Tohle by zrovna mohl být příklad, proč psát o CD, která budou zřejmě hůře dostupná. Pro mě zcela nová skupina The Frames natočila v brněnském klubu Stará pekárna záznam 12 svých písniček, na kterých hostoval i houslista Jan Hrubý a zpěvačky Markéta a Zuzana Irglovy. Hned v úvodu poznamenám, že uvítám doplnění informací třeba od někoho, kdo kapelu na začátku ledna na tomto koncertu či na jakýchkoliv jiných vystoupení viděl, zdá se totiž, že dokáží na svých produkcích vytvořit atmosféru, která se jen obtížně přenese na CD, byť záznam se zdá být celistvý – tedy i s potlesky a průvodním, občas velmi zdlouhavým slovem.
Foto z www.theframes.ie Kapela zpívá anglicky, texty jsou uvedeny v bookletu. Základem je expresívní projev sólového zpěváka, ke kterému se úzce váže i celkový zvuk kapely, na první poslech jakoby neuspořádaný, možná až trochu chaotický, ovšem v kontextu celé kompozice přísně účelový. V písničkách se střídají klidné, tiché, skoro meditativní okamžiky s vypjatými pasážemi, plnými zvuků, výkřiků a naléhavosti. Zpěvák ani moc nepředstírá školený zpěv, spíše mu jde o vyjádření pocitu. V písních najdeme reminiscence na jiné, slavné skladby, které dotvářejí hudební výpověď kapely (např. v skladbě Rent Day Blues na pop-soulové Celebration). Zpěvák svým syrovým hlasem trochu připomíná frontmana kapely Pogues, střídání temp v písničkách a časté zesilování a zeslabování už pro Pogues tak typické nebylo, ale ve výraznějších, hlasitějších a rytmičtějších pasážích bych The Frames klidně k Pogues v jejich začátcích přirovnal – anebo k některé ze skupin, vystupujících na pražském Slamníku či U Raffa.
foto z www.theframes.ie Výše uvedené aspekty vedou k tomu, že posluchač má pocit, že se kapela po celou dobu intenzivně obrací k němu, komunikuje s ním a chce mu něco svými písněmi sdělit – není to tedy pouhá exhibice „koukněte co umíme a co hrajeme“. Z téhož důvodu se posluchač při písničkách celkem ani nenudí – i obsáhlejší instrumentální pasáže jsou pojednány s určitou dávkou nepředvídatelnosti, vzniklou kombinací tempa, hlasitosti a zpěvu. Zaujmou i jednotlivé instrumentální výkony – harmonika v už zmiňované skladbě nebo housle ve skladbě Fitzcarraldo. Možná, že pro někoho se bude zvuk skupiny blížit spíše rocku než něčemu z našich hudebních žánrů, ale všechny zmiňované atributy způsobují, že zaujmou i posluchače, navyklého na komornější formy muziky. Píseň Říční lodě Ohia navozuje nejen atmosféru tradicionálu, ale na pozadí této kulisy odhaluje i vnitřní napětí lidských vztahů, které jistě každá živá loď skrývá – a tak popis touhy po ženě neupadne do obvyklé banality milostné písně.
Na obalu jsou muzikanti čtyři, vyjmenováno je jich 5: G. Hansard, J. Doyle, C. MacCon Iomaire, D. Hingerty a S. Good, skladby jsou dílem muzikantů, aranže pak W. Oldhama.
Doporučuji k poslechu zejména jako ukázku, že neučesané a zdánlivě ležérní pojetí muziky může oslovit víc, než exhibicionistický perfekcionismus bez vnitřního ducha.
The Frames: Breadcrumb Trail, Indies 2002
Lay Me Down, What Happens When the Heart Just Stops, Rent Day Blues, Fitzcarraldo, Giving Me Wings, Ohio Riverboat Song, Santa Maria, Mighty Sword, Red Chord, New Partner, Look Back Now, Star, Star.
