Press "Enter" to skip to content

SLUNOVRAT DLE LOŇSKÉHO SCÉNÁŘE

Prý bych se neměl dívat na svět jen okem kamery, vtloukal mi onehdá do hlavy Vašek Müller. Tož jsem ho zase jednou neposlechl a po dva dny se potuloval po areálu pardubického koupaliště s kamerou přes rameno. Slunovrat už zde zapustil kořeny a bez sentimentu můžu říci, že mu to tady sluší. Koneckonců, přesvědčete se sami.

První, co každý návštěvník Slunovratu spatří, je tento oranžovo-modrý tobogán. Proč během festivalu bývá vždycky takové nanicovaté počasí, že to člověka do vody ani moc neláká?

Folkšok byla jedna z tria kapel, kterým připadlo za úkol odehrání Zpěvníku, čili největších hitů (odrhovaček) vybraných čtenáři Folk&Country v roce 2001. Oproti loňsku už Folkšoci nepotřebovali koukat do papírů a svůj příděl písniček aranžovaných většinou pro elektrickou kytaru odehráli zpaměti.

Kvokálu připadla mimo jiných songů také divácky vděčná Mašinka, pro niž si muzikanti připravili dokonce i speciální kostýmy. Celkově kvokálím blokům dominoval elektrický bubeník, který byl dle mého osobního názoru mírně nevkusný, ale tančícími skupinkami obecenstva evidentně vítaný.

V některých okamžicích se za mikrofony namačkali Kvokál, Folkšok i Poupata najednou, ač by jeden nevěřil, že se tam může bezmála dvacet lidí vejít. Podívejte se na video (2:03 min, 6MB), jak takový folkový multi-session vypadá v reálu. Druhá část videa je ze soboty, vystupuje Silmaril.

V sobotu přibylo diváků. Koncertní blok od 13 hodin měl název Hvězdy a sluníčka, ač v něm byla spíše ta sluníčka, než hvězdy. Zároveň je ale pravda, že dobrá a zajímavá muzika vůbec není závislá na tom, zda je interpret slavný či nikoliv. Na pódiu stojí Tempo di vlak – hvězda nebo sluníčko? Inu, dobrá muzika.

Robin Hill nebo taky Cowboy z Tempa měl v zákulisí dobré důvody k úsměvu. Na Slunovratu se mu totiž poprvé dostala do ruky prvotina jeho kapely, kterou přivezl rovnou z výrobní linky přímo sám pan velkomožný vydavatel Casey Růža. Je to hezká hříčka – CD Tempo di vlak vydal bývalý mašinfíra.

A do třetice Tempo di vlak, tentokrát Bruml junior a textařka (v tuto chvíli spíš au-pair) Alena Kučerová. Přihlíží nestor slezských folkových novinářů, též věrný fanoušek Tempa, Vašek Müller.

Sobotní podvečer s sebou přinesl o něco horší počasí, ale to nemohlo zkušené slunovraťáky nijak zaskočit. V hledišti bleskurychle vyrostly igelitové přístřešky, nad hlavami se zotevíraly klobouky deštníků, přes ramena byla natažena ponča, zkrátka jakoby se nic nestalo. Ono se vlastně doopravdy nic nestalo, prostě jen nebylo sucho.

Honza Troníček byl jedním z malé skupinky muzikantů, jejichž pokrývkou hlavy je tradiční trampský klobouk. Jako by nestačilo, že má Jenda i bez širáku dva metry.

Zajímavý postřeh. Někteří muzikanti si zajeli autem až za pódium (což přispělo svým dílem k rozblácení trávníku), jiní si zabalili saky paky do kárky a auto nechali na parkovišti. Každý má zkrátka svůj přístup.

Velkou boudu na Žalmana ušili moderátoři Radek Havel s Honzou Dobiášem. Zpěvák roku musel před převzetím Zlatého klíče přijmout od špalíru obdivovatelek více jak 60 gratulací (a stejný počet políbení), čímž se z nejoblíbenějšího zpěváka loňské sezóny stal nejoblíbanější zpěvák sezóny letošní. Gratulanti mužského pohlaví byli z fronty nemilosrdně vykázani.

Nezmaři obhájili loňské vítězství coby kapela roku, stejně jako Pavlína Jíšová posbírala nejvíce hlasů v kategorii zpěvačka roku. Na Slunovratu se Nezmaři ukázali v pátek i v sobotu večer. Jeden by se ani nezlobil, kdyby měli na každý den jiný repertoár, ale co se dá dělat, zelený jsou voňavý, písek je prostě písek a hity musí zaznít.

To Spirituál kvintet moc kultovních songů nezahrál a spíš lákal publikum na novou desku Křídla holubic. Na adresu kapely roku zde zazněly poznámky typu, že když Nezmaři vznikali, bylo Spiritual kvintetu 15 let, a dokonce i něco v tom smyslu, že až Nezmaři skončí s hraním, bude Spirituál ještě nějakých 15 let hrát, než skončí taky.

David Jirků