Press "Enter" to skip to content

SPIRITUÁL KVINTET V ŽITĚ

Každoročně mám při opavském vánočním koncertu skupiny Spirituál kvintet pocit, že usednout do červených křesel kina Mír je pro místní smetánku prostě nutnost. (Těsně před začátkem přichází do hlediště i primátor.) Každoročně je tento koncert velmi rychle vyprodán a každoročně se cena vstupenky o kousek přiblíží k dvousetkorunové hranici. Jak se jmenoval ten veselý pořad Haliny Pawlovské o tom, jak se baví celebrity? Nebylo to V žitě?

Úvodem bych rád poznamenal, že důvodem, proč vždy koncem listopadu vyhlížím plakát oznamující koncert „naší nejznámější folkové skupiny“ (citát z internetových stránek Spirituál kvintetu), není rozhodně má touha navazovat nové společenské či obchodní kontakty, a i kdyby to tak bylo, stejně bych to tady nepřiznal.

Zato se vám přiznám k něčemu jinému. V době, kdy je v módě nadávat na přestárlé hvězdy zabírající místo mladým a nadějným, hlasuji v anketě o Zlaté klíče pro skupinu hrající již přes čtyřicet let. Bohužel, nemůžu si pomoci. A není to jen díky interpretační dokonalosti, krásným melodiím či chytrým textům, které, pokud vím, oslovují i lidi dostávající jinak při jakékoli písňové zmínce o křesťanství vyrážku. V neposlední řadě je pro mě fascinující i průvodní slovo pánů Vančury a Tichoty. Moudré a velmi vtipné. Inteligentní humor opravdu patří k silným stránkám skupiny, k různým ironickým „štoulcům“ přidala na opavském koncertě svůj díl i Zdena Tichotová, jejíž poznámky mířily, jak už to tak bývá, především na vlastního manžela.

Tato bývalá členka Brontosaurů je ostatně mým každoročním tipem na vítězku kategorie nejlepší zpěvačka v již zmiňované anketě o Zlaté klíče. Možná trochu nenápadná, možná, že by neudělala díru do světa popmusic, i kdyby ve všech těch carusošou nakrásně vystupovala, ale stále elegantní, sympatická a působící velmi skromně. Jakási skromnost a pokora vyzařující (nejméně z hlavních osobností) Spirituál kvintetu je mi opravdu velmi sympatická. (Jsou to kupodivu zároveň vlastnosti, které některým nastupujícím adeptům na přední místa na pomyslném žebříčku našich žánrů velmi citelně chybí.)

Ve snaze podpořit oprávněnost zařazení tohoto článku do rubriky reportáže, se alespoň na chvíli vraťme na popisovaný koncert. Obávám se však, že vám žádné překvapení nesdělím. Není totiž žádnou novinkou, že nemocného Oldřicha Ortinského nahradil v kapele Jiřího Cerha, ani skutečnost, že skupina připravuje novou desku. Oproti loňskému roku tedy zaznělo poměrně velké množství novinek. Končilo se samozřejmě vánočními skladbami, z nichž nejméně Bim bam a Třešničky patří k vůbec nejkrásnějším písním s touto tématikou, které znám. Tradičně došlo i na cinkání klíči v prvně jmenované písni. (Jak jsem si všiml, mnohé osobnosti necinkaly, možná, že to nebezpečně připomínalo heslo „pánové končíme!“)

Abych nezapomněl, ještě mám jeden důvod, kvůli němuž chodím na každý koncert Spirituál kvintetu v okolí. Ze stejného důvodu vždy rád stojím i frontu na představení Divadla Járy Cimrmana. Je to prostý strach, že bych už nikdy nemusel mít šanci to vidět, a to by byla strašná škoda. Přeji tedy oběma zmíněným souborům ještě mnoho a mnoho vyprodaných sálů. A myslím, že nejsem sám.

Každoročně mám při opavském vánočním koncertu skupiny Spirituál kvintet pocit, že usednout do červených křesel kina Mír je pro místní smetánku prostě nutnost. (Těsně před začátkem přichází do hlediště i primátor.) Každoročně je tento koncert velmi rychle vyprodán a každoročně se cena vstupenky o kousek přiblíží k dvousetkorunové hranici. Jak se jmenoval ten veselý pořad Haliny Pawlovské o tom, jak se baví celebrity? Nebylo to V žitě?

Spirituál kvintet 4.12.2001 KINO MÍR, OPAVA

Václav Müller