Ani na jeden z výše zmiňovaných festivalů jsem nepřijel před začátkem a ani na jednom jsem nevydržel do konce. Za pozdní příjezdy si v podstatě můžu sám, předčasné odjezdy jsem si dokonce naplánoval. Ony totiž oba dva festivaly mají jedno společné -–jako mnoho dalších. Vysvětlím.
Oba dva festivaly ve velké míře představují publiku mladé a začínající kapely. Folkový kvítek je vyvrcholením dětské soutěže a tak, zcela logicky, zve na finále nejen finalisty, kteří postupují z krajských kol, a hvězdy pro přilákání diváků, ale i bývalé soutěžící. Setkání je sice jeden z kroužku na řetězu festivalů pořádaných Folk & country a nijak speciálně zaměřený na mladé kapely není, ale pořadatel má k dispozici přes 500 kapel, které se každoročně hlásí do Konkursu Zahrady. A tak i na Setkání se mladé a začínající kapely objevují v hojném množství.
A to je vlastně důvod, proč mě oba festivaly zajímají. Když si totiž promítnu vystoupení hvězd typu Nedvěd, Kamelot, Redl, Cop na všech loňských festivalech, které jsem navštívil, mám pocit, že se jednalo o festival jeden – jen prostředí a pořadí vystupujících snad bylo jiné. A tak právě mladé kapely podle mě zachraňují program. Tím, že jich je tolik, a tím, že nehrají stále to samé. Čím dál častěji jsou pro mě lákadlem právě neokoukané kapely a čím dál tím víc se na mladé muzikanty těším a zjišťuji, že hvězdy mě začínají víc a víc nudit!
Jak si tak po sobě čtu, co jsem již napsal, uvědomuji si, že jsem vlastně o festivalu nenapsal vůbec nic. Nepochválil jsem skvělý Kvokál, nepodivil se nad tím, že nejlepší z celého vystoupení skupiny BEZEfŠEHO byl jako sranda míněný přídavek, nepodivil se nad tím, že Michal Braxa Braxatoris je jako písničkář možná ještě lepší než s kapelou, nekonstatoval vzrůstající pódiovou suverenitu Poupat či Jeronýma Lešnera… Ale ony pocity jsou stejně nesdělitelné a zážitky nepřenositelné. A tak berte tenhle článek jako pozvání do klubů. Sezóna začíná a příležitostí bude dost. Pokud budete chodit na koncerty mladých kapel, nejspíš se potkáme.
