„Já neudržím rytmus a zpívat nejsem ochotný, slyšíte jak falešně zpívá Petr Novotný“ polozpíval, polorecitoval Petr Novotný na Ostrově Fešáků. Inu, paměť je krátká a sláva stoupá do hlavy rychle, a tak univerzální bavič zřejmě získal dojem, že s popularitou narostla i jeho schopnost zpívat. I na billboardech je napsáno: Petr Novotný zpívá… a je jen malou náplastí, že deska se jmenuje Poprvé a naposled.
Kdyby si Petr Novotný na svůj text z Ostrova Fešáků vzpomněl, mohl si ušetřit i vysvětlování na bookletu, cože ho vedlo k natočení tohoto CD. A tak vypotil nedůvěryhodné fráze typu: „…chlap by měl zkusit vše aspoň jednou“. Chlap by přiznal, že firma chtěla vydat CD, když je Petr Novotný evidentně na vrcholu své kariéry, protože si to lidi zejména před vánoci koupí. Takhle zpíval i M. Donutil (to je ale herec a aspoń trošku mu zpívání jde) a tuším že i J.Rosák. Víc jak kdekoliv jinde se ukazuje, že na přísloví „Ševče, drž se svého kopyta“ něco bude.
Na bookletu je u názvu každé písničky ještě kratičké vysvětlení k historii toho kterého kousku. Posluchače by mělo varovat už to, že příběhy potřebují uvedení a že z 12 těchto krátkých vět 3 začínají slovem Tenhle a dvě slovem Tohle. Vysvětlující větičky vysvětlují především skutečnost, že je celá deska míněna vážně. Tak k ní také tak přistupme.
Úlohu nám neusnadní, ani kdybychom se pokusili předstírat, že tu máme druhého Mirka Černého. Recitované příběhy, to je přeci jeho doména. A také víme proč – a ničím z toho, čím disponuje M.Černý Petr Novotný nevládne. Hlasově je vybaven spíše na pointování vtipů na estrádě a příběhy jsou spíše polopatické, zabírající při prostém vyprávění na pódiu, ale nedotažené pro melodramatickou podobu. Spíše by se blížil k Vladimíru Menšíkovi, dej mu pámbu věčnou slávu, ten ovšem byl dost moudrý, aby věděl, že do hudební oblasti nemá vstupovat. Ne každá událost snese být při líčení podbarvena hudbou. A nakonec si je toho vědom i sám autor a interpret, protože ve vysvětlení k jedné skladbě píše: „Jako mé televizní vyprávění to zlidovělo, snad se to povede i písničce“. Ostatně, i další věty jsou omluvné: „…doufám že nebyl lepší než tahle nová verze…“, :…doufám, že mi (autor) napíše ještě něco i potom, co si tohle poslechne v mém podání…“. Tak proč to proboha natáčel a vydával??? (Odpověď viz přiznání chlapa v šesté větě tohoto článku).
Na CD jsou dva příběhy velmi známé z desek Fešáků: Dialog 2000 a Poznávám vás. O nich není pochyb, jako by předznamenávaly, že úspěch lze zopakovat jednou, dvakrát, ale ne dvanáctkrát. Všechno je O.K. je banální sbírkou neštěstí, kde chybí nějaká pointa, krom té trochu sobecké, že je to O.K, dokud žijem my sami, ač ostatní kosí mor („..moje žena je jemnej tvor, brečela, když slípky nám kosil mor… a jen jsem si pomoh od moru, krávy daly nohy nahoru…“). Amulet je Rybářská krčma známá v podání Honzy Vyčítala. Jednak vyšla dříve a jednak by mě zajímalo, kdo ji komu ukradl. P.Novotný píše: „vymyslel jsem…“(?), ale jako autoři ve Vyčítalově případě jsou uvedeni Pavel Krejča a Otakar Fišer… A Vyčítal je důvěryhodnější nejen textově, ale hlavně hudebně, zde hudba neustále mění tempo a kouskuje příběh. Kouř zase nápadně připomíná podobné kuřácké téma M.Černého, zde P. Novotný přehrává a paroduje až hystericky nepatřičně. Podobně ve Včerejším chlebu – jen jedno mi není jasné, jak mohl tento příběh zlidovět. Naopak v Alabamě předvádí svůj výrazový rejstřík v plném rozsahu v dobrém slova smyslu. Alabamu beru. Kontrastem ke Kouři je hned následující Poznávám vás, kde P.Novotný nemusel z hlediska interpretace nic vymýšlet, zůstal civilní a držel se svého vlastního osvědčeného vzoru. Civilní zůstal i v Chci se smát a zde mu text věřím – beru jako druhou. V Tirácké modlitbě poprvé P.Novotný zazpívá – a rychle toho nechá. Omlouvám se všem, o kterých jsem v předchozích recenzích napsal, že zpívají falešně a neintonují. Ve srovnání s tímto… Samarkand a Buchara jsou podkresleny pseudoarabskou hudbou a tady to pro změnu zkazili hudebníci – bohužel, o arabské melodice neměli ani šajn. Ale pointa je skvělá a nečekaná – škoda že první po šesti písničkách. Naopak Vlak 30-50 dává od počátku tušit pointu každému, kdo zná Casey Jonese a různý strašidelný vlaky. Závěrečná Nám čísla lžou je kapitola sama pro sebe. Chápu, že P. Novotný chtěl vyjádřit svůj vděk a úctu své životní partnerce, ale tím že jí nechal bez přípravy polorecitovat – polomluvit, jí udělal medvědí službu: zní nepřirozeně, neupřímně, posluchač přímo vidí, jak text čte. Takhle doma nehovoří, že ne?
Muzikantsky se na CD podílela známá countryová studiová jména, odvedla vcelku standardní studiovou práci z hlediska řemesla, a spíše podprůměrnou z hlediska aranžérské invence, mě zaujaly zejména funkce „producent“ (to bych pochopil) a „výkonný producent“ (To ten první byl nevýkonný? Tak proč ho najímali?). Časově CD vychází na nějakých 33 (!) minut, což je opovážlivost vskutku nebývalá (proč třeba nepřidal nějaký živý záznam svého vystoupení v TV?) a předpokládám, že pokud to bude v rámci akce „Česká hudba za české ceny“ , tak by CD bylo ani ne za stovku. Bude-li to za víc, mrkněte opět na šestou větu tohoto článku. A teď mě omluvte, jdu do studia točit své první CD, sestavené z mých nejúspěšnějších recenzí. Hudbu k nim dodali hudebníci mými recenzemi nejvíce postižení.
Petr Novotný: Poprvé a naposledy (33 min.):
Všechno je O.K.-Amulet-Kouř-Poznávám vás- Tirácká modlitba-Samarkand a Buchara-Vlak 30-50 – Alabama-Dialog 2000-Chci se smát- Včerejší chléb-Nám čísla lžou.
