Press "Enter" to skip to content

ROZMAILOR S OKRTEČKOVANÝM PĚTNÍKEM

S tak skvělým umístěním Pětníku (3. místo v diváckém hlasování) se vůbec nepočítalo, ve vokálních kapelách se sázelo spíš na Svítání a Bezefšeho. I já sama jsem nevěřila, že byste s výběrem pomalých písní mohli Krtečka dostat. Navíc jste hráli první den a poměrně brzy. Čím si vysvětluješ váš úspěch?
Já tomu hlavně pořád mám problém uvěřit. Získat Krtečka je velký sen pro každého a i když ho pak držíš v ruce, nevíš, jestli se nepohybuješ stále v tom snu.
Samozřejmě hned poté, co jsem se probral z prvního nárazu, jsem uvažoval, jak se to mohlo stát. V hledišti amfíku působí při takové akci tisíc vlivů, které se nedají dopředu odhadnout: jestli je vedro, jestli zrovna nezaleze slunce za mrak, jestli nad lesem přeletí letadlo, jakou máš na sobě barvu, kdo byl těsně před tebou a kdo přijde po tobě, jestli moderátor lidi baví nebo vytáčí. Nejvíc asi pomohla velmi příznivá konstelace kapel, kdy jsme zapůsobili jako oživení. Pak příjemný čas, kdy diváci ještě nebyli unavení, a taky to, že pár lidí pro nás hlasovalo už při druhé písničce, čímž strhli ostatní. Vytáhli jsme tak hlasy od podstatné části auditoria ještě předtím, než nastoupili favoriti. Nadupané vokální kapely byly naštěstí až druhý den, kdybychom třeba zpívali mezi Bezefšeho a Svítáním, asi bychom jednotlivě děkovali za každý hlas. A k tomu výběru písniček: Paříž na začátku i Bodaj na konci byla jasná volba, ale o zbytek jsme svedli hodinu předtím obrovský boj. Zvítězil názor, že zazpíváme to, na co máme chuť a co může být zajímavé, na Krtečka jsme nepomysleli ani vteřinu. Možná právě to, že na nás nebyla vidět žádná urputná snaha, zapůsobilo, že si skoro čtyři stovky lidí vybraly právě naši bednu.

Možná že právě ta nevypočítavost ve výběru písniček zabrala. Teď mě napadá – vy jste jako soutěžící měli taky možnost hlasovat? A jestli ano, hlasovali jste?

Ano, všechny účastnící se kapely dostanou stejnou permanentku jako ostatní diváci, jenom je na tom políčko, kam se píše název skupiny. Takže i když jdeš na vlastní vystoupení, musíš u brány odevzdat lístek a při odchodu si ho vyzvednout. Tím pádem jsme měli na každý den jeden hlasovací lístek. Já jsem první den, kdy jsme soutěžili, nehlasoval, druhý a třetí den ano. Jestli hlasovali ostatní z kapely, to fakt nevím, aspoň nikoho z nich jsem hlasovat neviděl.

Jak myslíš, že by dopadla soutěž, kde by měli hlasy pouze soutěžící? Na jednu stranu by hodnocení bylo asi opravdu jen o kvalitě, nikoli líbivosti. Ale na druhou – myslíš že by to bylo reálné, že by kapely hlasovaly objektivně?

Těžko. Vzpomínám si na jeden krásný film s Vlastou Burianem, kdy pětičlenná městská rada hlasuje o tom, kdo má dostat balíček s nápisem Nejlepší člověk – nebo tak nějak. Samozřejmě každý dostane jeden hlas. O objektivitě navíc má podle mě smysl mluvit jenom u interpretačních soutěží s povinnou skladbou – tam lze aspoň do určité míry srovnávat a hodnotit techniku, rytmus, ladění. Jakmile hlasuju podle svých pocitů, je to vždycky subjektivní, podle toho, co se mi líbí. Ale kdyby se něco podobného podařilo zařídit, bylo by to hodně zajímavé a jistě by se vylouplo úplně jiné pořadí.

Myslíš, že vám Krteček pomůže v hledání nového tenoristy, nebo to naopak odradí potenciální zájemce, že si řeknou – jó, to je asi nějaká moc dobrá kapela, když má ocenění, tam se nepohrnu, na to nemám?

Pokud by měl Krteček někoho odrazovat, schovám ho na dno nejhlubší skříně a zatajím před světem. Ale on zase není tak ošklivý, jak všichni říkají… Příští týdny ukážou, jestli to ocenění zájemce přitahuje, nebo odpuzuje. Nejlepším argumentem podle mě je to, že před necelými dvěma roky, kdy Pětník začínal, uměla z nás trochu slušně zpívat jenom Manča, ostatní – zvlášť Honza Lukavec – začínali skoro od nuly. Máme tak vyzkoušeno, že i to největší dřevo se dá docela přijatelně opracovat, na čemž má nehynoucí zásluhy naše skvělá hlasová trenérka Pavla Marianová.

