Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou (okres Třebíč) patří každoročně mezi dramaturgicky nejzajímavější letní akce. I letošní ročník nabízel opravdová lákadla: Dámský den s Radůzou, Marií Rottrovou nebo Zuzanou Navarovou (20. července), večer písničkářů s Robertem Křesťanem, Karlem Plíhalem, skupinou Cymbelín nebo Tomášem Kočkem (22. července), Divadelní den s divadlem Sklep, s Jiřím Suchým nebo se skupinou Jablkoň (27. července) nebo závěrečný odpolední koncert skupiny Žalman & spol. (28. července). Opravdovými lahůdkami pak byly koncertní bloky Od loutny české ke gospel songu pod taktovkou Jiřího Tichoty (21. července) a Visegrádský koncert se skupinami Hradišťan, Muzykanci a Ghymés (23. července). Věřím, že všechny tyto večery nabídly nezapomenutelné hudební zážitky. Já jsem se letos do Náměště vydal na pouhý jeden koncert, a to na ten nejméně folkový.
Ve středu 24. července se v Náměšti nad Oslavou hrálo Blues a jazz. Náměšťský areál má tu výhodu, že se za deštivého počasí mohou koncerty přemístit z nádvoří renesančního zámku do nedaleké zámecké jízdárny. A právě tam jsem krátce po 17. hodině zamířil. Hrál právě první účinkující, skupina Walkin’ Blues Band se známou tváří na postu hostujícího hráče na harmoniku. Ano, Pepa Streichl se letos opravdu vrátil na koncertní pódia, a to nejen s vlastním repertoárem, ale například i takto jako host jiných souborů. Publikum nebylo příliš početné, ale bylo jasné, že ti, kteří přišli, mají blues rádi. Potlesky odměňovali sóla a chovali se vůbec velmi pozorně.
Po elektrifikovaném nářezu první kapely přišel na řadu další účinkující, slovenský bluesový písničkář Ján Litecký Švéda, jeden z nejlepších bluesmanů žijících na východ od naší hranice (viz obrázek). Fanoušci žánru jej znají v různých polohách s rozličnými doprovodnými muzikanty. V Náměšti hrál sám, vsedě, s akustickou kytarou. Pozval posluchače na malý hudební výlet do oblasti mississipské delty, předtím však nabídl několik autorských skladeb, z nichž téměř všechny měly v názvu slovo „blues“. Muzikant také patřičně okomentoval nutnost mít na hlavně klobouk (k blues to přece patří).
Po přestávce přišel jeden ze zlatých hřebů celých Folkových prázdnin. Do Náměště přijela dáma, která své první hity nazpívala už v druhé polovině 50. let. Vlastu Průchovou při jejím (dle mého názoru bohužel krátkém) recitálu doprovázeli dva špičkoví muzikanti, kontrabasista Vít Fiala a klavírista Zdeněk Zdeněk (známý například jako kapelník jazzové skupiny Naima). Vlasta Průchová oprášila hit Docela všední obyčejný den, který pro ni napsal ještě v 50. letech její manžel Jan Hammer. Kromě toho zpívala hlavně písně v angličtině a bylo na ní vidět, že má z náměšťského publika radost. Lidé opět pozorně sledovali a odměňovali jak její práci s hlasem, tak sóla obou instrumentalistů, bouřlivým potleskem. (Mimochodem sál se na vystoupení první dámy českého jazzu o poznání více zaplnil.)
O závěrečný blok bluesově-jazzového večera se postaral český soubor Groove Jana Kořínka se zámořským hostem, Američanem Charliem Sawyerem. Program se tedy vrátil k elektrifikovanému blues, tentokrát velmi svižnému a procítěnému.
Přiznám se, že jsem se na tento koncertní blok vypravil spíše ze zvědavosti – folku jsem letos na festivalech slyšel už dost, tak proč si nedát blues a jazz. A v žádném případě jsem nebyl zklamaný. Druhý den ráno jsem si musel pustit novou desku anglického bluesového kytaristy Aynsleyho Listera, aby ze mne ta příjemná bluesová nálada hned tak nevyprchala.
Z jednoho jediného festivalového koncertu nemohu příliš zobecňovat. Přesto si jeden závěr dovolím. I když má akce v názvu slovo „Folkové“, neuzavírají se pořadatelé do nějakých pevných žánrových hranic. Ale pevnou dramaturgii mají jednotlivé dny, takže si posluchači mohou svobodně vybrat, na jakou muziku půjdou. A to je velké plus tohoto příjemného festivalu.
