Program otevřel Jeroným Lešner a sáleček se brzy zaplnil až po střechu. Z jeho výborné kytarové hry (a nejen z ní) na mě působilo něco „mertovského“, tedy něco mně navýsost sympatického. Poté se mladý písničkář posílil o skupinu Husí kůže. I tento blok byl příjemný, ale samotný Jeroným mě oslovil o něco více. Velice působivé bylo závěrečné Rozbíjení džbánu. Malá ukázka: takto uvedl Jeroným Lešner píseň Soužení: „více hvězd pohromadě tvoří souhvězdí, více žen pohromadě tvoří soužení“.
Následující K+K band jsem viděl před týdnem na festivalu Okolo Třeboně a upřímně řečeno příliš se na velké nádvoří místního zámku do hlavního programu nehodil. Lidé kolem mě dost hlučeli a i jedna jejich dost nechutná historka, kterou vyprávěli z pódia, mě trochu vyděsila. Šel jsem se tedy při začátku jejich vystoupení podívat na výstavu kreslených vtipů Miroslava Bartáka, fotek z minulých ročníků Zahrady a také do blízkého stanu, ve kterém probíhá zajímavá výstava fotek a textů o ohrožených sovách a dravých ptácích. Toto vše stálo za vidění a pokud to ještě máte možnost stihnout, neváhejte.
Přišel jsem asi na posledních dvacet minut produkce K+K bandu a bylo to velmi příjemné. V jejich sestavě pro toto vystoupení chyběly bicí a našlapaný sál aplaudoval. Do tohoto prostředí se jejich muzika opravdu hodí a bylo to poznat.
Místo plánovaného S. Kahudy, který údajně vůbec nepřijel, zaskočil Slávek Klecandr. Ač bylo asi půl čtvrté odpoledne, prohlásil, že mu právě skončila noc. I když posluchačů viditelně ubylo, asi by se v hledišti nenašel nikdo, kdo by nebyl naprosto spokojen.
Lídr křesťanské skupiny Oboroh je osobnost velmi charismatická a ti z vás, kteří mají pod pojmem „křesťanská hudba“ zafixované nějaké „agitky“, jsou v tomto případě opravdu mimo. Je to křehké, chytré a poetické. Utíkám si sehnat nedávno vydanou Klecandrovu desku.