To zní docela rozumně, ale na svých stránkách máte poměrně tvrdě řečeno, že úplné amatéry nechcete. Neodporuje si to trochu, nebo už jsi z nároků slevil? Přeci jen sehnat zpěváka je o hodně těžší než sehnat zpěvačku…

Pochopitelně bych byl nejradši, kdyby přišel někdo hotový, my jsme mu dali noty, on se to do týdne naučil a hotovo. Jenomže musím počítat i s možností, že takový člověk nebude k mání, a pak dám radši přednost tomu, kdo má třeba menší zkušenosti, ale zato předpoklady a ochotu na sobě dělat.

Co když se vám ale náhradní tenor osvědčí a v kapele zůstane i po Honzově návratu? Co uděláte v šesti lidech s názvem?

S Honzou jsme se dohodli, že po jeho návratu se uvidí. Když se nový člen osvědčí a bude perspektivní, budeme pokračovat jenom s ním, když to bude jenom záplata a Honza bude chtít, obnovíme původní sestavu. No a kdyby nechtěl ani jeden nebo bychom nechtěli my, taky to snad nějak dokážeme vyřešit. Pětník má party pro pět, šestý člověk může tak nanejvýš dělat manažera…

V rámci Zahrady jste hráli šestkrát, z toho dvakrát na hlavní scéně. Jak se vám zpívalo v amfiteátru, na ohromném pódiu před ohromným hledištěm?

Pár minut předtím to vždycky byla směs zvědavosti, dychtivosti a možná nedočkavosti s nejistotou a trémou. Říkal jsem si: nepoloží to někoho z nás? Naštěstí nepoložilo, přece jenom pomohla čerstvá zkušenost z finále Trampské Porty. Velikost pódia nebyla podstatná, my se vždycky složíme na šířku čtyř metrů, i kdybychom zpívali na strahovském stadiónu, a tak se můžeme cítit stejně jako v malém klubu. Po prvních tónech pak z nás spadla tréma a naopak rostla euforie, jak je nádherné zpívat na bezvadný aparát bezvadným lidem v bezvadném prostředí.

V Olomouci jste hráli v podstatě na ulici, ne? Jsou kolemjdoucí bezvadné publikum a náměstí bezvadné prostředí?

V Olomouci byl trochu problematický zvuk, zvukař to žhavil dost naplno, a tak se to odráželo od protějšího domu se zpožděním zpátky. Čili po této stránce byl amfiteátr mnohem lepší. A pokud jde o posluchače, tam jsme neměli žádná přemrštěná očekávání a potěšilo nás i to, že se zastavili, usmívali, někteří podupávali do rytmu. I my jsme to vzali jako zahřívací kolo – a bylo docela zdařilé.

Zpíváte jako jedni z mála úplně bez nástrojů. V případě, že byste točili desku, „hráli“ byste všechno taky jen na vlastní hlasy?

Deska je ještě hodně vzdálená budoucnost a do té doby se může hodně změnit. Ovšem z mého dnešního pohledu bych dal přednost čistě vokálnímu aranžmá i tady. Doufám, že do té doby se naučíme ještě spoustu dalších zvuků, a proto už nic navíc nebude potřeba. Nedávno jsem slyšel několik nahrávek acapelových skupin, kde se dělají „na hubu“ i bicí, takže jak praví reklama, nic není nemožné, olé.

Takže s deskou se zatím nepočítá. Jak funguje Pětník během roku – máte pravidelné recitálky?

Oproti jiným kapelám dost zaostáváme v tom, že nemáme žádnou vlastní domácí scénu. V Praze folkových klubů ubývá a pokusy založit něco nového jsou spíš neúspěšné. Nevíme, zda bychom měli dost příznivců na to zpívat pravidelně jednou měsíčně na jednom místě a zvát si tam hosty. Ale možná, když máme toho Krtečka, bychom se měli o něco takového pokusit, že? Určitě na podzim uděláme pár vystoupení po Praze pro naše kamarády.

Díky za svižné mailové odpovědi. Na závěr ještě připomínám pro ty zvědavé, kteří by si chtěli okrtečkovanou kapelu poslechnout, že Pětník hraje 6.8. v rámci Prázdnin v Telči. A to dokonce dvakrát – odpoledne na Kocouří scéně a večer na Nocturnu…

Lucka Jirků

Lucka Jirků