Press "Enter" to skip to content

ŠANY JEŠTĚ NEUMÍ HRÁT NA HARFU

Tvé jméno je ve folkových kruzích synonymem pro člověka, který se velmi rychle naučí hrát na jakýkoliv hudební nástroj. Existuje vůbec takový, na který – zatím – neumíš hrát, a přitom ses to chtěla naučit?
Je jich ještě stále mnoho. Vezmu namátkou housle, harfu, citeru, sitár, xylofon, trubku, pozoun… a neposledně pro dechaře velký bonbón – trombón.

Dejme tomu, že bys od zítřka měla čas na některý z nich cvičit podle vlastních potřeb. Za jak dlouho bys byla spokojená se svou hrou?
Zřejmě asi nikdy. Jen jedna věta by mě po cvičení tak trochu uklidnila a ta by určitě zazněla nejdříve od souseda: „Pro dnešek už by to snad mohlo stačit.“

Není ti líto, že jsi veškerou svou energii nesoustředila na jeden nástroj?
Hodně o tom přemýšlím. Všechno má totiž své výhody i nevýhody. Každý nástroj ke mně promlouvá úplně jinak, a každé smutno i veselo, které se zrovna odehrává v mém těle, si zrovna chce poklábosit s jiným nástrojem. Zkrátka, když jsi smutný a hraješ na klavír, je to jiný smutek, než když pískáš na flétnu. Mám trochu smůlu, že ani s jediným nástrojem nebudu nikdy tolik spjatá, jak bych si přála, ale zas mám štěstí v tom, že si můžu mezi nimi vždycky vybrat.

Co dělala Petra Šany Šanclová dřív, než začala hrát s Bokomarou?
Jako malá holka si hrávala na pískovišti a zkoušela své první bábovky a jako o něco starší pracovala jako „samostatný referent personálních záležitostí a kvalifikační přípravy“. Pravidelně, tak pětkrát do týdne, navštěvovala jeden z největších podniků v Jihlavě Motorpal, a.s., kde přijímala čerstvou dělnickou sílu a technickohospodářské pracovníky do pracovního poměru. Bylo to opravdu skvělé zaměstnání. Občas s partou hrávala v hospodě, a jelikož byla docela soutěživé dítko, zazpívala si párkrát na dětských portách.
Když jsi smutný a hraješ na klavír, je to jiný smutek, než když pískáš na flétnu. Vzpomínám si také, že asi dvakrát vystupovala i v Telči na prázdninách. Jednou na nádvoří zámku na balkóně se skupinou Trosky, a později sama na Kocouří scéně jako host Míši Braxatorise. Později přispěla svým zpěvem jihlavské kapele Střepy, která nahrávala svou desku „Už nejsme malí“, ale ona v podstatě ještě malá byla, akorát to nesměla nikomu prozradit, no a asi za půl roku poté začala hrát s Lubošem Javůrkem.

Uším i očím diváků jsi letos zmizela velice rychle. Ještě na Zahradě jsem tě slyšel na hlavní scéně v odpoledním koncertu, o měsíc později v Telči už stála Bokomara úplně jinak. Jak se to stalo?
Občas si člověk potřebuje něco uvědomit, potvrdit, ujasnit, roztřídit, uklidit, zkrátka takovou duševní „debordelizaci“ a ve mně už se nashromáždil docela pěkný nepořádek.

Nebývalo by ale lepší dohrát festivalovou sezónu a změny nechat až po létě?
S tím bych tedy také souhlasila.

Na webu Hotelu Ogar v Pozlovicích je ukázka tvého sólového vystoupení. Takže tudy povede další cesta?
Možná, ale nesmím být už nachlazená.

