Press "Enter" to skip to content

SLEPÁ KOLEJ: NOEMI

Vydavatel: Avik
Rok vydání: 2002
Žánr: folkrock
Celkový čas: 41:14
Celkové hodnocení: velmi dobré





Po dvou letech vyšlo u plzeňské firmy Avik nové album tamní kapely Slepá kolej. Už při recenzi minulé desky Dlouhé noci jsem skupinu chválil. Podtrhával jsem zejména spolupráci s Přemyslem Haasem, kapelníkem (dnes už neexistujícího) souboru Navzájem. Na závěr jsem však poznamenal, že album „není bezmyšlenkovitým kopírováním stylu Navzájem. Slepá kolej na Navzájem navazuje, avšak snaží se odrazit a vydat se kousek stranou“. Novinka Noemi je rukopisem Přemka Haase protkaná ještě mnohem výrazněji. Přesto stále trvám na tom, že ze Slepé koleje roste jedna z nejzajímavějších formací západočeské scény a mám pocit, že se od této kapely dočkáme ještě mnoha zajímavých počinů. Úvodem tedy pouze konstatuji, že Noemi je ještě o chlup lepší než Dlouhé noci. A teď už pojďme telegraficky k jednotlivým skladbám.

Anděl: Album začíná téměř rockově. Hutný zvuk, podpořený výraznou basou (kapelník Hanuš Klůs) tepe v rytmu rokenrolu a místy mi připomíná některé nahrávky Žlutého psa. Melodie je zpěvná, text sice na první poslech banální, avšak na ten druhý v něm najdete zajímavé obraty („Do dne a do roka / nenajdeš proroka / co by ti ukázal / cestu do baroka“).

Ani netušíš: Příjemný dívčí vokál (Julie Pondělíková) – to budu opakovat ještě u dalších písní. V Haasově textu oceňuji smysl pro detail („Možná za sto let / uvařím si horký čaj / rozpustí se led / takhle nějak vidím ráj“). Klidnější sloky se střídají s poměrně rázným refrénem.

Noemi: První z valčíků na albu. Titulní skladba není v žádném případě španá, avšak místy až moc připomíná Navzájem (například Magdaléno má, Dřevěná madono apod.). Upozorňuji jen na vtipný vnitřní rým na začátku: „Co je mi, Noemi, jestlipak víš.“

Mým srdcem řeka protéká: Hitová píseň, opět velmi pěkně zazpívaná. Ostřejší kytary v předehře skladbu osvěžují.

Jan: Opět typický rukopis Přemka Haase, jedna z nejhitovějších skladeb alba. Text je epický, i když ne příliš výrazný (refrén zbytečně jednoduchý). Příjemný je akordeon (Vlaďka Haasová), který vedle této zazní ještě v dalších čtyřech položkách alba.

Jedna za druhou: Klidnější, až popová píseň, další z potenciálních hitů. Takhle by podle mě měl vypadat cajdák (v dobrém slova smyslu)! Opět podtrhuji velmi příjemný hlas Julie Pondělíkové.

Sáro…: Opět hitová píseň, text je bohužel naplněn tuctovými rýmy a asonancemi (nenapadá/neopadá).

Hlad: Další valčík, další z krásně zazpívaných skladeb. I když název této letní písně neslibuje nevšední zážitky, text stojí za pozornost: „Neříkám už nic / jen v páru náušnic / si tančím / Kdo nezná pochopy / ten těžko pochopí / můj valčík. (…) Mám snědený krám / větrný hrad / bezedný hlad / Sním i vlastní stín / i tajný sen / já chci z kola ven.“

Oblázky: Opět výrazná Klůsova basa, skotačivý rytmus, pěkné je saxofonové sólo (Pavel Egermaier).

Tak propánajána: Tentokrát (ne poprvé) zpívá kapelník Hanuš Klůs. Jeho hlas sice není tak zajímavý jako zpěv jeho kolegyně Pondělíkové, avšak poslouchá se také příjemně. Píseň je hitová (ale která z alba Noemi není?).

Intimní píseň: Už čtvrtá skladba kompletně (tedy hudba i text) z pera Přemka Haase. Podobnost s Navzájem však tentokrát není tak okatě nápadná, spíše ji nacházím v textové rovině. Prolínání konkrétních detailů s čímsi neurčitým je pro Haasův rukopis typické: „Je za pět minut celá / lampa už vrhá stín / Tam někde daleko vychází Orion / a někde nablízku ona anebo on.“

Sentiment blues: Pohodová píseň, ve které mě irituje podbízivé oslovení v refrénu: „Buď klidná, baby, klidná.“ Že by šlo o fór s použitím anglického slova vedle jiné výpůjčky z téhož jazyka („můj splín je smutek pro nebe“)?

Stůj při mně, stůj: Další klidnější skladba se zpěvem Julie Pondělíkové. Není špatná, leč na albu je řada výraznějších.

Na kus řeči: Bonus, který vznikl pro pořad Pokec v plzeňském divadle Čas. Na album se však tato Haasova píseň hodí a myslím, že vůbec nebylo nutné ji od ostatních oddělovat.

Sečteno a podtrženo: Plzeňská Slepá kolej natočila výjimčnou desku, nabitou hitovým potenciálem. Hlavními devizami jsou hlas zpěvačky, autorský rukopis Přemka Haase jakožto skladatele i textaře, solidní instrumentální výkony členů kapely i hostů. Chybiček nebo zbytečností se tu pár najde, ale klady výrazně převládají.

Milan Tesař