přesvědčivější. Ovšem ani ostatní muzikanti nedělají kapele ostudu (M. Kubík – kytara, zpěv, Miloš Kudělka – dobro). Album kapela natočila v ostravském studiu Českého rozhlasu a řekl bych, že je to na nahrávce znát – je trošku konzervativní, ale opět – v dobrém slova smyslu.
Prsten má za sebou už něco festivalů, vystoupení i úspěchů, a započítáme-li i skutečnost, že navazují na kapelu Tyrkys, pak i tradici, a před sebou docela slibnou budoucnost – udrží-li si svůj jemný osobitý hudební odstín. Rozhodně deska Hance udělá radost nejen jim, ale i přemýšlivějším, leč ne za každou cenu experimentů chtivým posluchačům bluegrassu.
Prsten: Hance, cca 42 min
Prsten – Píseň – Bosý král – Máš strach se jmenovat – Malá holka – Dlouhá cesta k vrcholům – Hance – Siesta – V pavučinách – Jedinej klad – Pantomima – O tobě to není – Chleba se solí – Štěstí mé, smutek můj – Malej flám
