Do Gongu jsem dorazila asi tak půl hodinky před začátkem, a tak mi nezbývalo než čekat na otevření sálu, abych mohla zaujmout nějaké strategicky výhodné postavení, nebo spíš posezení. Když se tak konečně stalo a my mohli vstoupit dovnitř, překvapila mě poněkud netradiční úprava, místo obvyklých židlí vyrovnaných v řadách bylo na parketu několik stolů. Bylo to příjemné pro návštěvníky, kteří při koncertě s oblibou požívají něco tekutého a jak i sám Samson uvedl, alespoň se tak předešlo případnému rozlívání obsahu sklenic postavených na zemi mezi jednotlivými řadami. Dalším překvapením bylo poněkud neobvyklé postavení mikrofonů na jevišti, ať jsem počítala, jak jsem počítala, vždycky mi vyšlo 6. Zdálo se mi divné, že by se Parta rozmnožila a mně to uniklo a tak jsem vyčkávala, kdo že bude tím šestým. Musím říct, že jsem se nedočkala, za celý večer se na jevišti objevilo opravdu pouze pět osob, ten šestý mikrofon stojící poněkud v popředí využíval občas Samson, když chtěl vidět lidem do očí, pročež si také nechal rozsvítit v hledišti. Ono podle jeho slov není příjemné zpívat do černé zdi.
No a jaký vlastně byl celý koncert? Šlo by říct jedním slovem, že hezký, ale o čem bych pak psala, takže to trošku natáhneme. Bylo možné slyšet písničky jak starší, proslavené ještě Máky (Už to nenapravím), tak i písničky novější, známé pouze v podání Party (Víle, Stárnou, Chiméry), ale dočkali jsme se i písniček nejnovějších, které snad ještě ani na žádném albu nevyšly. Slyšeli jsme písničky jak folkové, tak coutnry (Real story); písničky klidné, pomalejší (Katce), ale stejně tak i songy, při kterých by (opět Samsonova slova) měla divákům v prvních řadách vytrysknout z očí i uší krev, nechyběly Samsonovy pakárny (Píseň pralesní), písničky pro děti (o slepičkách), písničky Franty Stralczynského (Poslední kabriolet) či Lenky Ryvolové (Modlitbička), zazpíval nám nejen Samson, ale i ostatní členové kapely – Jiříček (Je pátek poledne) a Janička (Divadelní bosanova) Šneberkovi, dočkali jsme se i sólového vystoupení bubeníka Radka Gotze. Dokonce jsme byli svědky i toho, že kapela opravdu hrála live, no ale nakonec si každý vzpomněl (dle Samsona by se nemělo volat Umí!) a celý večer mohl po několika přídavcích dospět ke svému závěru. Ještě před tím se s námi Samson stihl rozloučit svým oblíbeným mějte se dobře, něco pro to dělejte a moc se nenadřete – a ať vás nikdo nechytne.
