Press "Enter" to skip to content

TAJEMNÉ SLŮVKO HARMONIE IV

Díl čtvrtý o typických postupech, svaté trojici akordů a posunování jinam
Nejdřív snad kaleidoskop ukázek z písní.

Já do lesa nepojedu
  C dur G dur7 C dur Já do lesa  nepojedu,  já do lesa nepudu. C dur G dur7 C dur Kdyby na mě hajný přišel,  on by mně vzal sekeru. G dur7 C dur G dur7 C dur Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar. C dur G dur7 C dur Kdyby na mě hajný přišel, on by mně to všecko vzal.

Snad nejjednodušším harmonickým postupem je střídání akordů C dur a G dur7 (tento akord jsme posledně vzali jako náhradníka za akord H zm). Řada lidových písniček víc nepotřebuje, ba dokonce mají stejný harmonický průběh jako tato: například Pásla ovečky, Neviděli jste tu mé panenky, Jede, jede poštovský panáček. Mimochodem, právě stejný harmonický průběh nám umožňuje zpívat několik lidovek dohromady.

Dajána
  C dur A moll F dur G dur Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá, C dur A moll F dur G dur ona zatím potají jediného v mysli má…

Jdem zpátky do lesů
  F dur G dur C dur A moll Sedím na kolejích, které nikam neve -dou, F dur G dur C dur A moll koukám na kopretinu, jak miluje se s lebe -dou…

Hrobař
  C dur A moll V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou jezdit s trakařem, F dur G dur kopat jámy byl můj ide -ál…

O něco složitějším postupem je spojení C dur – A moll – F dur – G dur. Dá se opakovat vlastně do nekonečna, však také ve všech výše uvedených písních běží téměř po celou jejich délku stále dokola. Velmi oblíbený je také v italských písních typu Felicita, tam se akord F dur často nahrazuje akordem D moll.

Žízeň
  C dur F dur C dur Když kapky deště buší na rozpálenou zem, C dur F dur C dur já toužím celou duší dát živou vodu všem. C dur F dur C dur Už v Knize knih je psáno: bez vody nelze žít, C dur F dur C dur však ne každému je dáno z řeky pravdy pít…

Kámen
  C dur F dur Jako suchej starej strom, jako vše ničící hrom, C dur jak v poli tráva. C dur F dur Připadá mi tenhle svět plnej řečí…

Hodně často, zejména v písních ovlivněných americkými vlivy, po akordu C dur následuje F dur (nezřídka F dur7 či F dur maj7, ale to sem zatím nepatří). Tento model se dá spojit s předchozím, např.

Žlutá růže z Texasu
  C dur F dur C dur Jedu vám večer cestou dát koňům v řece pít, C dur A moll D moll G dur vtom potkám holku hezkou, až jsem vám z koně slít…

A různých dalších typických postupů je ještě hodně (třeba C dur – E moll – F dur – C dur – F dur – C dur – D moll – G dur), ale pro naše účely to zatím stačí. Věřím, že každý, kdo se o to zajímá, si projde zpěvníky a najde si je sám. Důležité je teď něco trochu jiného. Podívejte se na všechny předchozí ukázky a zjistěte, které akordy se objevují nejčastěji.
Správně, je to trojice C dur – F dur – G dur. Tyto akordy jsou nejpotřebnější a dostaly svá jména. Akord C dur, tedy postavený na prvním tónu stupnice, se jmenuje tónika. F dur stojí na čtvrtém tónu stupnice (vzdálenost kvarty od prvního tónu) a nazývá se subdominanta. A konečně G dur je na pátém tónu (kvinta od prvního tónu, neboli jeden tón nad subdominantou) a jmenuje se dominanta.

A proč o tom píšu? Zkuste si představit, že některá písnička je pro vás příliš nízko nebo vysoko a je potřeba ji hrát od jiného akordu – v jiné tónině. Například místo C dur se rozhodnete použít G dur. Pak ale samozřejmě musíte změnit doprovodné akordy.
Víte-li, kde v tónině G dur hledat základní trojici akordů, jde to velmi snadno: tónika je na prvním tónu, tedy G dur; subdominanta je o kvartu nad tónem G, tedy C dur (je to čtvrtý tón stupnice od G, tj. G – A – H – C); dominanta pak o kvintu nad G, tedy D dur (stačí vědět, že je o tón nad subdominantou – jeden tón nad C je D). Je to asi složité z textu, víc pochopíte z obrázku.

Pokud se vám to podaří, máte připravenu základní trojici, s tou při troše hudebního citu doprovodíte leccos a u ohně nebo na jamu budete za velké machry, kteří to umějí zahrát i od jiného tónu, no týýý vole, je to možný?
Stejným způsobem posunete i všechny další akordy. Jestliže jste v původní verzi použili A moll, víte, že to je akord na šestém tónu stupnice C dur (C-D-E-F-G-A), o velkou sextu nad tónem C. V tónině G dur to tedy bude také šestý tón, velkou sextu nad tónem G (G-A-H-C-D-E), neboli E moll. Co se stane s původními akordy D moll a E moll? To už nechám na vás a na vašem objevování, příště si to řekneme.

To, co jsme právě udělali, se nazývá transpozice, čili česky posunutí písně do jiné tóniny. Základní princip jsme si vysvětlili, ale tak úplně jednoduché to není. Například v G dur nám bude trochu zlobit sedmý tón, ale o tom příště.

Honza Hučín

Honza Hučín