Posledních pár let jsi byla na pódiu za nenápadnou hvězdu, která toho moc nenamluví, ani nemá nejvíc pěveckých sól, zato desetkrát víc odehraje. Není teď pro tebe nezvyklé, že musíš všechno při sólovém vystoupení obstarat sama?
Ano, taktéž si občas povídám: „Co já si teď počnu v tak velkém rybníčku?“ Ale ještě stále existují hodní lidé, kteří mi rádi hodí záchranný kruh – samozřejmě nafouknutý.

Celkově působíš jako člověk, který nemá rád publicitu. Je to tak doopravdy?
Mám pocit, že je to spíše naopak. Taková celebrita, když nemění část svého žití minimálně dvakrát ročně, tak je pro média vlastně nezajímavá. Je to pořád to samé. Ale jakmile se vdá, odejde z kapely, zraní se nebo něco zdědí, už je na předních stránkách všech časopisů. A tak to bylo i se mnou, Prostě jsem šest let hrála v jedné a té stejné kapele, a vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo někoho zajímat. A k tomu, jak je to doopravdy, bych chtěla jen namítnout: nestačí, že právě odpovídám?

Odkud bereš písničky?
Pokud je to možné, a mé múzy to dovolují, píši si je sama. Ale nepohrdnu texty i jiných autorů (např. Věrky Svobodové, Renaty Černé, Karla Macálky).

Pokud vaše hudba stojí za prd, hezky se ustrojte, usmívejte se, trochu naučené drzosti a uvidíte, že se protlačíte.Stala ses tedy písničkářkou?
Člověk se jen tak nestane něčím, on se totiž musí už tak narodit.

A ty ses narodila jako písničkářka?
V rodném listě to zatím napsané nemám, musela bych se zeptat maminky..

Sleduješ písničkářskou scénu, zaujal tě nebo inspiroval někdo z ní? Zúčastníš se například Konkursu Zahrady pro sólisty?
Bohužel, písničkářská scéna mi vždycky tak trochu unikala, většinou jsem byla na ty kapely. Ale takového pana Plíhala, Slávka Janouška i Vlastu Redla si ráda poslechnu. Z těch novějších i Žofka Kabelková má to své, jinak se omlouvám, ale opravdu nevím, kdo by stál za zmínku.

Někdo je v muzice bytostný samorost a odmítá jakékoliv vzory, jiní naopak cíleně na někoho navazují. Co je ti bližší?
Samozřejmě asi ten samorost, který je vždycky originální. Dnes však hodně lidí hledá více originality v image než v muzice, takže pokud vaše hudba stojí za prd, hezky se ustrojte, usmívejte se, trochu naučené drzosti a uvidíte, že se protlačíte. Samozřejmě, že také vím, že každý dělá, jak nejlépe umí.

Přestože jsi samorost, možná máš i nějaký vzor. Nebo ne?
Jediný slušný vzor, který mám, je na zácloně.

Ale netoužila jsi nikdy být jako někdo slavný, třeba Joan Baezová, Joni Mitchellová a podobně?
Hm…, takhle šikovná – určitě.

Sleduješ folkové dění na Internetu? Myslíš, že internetové časopisy o folku mají význam?
Pro lidi, kteří nemají co jiného na práci, je to výborná a hlavně nevyčerpatelná studnice informací. Já si tak dvakrát do týdně stáhnu poštu a když náhodou na něco zajímavého narazím, přečtu si to. Ale pořád dávám přednost klasickému čtení Líbí se mi totiž zvuk otáčejících se listů.

Jaká knížka ti v poslední době příjemně šustila pod rukama?
„Tři muži ve člunu“ – napsal Jerome Klapka Jerome. Tak vidíš, že vkladní to nebyla.

Na závěr: kam se můžou zájemci o tvé vystoupení obrátit?
Prozatím přímo na agenturu Michael, s.r.o.Černá hora, tel: +420-516-437-126.
Chystám i své webové stránky, aby si zájemci mohli přečíst, kde se v příštích měsících budu vyskytovat. Prozatím jsem převážně doma a připravuji svou první sólovou desku.
Rozhodně nikam nespěchám.


Honza Hučín